Dvě stovky států světa se dnes na klimatické konferenci COP28 zavázaly k postupnému útlumu využívání fosilních paliv k výrobě energie. Ačkoli text umožňuje různé výklady, je to vůbec poprvé, co se podařilo shodně pojmenovat spalování uhlí, ropy a plynu jako hlavní příčinu klimatických změn a určit směr dalšího vývoje. Účastníci se zároveň sebekriticky shodli, že se nedaří plnit cíle vytyčené na pařížské klimatické konferenci v roce 2015 a že je třeba to urychleně napravit.
Překvapivě pozitivní vyústění konference popřelo pesimistické předpovědi, že konání COP28 v zemi oplývající ropou a zemním plynem neumožní žádný podstatný pokrok. Ukázalo se, že starost o osud planety, která se rok od roku více otepluje, je stále silnější motivací mezinárodního společenství ke společné akci. K relativně konstruktivnímu výsledku se totiž dospělo i navzdory momentálnímu vyostření mezinárodních vztahů způsobenému ruskou agresí proti Ukrajině a novou válkou na Blízkém východě.
Z Dubaje, kde se jednalo již od začátku prosince, přitom nepřicházely moc povzbudivé zprávy. Podle zdrojů z konference ale došlo v posledních 24 hodinách, o které byla akce prodloužena, k nečekanému vzedmutí energie a dosažení kompromisu, v jaký asi málokdo doufal. Při konfrontaci tolika různorodých zájmů, citlivých a ožehavých témat, kulturních zvyklostí i starostí, historických zkušeností a tak dále je každý krůček kupředu skutečným průlomem.
Původní světová klimatická úmluva z Rio de Janeira v roce 1992 požadovala pouze „stabilizaci koncentrací skleníkových plynů“, aniž by se tehdy jakkoli vyjadřovala k příčinám emisí. Pařížská úmluva z roku 2010, od níž se odvíjejí nynější klimatické cíle, také nezmiňovala primárně ani uhlí, ropu či zemní plyn. Teprve na COP26 před dvěma lety v Glasgow „vydřeli“ účastníci závazek snižovat spalování uhlí – pokud není kompenzováno systémem zachytávání CO₂. O ropě a plynu ani slovo.
Ropa, plyn a uhlí momentálně zajišťují skoro 80 procent světové produkce energie. Podle vědců jsou zdaleka největším zdrojem emisí skleníkových plynů, které způsobují klimatické změny. Dubajská formulace je nijak nezakazuje; země se zavazují, že „budou přispívat k přechodu od fosilních paliv v energetických systémech, a to spravedlivým, řádným a rovnocenným způsobem“ a to „tak, abychom do roku 2050 dosáhli uhlíkové neutrality v souladu s vědeckými poznatky“.
EU se raduje
Evropská unie dnes slovy prezidentky Komise výsledky COP28 radostně přivítala. Vyjednavačům ze zemí EU se „podařilo udržet při životě možnost splnit pařížský závazek, tedy omezit globální růst teploty na 1,5 stupně Celsia ve srovnání s ‚předprůmyslovou‘ dobou“. Podle oficiálního komuniké interpretuje přijaté závazky jako „urychlení odklonu od fosilních paliv ještě v této dekádě“, což by mělo umožnit kroky ke snížení globálních emisí o 43 procent do roku 2030.
Komisi obzvlášť potěšil také společný závazek ztrojnásobit celkovou kapacitu obnovitelných zdrojů do roku 2030, tedy za sedm let, a dvakrát tak urychlit zvyšování jejich energetické účinnosti. Mezi nástroji jsou nejen klasické obnovitelné zdroje slunce, vítr, voda, ale – chvályhodně – také jaderná energie či „nízkouhlíkový“ vodík.
Podporovány jsou rovněž dosud poněkud „kontroverzní“, přitom ale již odzkoušené technologie zachycování a ukládání uhlíku (oxidu uhličitého), které mají sloužit převážně ke kompenzaci v sektorech, jež se budou z fyzikální podstaty svého výrobního procesu zbavovat fosilních paliv nejobtížněji – jako jsou například výroba cementu, oceli nebo skla.
V Dubaji se povedlo také dokončit ustavení fondu pro financování „ztrát a škod“ způsobených klimatickými výkyvy, zejména v rozvojových zemích. Usnesení „naléhavě“ vyzývá rozvinuté průmyslové země, aby do tohoto fondu přispívaly do roku 2025 stovkou miliard dolarů ročně. Podle Evropské komise se o vznik fondu výrazně zasloužily země EU a hned v okamžiku zrodu do něj „nasypaly“ 400 miliard eur, tedy dvě třetiny počátečního kapitálu.
Slibem nezarmoutíš
Usnesení klimatických konferencí OSN jsou politicky závazná v tom smyslu, že jejich nedodržování může být terčem kritiky. Neexistuje žádný mezinárodní mechanismus, kterým by se dalo plnění domluvených cílů vynutit. Obrovský zájem, který tato fóra vyvolávají, jejich značná viditelnost a kontrola ze strany vědecké obce i zainteresované veřejnosti, však posilují odpovědnost vlád za to, co podepsaly.
EU navíc oprávněně poukazuje na to, že její Zelená dohoda pro Evropu, prakticky naplňovaná legislativním balíkem Fit for 55, je více než adekvátní formou naplňování globálních cílů. Praktická aplikace nových evropských zákonů povede podle odhadů komise ke snížení emisí skleníkových plynů v Evropě o 57 procent do roku 2030. Ovšem než k tomu skutečně dojde, budou se i členské státy EU řadit vesměs k těm, které neplní limity dohodnuté před osmi lety v Paříži.
