Z Německa se stane země, kde si každý určí pohlaví sám. Co to bude znamenat třeba v sauně nebo ve vězení?

V souvislosti s novou legislativou logicky vyvstává mnoho otázek: Co to bude znamenat třeba pro běžný provoz škol, plováren či azylových domů? Jak budou věznice řešit případy, kdy se mužský vězeň úředně prohlásí za ženu? Nebo co když se člověk s ženským pohlavím stane biologickým otcem dítěte? 

Na tyto i mnoho dalších souvisejících otázek odpovídá s příslovečnou důkladností pod heslem Für Recht und Freiheit (za spravedlnost a svobodu) německé ministerstvo spravedlnosti. INFO.CZ vám z tohoto výčtu přináší – bez jakéhokoliv hodnotícího komentáře – ta nejdůležitější sdělení. Ať si každý udělá obrázek sám. 

Není totiž pochyb o tom, že podobně jako v případě takzvaného „manželství pro všechny“ vzroste dříve či později velký tlak na přijetí této přelomové změny i v české legislativě.

Co se v Německu změní po přijetí „sebeurčovacího zákona“?

Zákon o sebeurčení usnadňuje transgender, intersexuálním a nebinárním osobám úřední změnu pohlaví podle jejich představ. K zápisu změny pohlaví na matričním úřadu není nutný předchozí operativní zákrok (ten už nebyl v Německu potřeba předtím), ale nově ani psychologický posudek a rozhodnutí soudu. Postačí, když žadatel přijde na matriku a požádá o změnu pohlaví. Pouze o svém záměru musí úřady informovat tři měsíce předem. Se změnou pohlaví si může žadatel změnit i křestní jméno.

Jaké pohlaví si může člověk zvolit?

V kolonce pohlaví si může člověk vybrat ze čtyř možností. Konkrétně se jedná o kategorie „žena“, „muž“, „různé“ a „neurčeno“.

Mohou o změnu pohlaví žádat děti?

Ano, ale do věku 14 let musí o změnu žádat jejich zákonný zástupce, starší děti mohou žádat samy, ale opět doloženým souhlasem zákonného zástupce.

Je možné, aby rodiče požádali o změnu pohlaví dítěte bez jeho souhlasu?

Ne. Prohlášení vyžaduje souhlas dítěte, pokud dosáhlo věku pěti let. Prohlášení zákonného zástupce lze učinit pouze na matričním úřadě v přítomnosti nezletilého.

Co když se například patnáctiletá dívka rozhodne změnit pohlaví, a rodiče s tím nebudou souhlasit?

Pak spor rozhodne rodinný soud, který může souhlas rodičů nahradit. Podle ministerstva spravedlnosti bude kritériem „blaho dítěte“. Jak doslova píše ministerstvo, rodinné soudy mají zkušenosti s posuzováním nejlepších zájmů dětí. Soud by měl rozhodovat i v případě, kdy jeden rodič se změnou pohlaví svého dítěte souhlasí a druhý nikoliv.

Jaký je vztah mezi operativní změnou pohlaví a změnou bez operativního zákroku?

Zákon o sebeurčení neupravuje zdravotní opatření na změnu pohlaví. Lidé, kteří žádají o operativní změnu, se i nadále řídí stejnými pravidly.

Jak často si mohou lidé pohlaví měnit?

Pokud jste si nechali změnit pohlaví a jméno v občanském průkazu, je blokační lhůta jeden rok. To má zabránit unáhleným rozhodnutím. Spolu s tříměsíční čekací dobou uplyne 15 měsíců, než bude možné změnu provést znovu. Celkový počet změn ovšem není omezen.

Když je to tak jednoduché, nemají úřady obavy z toho, že budou změny pohlaví zneužívané třeba k rychlé změně identity v případě trestných činů? Nebo získání nějakých výhod v zaměstnání?

Německé ministerstvo spravedlnosti takové obavy nemá, a to z několika důvodů: Lidé, kteří si změní pohlaví, obvykle zažívají diskriminaci a znevýhodnění v každodenním životě, těžko by tedy k této změně přistoupili, kdyby k tomu neměli vážný důvod. Navíc nesou veškeré náklady na změny zápisů v úředních dokumentech, což je opět pojistka proti účelovému zneužívání zákona o sebeurčení.

Co když si pohlaví změní úspěšný sportovec? Jak se bude řešit jeho další účast na sportovních soutěžích nebo platnost rekordů?

Návrh zákona o sebeurčení jasně říká, že hodnocení sportovních výkonů lze regulovat nezávisle na aktuálním stavu pohlaví. To znamená, že státy mohou v rámci svých povinností vyvíjet „řešení šitá na míru“.

Co to ale znamená pro klubový a soutěžní sport?

Nebude to mít vliv na autonomii sportu. Podle současného zákona si sportovní svazy z velké části samy rozhodují o tom, kteří lidé jsou do kterých soutěží připuštěni. Na tom se nic nezmění.

