KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Lídři členských zemí Evropské unie na summitu v Bruselu rozhodli, že zahájí rozhovory o podmínkách přistoupení Ukrajiny. Je to důležitá vzpruha pro válčící zemi ve chvíli, kdy se jí vojensky nedaří a její podpora ochabuje, a to také ve Spojených státech. Bylo jí dosaženo kuriózním způsobem – v okamžiku, kdy se schylovalo k rozhodnutí, odešel maďarský premiér Viktor Orbán z jednací místnosti a ostatních 26 státníků tak rozhodlo bez něho. Nevznesl tedy formální veto, ani se nezdržel, prostě se jen na chvíli „vyzmizíkoval“. Poněkud chabé gesto po všech jeho svalnatých řečech, které aktuálnímu summitu předcházely. Orbán ale nepovolil, pokud jde o peníze pro Ukrajinu.
Vstupní rozhovory s nečlenskou zemí nelze zahájit jinak než konsensem, jehož tedy bylo dosaženo. V žargonu EU se tomu říká „konstruktivní abstence“. Orbán pro domácí publikum vykládal, že nemohl souhlasit, ale umožnil to ostatním, když to tolik chtěli. Ve skutečnosti nevydržel obrovský tlak svých 26 kolegů, zejména pak lídrů Francie a Německa. Podle diplomatů to byl právě kancléř Olaf Scholz, který naznačil, že by si maďarský autokrat mohl v klíčovém okamžiku „odskočit na kafe“.
Zatím se samozřejmě neví, kdy přesně se začne vyjednávat, ani jak dlouho to potrvá. Kyjev musí splnit ještě další podmínky, což za daných okolností nebude snadné. Samotní lídři unie se zase dohodli, že dříve než Ukrajinu přijmou mezi sebe, musí provést nezbytné vnitřní reformy. Teprve postupem času se budou muset dohodnout, jaké reformy by to měly být a jak daleko by měly jít. Jasněji by mělo být na březnovém zasedání Evropské rady.
Přes všechny tyto možné a pravděpodobné zádrhele byl zahájen proces, který má svá přesná pravidla a jehož cíl je jasný. „Je to vítězství pro Ukrajinu, vítězství pro celou Evropu. Vítězství, které motivuje, inspiruje a posiluje,“ tvítoval nadšeně ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
This is a victory for Ukraine. A victory for all of Europe. A victory that motivates, inspires, and strengthens. https://t.co/zk44CeL5Ui
— Volodymyr Zelenskyy / Володимир Зеленський (@ZelenskyyUa) December 14, 2023
Ukrajinská protiruská vzpoura začala na Majdanu před deseti lety právě kvůli neochotě tehdejšího prezidenta Janukovyče podepsat asociační dohodu s Evropskou unií. Sbližování s EU bylo hnacím motorem nezávislé ukrajinské politiky od té doby i jednou z pohnutek, které vedly Vladimira Putina k ozbrojené invazi před bezmála dvěma lety. Fakt, že se země i za válečných podmínek dokázala natolik adaptovat, že je s ní EU ochotna jednat o přijetí, si zaslouží poklonu.
Jasným signálem do Moskvy, ale i do Washingtonu je také rozhodnutí zahájit rozhovory o členství s Moldavskem, udělení statusu kandidátské země Gruzii a stanovení přesnějších podmínek pro start jednání s Bosnou a Hercegovinou.
Ve všech čtyřech případech jde o země, které Rusko považuje za svou „sféru vlivu“; EU tak dává jasně najevo, že nemíní polevit v geopolitickém soupeření mezi demokratickým Západem a autoritářským Ruskem s jeho „trojským koněm“ ztělesněným Viktorem Orbánem.
Pesimisté budou samozřejmě namítat, že jednání s Ukrajinou (a dalšími) bude velmi dlouhé a obtížné. Z minulosti víme, jak nesnadné je pro zaostalou a chudou zemi přizpůsobit se všem požadavkům, převzít veškerou unijní legislativu, sladit její provádění, nastavit fungování státu podle unijních pravidel vlády práva a tak dále.
Bude kolem toho ještě hodně hádání, emocí a frustrace. Pokud Orbán setrvá u moci, bude mít spoustu příležitostí proces zablokovat, protože o uzavření každé kapitoly se podle dosavadních pravidel rozhoduje jednomyslně.
Startovní výstřel však zazněl. Z vlastní zkušenosti také víme, že jakmile se dá soukolí do pohybu, vytvoří se obvykle dynamika, která se dá jen těžko zastavit.
Rozhodnutí o penězích se odkládá na leden
Viktor Orbán ale nepovolil, pokud jde o evropské financování Ukrajiny. Na první pohled by se mohlo zdát, že toto veto, se kterým mu pomohla italská premiérka Meloniová, je ještě důležitější než samotné jednání o vstupu.
Ukrajina evropské peníze, oněch 50 miliard eur dotací a úvěrů na čtyři roky, nutně potřebuje, aby se udržela ve válečných podmínkách nad hladinou. Potřebuje je zvlášť naléhavě v době, kdy američtí republikáni finanční podporu Kyjevu nesmyslně zadržují.
Rozhodnutí o penězích bylo odloženo na leden. Do té doby se uvidí, jak Evropská komise vyhodnotí další maďarské reformy, nezbytné pro uvolnění peněz zmrazených kvůli nedodržování pravidel právního státu Orbánovým režimem. Těsně před summitem už pustila deset miliard eur.
V sázce je tak moc, že bude pravděpodobně ochotna v takovém „handlu“ pokračovat. Není vyloučeno, že Orbán změní názor, pokud dostane celých 30 dlužných miliard. Výsledku bude tedy dosaženo, i když zbyde nepříjemná pachuť. Počkejme si pár týdnů.
Kdyby se to však náhodou nepovedlo, mohou se unijní vlády dohodnout, že se na pomoc Ukrajině poskládají bilaterálně. Orbán by pak zůstal už úplně jako kůl v plotě. V případě zahájení vstupních rozhovorů něco takového možné nebylo. Proto má čtvrteční rozhodnutí nejen symbolický, historický, ale i praktický význam.
Celkové vyznění první, klíčové části summitu EU je tak převážně pozitivní – každopádně lepší, než se čekalo. Dává na vědomí Moskvě, Kyjevu, Washingtonu a zbytku světa, že EU stojí nadále neochvějně na straně napadené země. A také že si v klíčových okamžicích dovede poradit s kverulanty ve vlastních řadách. Že se pokaždé umí posunout aspoň o krůček správným směrem.
Signál by měli zachytit také občané členských států EU, stále náchylnější naslouchat politikům orbánovského typu v řadě členských zemí, před nacházejícími volbami do Evropského parlamentu. Měli by vidět, že taková politická „zatáčka“ by Evropu rozložila a daleko víc vystavila vnějším hrozbám.
