Němečtí politici právě nyní diskutují o tom, zda jejich země zavede obdobu kanadského bodového systému pro přijímání imigrantů. Ten byl měl usnadnit možná až milionům lidí ze třetích zemí přestěhování do Německa a přístup na tamní pracovní trh. I když se to totiž možná nezdá, německý příklad ukazuje, že hlavním problémem Evropy není nelegální migrace. Hlavním problémem je (pro někoho možná překvapivě) vyřešení otázky, jak přilákat ty migranty, bez nichž se země neobejde.
Důkazem je právě současná diskuse o změnách pravidel pro legální imigraci, jejichž návrh už schválila německá vládní koalice a prošel zatím prvním čtením v parlamentu. V podstatě jde o obdobu kanadského bodového systému, platného v Kanadě s mírnými změnami už od roku 1967 a považovaném některými německými experty za vzor i pro Evropu.
Kanada je země s největším podílem imigrantů na světě, na migrantech je zcela závislá. Jen v letech 2022 až 2024 vláda naplánovala příjem dalších až 1,3 milionu lidí ze zahraničí. Zatímco dříve převládali imigranti z Evropy, dnes statistikám vévodí přistěhovalci z Indie, Pakistánu a Číny. Aby takový nápor migrace zvládla, má Kanada propracovaný systém, koho do země přijmout a koho nikoliv.
Člověk, který se chce legálně přestěhovat do Kanady a pracovat tam, musí splnit minimálně 67 bodů na stobodové stupnici „ideálního imigranta“.
Kanadský imigrační systém je založen na určitých kritériích – mezi ně patří například vzdělání, odborná praxe, jazykové znalosti v angličtině a francouzštině, specifická erudice v oboru a také zájem místních zaměstnavatelů. Body v těchto kategoriích může získat každý, i ten, kdo si již práci našel.
Jakmile někdo ze žadatelů získá potřebných 67 bodů nebo více, čeká na povolení k trvalému pobytu, po třech letech pak může získat i kanadské občanství. Tato možnost platí i pro děti a partnery úspěšných žadatelů.
Vzor pro Evropu
V Německu se přitom už dlouho mluví o tom, že právě takový systém by potřebovalo i Německo. Údajně zajišťuje příliv potřebných imigrantů, bez nichž se hospodářství ani sociální zabezpečení neobejdou, zároveň ale prakticky vylučuje, aby se do země dostávali lidé, kteří se místo práce stanou závislí na sociálním systému.
„Chceme vytvořit moderní imigrační právo, aby zahraniční kvalifikovaní pracovníci mohli snadněji přijít do Německa a začít zde žít. Kanada je vzorem, od kterého se můžeme učit,“ řekla německá ministryně vnitřních věcí Nancy Faeserová po březnové návštěvě Kanady, kterou absolvovala společně s ministrem práce Hubertem Heilem.
Cílem návštěvy bylo právě získat informace o detailech kanadského bodového systému, využitelného i v Německu. Obecná představa některých německých politiků je taková, že kanadský systém „odfiltruje“ ty imigranty, kteří by byli pro německou společnost zátěží a přitom usnadní příchod těch, jejichž práce je pro stárnoucí společnost nezbytným přínosem.
Podle ekonomky a poradkyně německé vlády pro ekonomiku Moniky Schnitzerové potřebuje Německo pro udržení své hospodářské a sociální prosperity až 1,5 milionu přistěhovalců ročně.
I mnozí majitelé firem a korporací proto volají po odstranění byrokratických překážek, které legální migraci brání nebo ji ztěžují. A jedním ze způsobů odstranění této byrokracie by mělo být právě zavedení kanadského bodového systému, byť upraveného na německé poměry.
Karta šancí
Zatímco dnes se od žadatelů ze třetích zemí, kteří se chtějí přestěhovat legálně do Německa, požaduje určité vzdělání, zájem zaměstnavatelů a také znalost jazyka, bodový systém by mohl být pružnější. Člověk s nedostatečnou znalostí němčiny by tento nedostatek mohl kompenzovat například znalostí angličtiny nebo splněním jiných požadavků, za něž dostane potřebné body. Kromě toho by podle návrhu zákona měli mít kvalifikovaní pracovníci možnost „vykonávat jakékoli kvalifikované zaměstnání“ – a to i mimo svou původní kvalifikaci.