Co bude usnadnění pravidel pro změnu pohlaví znamenat u lékaře? K jakému lékaři budou chodit lidé s úředním pohlavím ženy, ale mužskými pohlavními orgány?

Pokud mají být prováděny diagnostické úkony, které jsou specifické pro konkrétní pohlaví (např. screening prostaty nebo mamografie prsu), není záznam pohlaví v registru osobního stavu podstatný. Dávky zákonného zdravotního pojištění vycházejí z individuálních potřeb na základě biologických a psychosociálních okolností.

Nebude možné zneužívat změnu pohlaví v případě války a povolávacích rozkazů mužů do armády?

V případě povolání do armády platí výjimka. Muž si nebude moci změnit pohlaví, pokud dostane povolávací rozkaz.

Jak to bude ve věznicích, když si vězeň-muž změní v době výkonu trestu pohlaví na ženu?

Některé spolkové státy Německa již vytvořily diferencované předpisy pro ubytování transgender vězňů. Ostatní země je mohou podle ministerstva kdykoli následovat a umožnit tak vhodná řešení v jednotlivých případech. Státy si pravidelně vyměňují nápady, jak by se měl trestní systém dále rozvíjet. A předmětem výměny je i správné ubytování transgender vězňů.

Co když se muž, který se prohlásí za ženu, stane už jako žena otcem dítěte? Jak vůbec zákon řeší v souvislosti s jednoduchou změnou pohlaví rodičovství?

Otázka, jak se uznává rodičovství transsexuálních, intersexuálních a nebinárních osob, by měla být upravena reformou zákona o rodičovství. Ten se v současné době připravuje a plánuje se i na toto legislativní období. Do té doby zákon o sebeurčení počítá s prozatímním řešením.

Jaké by to řešení mělo být?

Na žádost osoby zapsané v rodném listě jako „matka“ nebo „otec“ může být toto označení nahrazeno „rodičem“. A to v případech, kdy osoba změnila své pohlaví nebo není přiřazena k muži ani k ženě.

Co vyplývá ze zákona o sebeurčení například pro vstup transgender lidí do sauny nebo do chráněných prostor, určených dnes pouze ženám?

Zákon o sebeurčení (nebo konkrétní údaj o pohlaví) neuděluje právo na přístup do chráněných prostor. Rozdílné zacházení na základě pohlaví je povoleno, pokud pro to existuje objektivní důvod. To znamená, že například provozovatelé saun, plováren nebo azylových domů pro ženy si mohou i nadále sami rozhodnout, jak bude vypadat jejich provozní řád, aby byla zachována bezpečnost a komfort jejich návštěvníků / klientů.

Kolika lidí by se měl nový zákon o sebeurčení v Německu týkat? Existuje pro to nějaký odhad?

Není možné přesně vyčíslit, kolik lidí v Německu je transgender. Lidé mohou poskytovat informace o své genderové identitě pouze sami. Chybí však spolehlivé průzkumy. Hrubým ukazatelem je počet soudních řízení, týkajících se změny pohlaví. Jejich množství roste. V roce 2020 proběhlo takových soudů 2687, v roce 2021 pak jejich počet stoupl na 3232.

Kdy začne zákon o sebeurčení v Německu platit?

Zákon vstupuje v platnost ve dvou fázích. Už od 1. srpna 2024 lze podávat prohlášení o změně zadání pohlaví a křestních jmen, zákon pak začne platit od 1. listopadu tohoto roku.

Prošel zákon o sebeurčení německým parlamentem hladce?

Ano, zákon byl přijat poměrně výraznou většinou 374 hlasů oproti 251 nesouhlasným. Pro přijetí zákona se vyslovil i sociálně-demokratický kancléř Olaf Scholz. „Německo je rozmanité. Proto přizpůsobujeme naše zákony různým realitám života. Ať už v otázce pohlaví, jména nebo národnosti – my v kabinetu jsme učinili důležitá rozhodnutí, která dále modernizují naši společnost,“ řekl Scholz.

Proti přijetí zákona se vyslovili především zástupci unie CDU/CSU, Alternativy pro Německo (AfD) a nově založené aliance Rozum a spravedlnost (BSW) Sahry Wagenknechtové. Kritici se obávají především toho, že zákon postaví proti době děti a rodiče. „Pohlaví se mění z biologického faktu na stav mysli,“ řekla Sahra Wagenknechtová.

Přijalo zákon o sebeurčení pouze Německo?

Ne. Srovnatelný zákon má už celkem 15 zemí. Prvním státem, který umožnil změnu registrace pohlaví pouze prostřednictvím vlastního prohlášení, byla v roce 2012 Argentina. Podobné zákony existují také v Chile, na Maltě, v Dánsku, Lucembursku, Belgii, Irsku, Portugalsku, Islandu, Novém Zélandu, Norsku, Uruguayi a Švýcarsku. Nedávno přijaly zákon o „sebeurčení“ také Španělsko a Finsko.