KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Nejenom americkou kulturu, ale světovou kulturu obecně, mohu-li to tak říct, postihly v uplynulých dnech tři těžké ztráty, které opravdu bolí. Jde jednak o úmrtí herce Treata Williamse (* 1951), jehož proslavila role Bergera v muzikálu Miloše Formana Vlasy (Hair; 1979), kterého 12. června srazilo při jízdě na motorce auto ve státě Vermont. Za druhé o úmrtí jednoho z nejlepších amerických spisovatelů po druhé světové válce Cormaka McCarthyho (* 1933), autora legendární Cesty (The Road; 2006), Hraničářské trilogie a dalších skvělých knih, jenž nás opustil o pouhý den později, 13. června, a v neposlední řadě o zvěrstvo jménem politická, genderová atd. korektnost, jež se podepsala na zprznění (jinak to nelze nazvat) filmu Williama Friedkina Francouzská spojka (The French Connection; 1971).
Pokud jde o Williamse, jeho životní výhra spočívala v tom, že si jej Miloš Forman po oscarovém úspěchu s filmem Přelet nad kukaččím hnízdem (One Flew over the Kuckoo᾿s Nest; 1975) podle románu Kena Keseyho (čeští čtenáři knihu znají jako „Vyhoďme ho z kola ven“) vybral pro hlavní roli ve filmové adaptaci „Vlasů“. Williams, jemuž byla role „šitá na míru“, společně s dalšími hvězdami, jako byli John Savage či Beverly D᾿Angelová, udělali film bez nadsázky legendárním.
Režiséra nominace na Zlatý glóbus za nejlepší muzikál a komedii roku a nominace Treata Williamse v kategorii nová mužská hvězda roku poněkud zklamaly, „Vlasy“ navíc prohrály i souboj o nejlepší zahraniční film v soutěži o Césara (francouzská obdoba Oscara), a sice se snímkem „Manhattan“ Woodyho Allena, v roce 2003 ale Formana naopak potěšili kritikové z The New York Times, kteří „Vlasy“ zařadili mezi tisícovku nejlepších filmů všech dob.
Kromě bez nadsázky geniálních písniček a autentického zachycení celospolečenské horečnaté atmosféry spočíval obrovský úspěch „Vlasů“ mimo jiné v tom, že byl i na svou „odvázanou dobu“ docela odvážný. Na jevišti se, například, objevila nahota, což vyvolalo veliké kontroverze (a rozhořčení konzervativních kritiků a cenzorů), třebaže bylo obecně známo, že je nedílnou, integrální a neopomenutelnou součástí Hippie Culture (a Hippie Ideology).
Muzikál navíc obhajoval či, podle některých interpretací, glorifikoval „volnou lásku“, užívání drog (LSD a marihuany), nemluvě o již zmíněném pacifismu, který pro změnu rozčiloval politiky, ať už municipální, nebo, to hlavně, ty washingtonské; kvůli „znesvěcení americké vlajky“ v muzikálu byl ostatně (po)dán podnět dokonce až k Nejvyššímu soudu USA.
V ohijském Clevelandu došlo v divadle, kde muzikál uváděli, pro změnu k bombovému útoku… Ve „Vlasech“, třebaže ne zdaleka tak silně jako je tomu dnes, rezonovalo i téma znečištění životního prostředí a jeho ohrožení v blíže nespecifikované budoucnosti z „viny“ (nejen amerického) establishmentu a kapitalismu jako takového, a to vůbec nemáme prostor psát o „dotecích“ různých dalších dobových „fenoménů (například Hare Krishna Movement atd.), což je činilo neobyčejně, ale neobyčejně přitažlivými.
Treat Williams byl „hlavním hrdinou“ toho všeho, právě od té doby si jej pamatují lidé na celém světě, a právě proto jeho úmrtí (jak příznačné pro jeho generaci, že při jízdě na motocyklu) zasáhlo tolik lidí včetně mě.