Německá vláda už připravila návrh takového systému, který se začal projednávat v parlamentních výborech a v příštím roce by se měl dočkat definitivního schvalování. Už dnes ale návrh vzbuzuje i kontroverzní reakce. Zatímco třeba ultrapravicová opoziční strana Alternativa pro Německo (AfD) varuje před tím, že s pomocí „bodů“ zaplaví Německo další statisíce nepřizpůsobivých migrantů, levice se naopak bojí poškození práv běžných přistěhovalců. Část průmyslu pak žádá ještě mnohem pružnější pravidla, umožňující příliv nedostatkových zaměstnanců.
Otázkou ale zůstává, zda je kanadská metoda „regulace migrace“ opravdu tím, co by mělo být příkladem pro Německo a další evropské země, včetně třeba Česka. Některé aktuální studie docházejí k závěru, že se úspěch Kanady na tomto poli záměrně přeceňuje a neodpovídá realitě.
Nic není dokonalé
Podle studie Nadace Konrada Adenauera byla první generace imigrantů po přijetí bodového systému schopna dosáhnout úrovně příjmu těch, kteří se narodili v Kanadě. Navíc často dosahovali vyššího vzdělání než místní obyvatelstvo. Tehdy se většinou jednalo o imigranty z Evropy.
Průměrný příjem migrantů, kteří přišli v posledních deseti letech, je však aktuálně o 35 % nižší než srovnatelné skupiny těch, kteří se narodili v Kanadě. Imigranti z posledních deseti let navíc trpí dvakrát vyšší nezaměstnaností než ti, kteří se v zemi narodili. Integrace migrantů tak už není zdaleka tak úspěšná jako dřív, a to i v tom ohledu, že stále více těch, kteří získali potřebné body a usadili se v Kanadě, po čase odchází do jiné země.
To může mít hned několik důvodů. I když se bodový systém v Kanadě neustále upravuje, stále nedokáže být tak dokonale pružným, aby dokázal pokrýt výkyvy na pracovním trhu. Pokud bychom použili příměr z České republiky, klidně by se mohlo stát, že vláda by před dvěma roky sháněla tisíce lidí z ciziny do ostravských hutí Liberty, kterým dnes hrozí uzavření. Podobné to může být se změnami v automobilovém či jiném průmyslu. A z těch, které vláda přilákala do země jako zachránce hospodářství, se snadno mohou stát příjemci sociálních dávek.
Přesto se německá vláda domnívá, že výhody zavedení bodového systému převažují vysoce nad možnými riziky. Německý bodový systém by měl být na rozdíl od kanadského založen na dvanácti kritériích, jako jsou kvalifikace, věk a jazykové znalosti.
Každý, kdo by dosáhl alespoň na šest bodů, by získal od vlády takzvanou „Chancenkarte“ (kartu šancí), která by ho opravňovala hledat si práci v Německu po dobu jednoho roku. Platnost karty může být prodloužena o dva roky, pokud existuje výhled na smlouvu v kvalifikované profesi. Vládní návrh snižuje minimální požadavky na němčinu z úrovně A2 na A1. A reaguje tak zcela na požadavek průmyslu.
Bez migrantů to nepůjde
Firmy v Německu v současnosti vnímají nedostatek kvalifikovaných pracovníků jako jedno z největších rizik pro své podnikání. Vyplývá to z ekonomického průzkumu Německé obchodní a průmyslové komory (DIHK) z konce května. „S ohledem na stárnutí společnosti zůstane nedostatek kvalifikovaných pracovníků jednou z hlavních strukturálních výzev pro firmy i do budoucna,“ uvedl ekonomický expert DIHK Ilja Nothnagel.
Jedna věc je ale, jak se zdá, jistá už dnes. Zatímco se Evropská unie s velkým úsilím a řadou kontroverzí dohodla na takzvaném migračním balíčku, který má zabránit nelegální migraci do Evropy, mnohem větší problém představuje zajištění migrace legální. Představa o tom, že si Evropa pro další rozvoj svého hospodářství vystačí s vlastním lidským potenciálem, padla už dávno. A politici zcela nepokrytě přiznávají, že pokud má někdo zachránit evropskou ekonomiku, pak to jsou lidé z takových zemí jako Čína, Pákistán, Indie či Thajsko.
„Bez imigrace kvalifikovaných pracovníků a dělníků to nejde – Německo je závislé na kvalifikovaných specialistech ze zahraničí. Abychom toho dosáhli, musíme především odstranit byrokratické překážky,“ říká německá ministryně Faeserová.
