Českem se opět po roce valí vlna masopustů. Lidová tradice, která byla sice značně utlumena v době socialismu, ale po sametové revoluci se vrátila s o to větší silou. V čem jsou hlavní rozdíly mezi vesnickými masopusty před sto lety a dnes? Neohrožují existenci některých tradičních masopustních masek současné snahy o totální korektnost? A patří masopust i do města? Nejen o tom je následující rozhovor s Janem Šimánkem, etnografem Jihočeského muzea a zároveň účastníkem slavné masopustní koledy v jihočeských Doudlebech.
Řada odborníků si dnes stěžuje, že mladí lidé sedí pořád u počítače nebo telefonu, a přitom v masopustních průvodech je dnes plno mladých lidí. Čím to? V čem má masopust kouzlo i pro mladou generaci?
Masopust je především hra, kterou – a v tom je její kouzlo – hraje opravdu celá vesnice. Myslím, že i mladí lidé jsou dnes obecně přesycení pasivní zábavou, a tohle je její pravý opak. Je to zábava, kterou si vytvářejí lidé sami pro sebe. Můžete získat pozornost, seznámit se s lidmi, s kterými se jinak takřka nevidíte, i když žijí v blízkém sousedství. V tomhle nemá masopust konkurenci.
Čili masopust považujete za určitý stmelovací prvek v českých obcích?
Přesně tak. Žijeme v době, kdy i sousedé na vesnicích se často vidí jen z okénka auta, takřka se neznají. Navíc se vesnice mění, vedle starousedlíků se sem stěhují lidé z města toužící po domku se zahrádkou, vznikají příměstské satelity. To sociální prostředí na venkově je dnes tak různorodé, stejně jako styl života jeho obyvatel, že masopust může být vlastně jednou z mála příležitostí, kdy se sejdou a seznámí úplně všichni.
Bez ohledu na to, kde bydlí a jak žijí. Vím to už z doby, kdy jsem dělal „moučného“ na koledě v Doudlebech. Podával jsem často ruku i lidem, které jsem přes rok prakticky neviděl.
V čem je ale zásadní rozdíl mezi podobou vesnického masopustu dnes a před sto lety?
Ten rozdíl je především ve složení účastníků. Dříve na koledu chodili především lidé, kteří pracovali v zemědělství, měl to být i obřad za dobrou úrodu; dnes na koledě potkáte v maskách zástupce všech profesí a sociálních skupin, od zemědělců po počítačové inženýry. Dříve také byla masopustní koleda ve valné většině jen místní záležitostí, dnes jsou koledy navštěvované i lidmi odjinud.
A masky? Změnila se nějak výrazně jejich podoba?
Masky měly v původně pohanské a později křesťanské tradici symbolický význam něčeho, co mělo vystrašit a odradit „zlé síly“ od toho, aby lidem škodily. Takže koledníci většinou chodili například v maskách zvířat. Dnes je pochopitelně podoba masek mnohem rozmanitější.
Nedávno jsem na jednom z masopustů na Českobudějovicku viděl koledníka s kloboukem, oblepeným pornografickými obrázky. I takové masky patří podle vás na český masopust?
Míra vkusu při výběru masek se pochopitelně liší případ od případu. Mně ale obecně spíše vadí, když si účastníci masopustu masky sami nenavrhují a nevyrábějí, ale nakupují je v obchodech podle různých globálních vzorů. Třeba čarodějnice na český masopust určitě dle tradice patří, vždy se ale jednalo o „klasickou bábu“ v šátku se zahnutým nosem, nikoliv o čarodějnici jako z Harryho Pottera. Podobně jsem viděl na masopustu třeba i masku rakouských čertů, krampusů, které mi také nepřijdou pro český masopust příliš vhodné.
Někdy se stává, že účastníci ani na koledu nedojdou – protože jsou tak zmoženi alkoholem, že už ani chodit nemůžou. Pilo se dříve na masopustu stejně jako dnes?
Alkohol k masopustnímu veselí patřil odjakživa. Na druhou stranu by se pití alkoholu mělo držet v určité míře. Pokud má masopust splnit svoji funkci, nemělo by se stávat, že koledníci nejsou schopni koledu dokončit. Někdo by měl vždy dohlížet na to, aby se z lidové zábavy nestala jen zábava opilecká.
Masopustní koledníci z Římova na Českobudějovicku se už dlouho a s velkým úspěchem pravidelně účastní mezinárodního folklórního festivalu v Chorvatsku, slavná růžičková koleda z vašich domovských Doudleb také úspěšně expanduje, ukazuje se i ve městech. Neměl by stát masopust více využít třeba v propagaci cestovního ruchu?
Specifikum české masopustní koledy spočívá v tom, že koledníci opravdu obcházejí všechny domy ve vsi. Jak už bylo řečeno, jedná se především o důležitý stmelovací prvek pro život na vesnici, nikoliv prvoplánově o turistickou atrakci. Samozřejmě jsou návštěvníci vítaní, masopust s davy zahraničních turistů už by ale asi nebyl tím pravým masopustem.
Doudlebští koledníci dnes předvádějí koledu i na náměstí v Českých Budějovicích a masopust se dostal až do Prahy. Nepřijdou vám městské masopusty jako něco, co jde proti smyslu původní venkovské tradice?
Masopust je skutečně vesnickou, nikoliv městskou zábavou, do města jako slavnost asi nepatří. Na druhou stranu i ve městech dnes žijí lidé, kteří se sem třeba přestěhovali z vesnice a chtějí vidět koledníky, s nimiž by se jinak nesetkali. Nemusí jít o klasický masopust se vším všudy, prostě jde o ukázku koledy. A v tomto duchu bych to neodsuzoval.
Masopust je ale také – s nadsázkou řečeno – velmi nekorektním druhem lidové zábavy v době opačné snahy o naprostou korektnost. Nemáte obavu, že se český masopust bude muset změnit nebo mu dokonce může hrozit konec?
Samozřejmě, když jsou součástí českého masopustního průvodu třeba postavy Žida, Turka nebo cikánky, nemusí to být dnes pro některé lidi úplně korektní, přestože všechny tyto postavy vycházejí z již mnohasetletých historických tradic. Ale možná skutečně vznikne časem tlak na to, aby se některé tradiční součásti české koledy změnily. Ovšem masopust jako takový určitě nezanikne, lidé si ho udrží. A to právě z toho důvodu, že je jako důležitý sociální prvek na venkově prakticky nenahraditelný.
