KOMENTÁŘ MARKA KERLESE | Stal se mistrem světa i Evropy, vítězem světové ligy a devětkrát vyhrál nejvyšší španělskou ligu. Řeč je o strakonickém vodním pólistovi Martinu Faměrovi, který mohl na právě skončené olympiádě v Paříži dopsat jeden z největších příběhů českých sportovců poslední doby. I když tu poslední velkou medaili bohužel nezískal, jeho příběh je i ve světovém měřítku naprosto unikátní.
Pro pochopení toho, co strakonický rodák dokázal, je třeba připomenout, že v Česku se vodní pólo na rozdíl od zahraničí pohybuje zcela na okraji zájmu. V mezinárodním srovnání zůstává mužská reprezentace na podobné úrovni, jakou má třeba Írán v ledním hokeji.
V západní Evropě, balkánských zemích, Maďarsku, Austrálii či USA je přitom vodní pólo nesmírně populární, odpovídající tomu, že se tento fyzicky velmi náročný sport stal už v roce 1900 prvním kolektivním sportem zařazeným na program olympijských her.
Aby se tedy vodní pólista ze země jako Česko stal jedním z nejlepších vodních pólistů na planetě, je podobný příběh, jako kdyby kluk z afrického Burundi hrál finále mistrovství světa v hokeji. A přesně to dva metry vysoký a 104 kilogramů vážící Martin Faměra dokázal.
Pod vedením svého otce, pólistického trenéra, dobyl pětkrát titul českého mistra s TJ FEZKO Strakonice, poté přestoupil do slovenských Košic, hrál ve Francii a v Německu.
I když bylo už v té době jasné, že se ve Strakonicích narodil pólista, který se může srovnávat s největšími hvězdami tohoto sportu v Evropě, o tom, že by mohl hrát pólo třeba na mistrovství světa, se mohlo Faměrovi jen zdát. Česká reprezentace totiž neměla šanci kvalifikovat se na jakýkoliv šampionát.
Faměra proto vedle českého přijal i slovenské občanství a hrál šest let za naše sousedy. S nimi získal v roce 2016 třinácté místo na mistrovství Evropy a stal se i nejlepším střelcem týmu.
Již o rok dříve přestoupil na klubové úrovni do věhlasného klubu Atlètic-Barceloneta, kde si vydobyl takové renomé, že mu byla nabídnuta možnost reprezentovat Španělsko. A Faměra ji přijal.
Cesta na vrchol
Se španělskou reprezentací, která patří k nejlepším týmům planety, se strakonickému pólistovi mohl už zcela reálně splnit velký sen, že se vedle klubových úspěchů stane ve vodním póle také mistrem světa nebo olympijským vítězem.
S velkým tréninkovým úsilím se to Faměrovi skutečně začíná dařit. V pozici hvězdy španělské reprezentace získává v roce 2022 světový titul, na začátku letošního roku pak s týmem vyhrál i mistrovství Evropy.
K tomu je třeba připočíst několik stříbrných a bronzových medailí ze světových i evropských šampionátů a vítězství ve Světové lize. Nemluvě o devítinásobném titulu mistra Španělska.
K olympijské medaili měl Faměra blízko už v Tokiu, kde Španělsko v semifinále olympijského turnaje těsně prohrálo s později vítězným Srbskem, a pak neuspělo ani v boji o třetí místo.
Letos v Paříži už to byl ale cílený útok na zlato – Španělsko bylo považováno za největšího favorita mistrovství, mimo jiné kvůli tomu, že ve stejném roce vyhrálo mistrovství Evropy a bylo třetí na světovém šampionátu.
Cesta ze strakonického bazénu na světová kolbiště vodního póla určitě patří mezi největší příběhy českého sportu poslední doby.
Své medailové ambice ze začátku jednoznačně potvrzuje tím, že ve skupině poráží všech pět soupeřů. I Faměra v televizních rozhovorech mluví o tom, že tentokrát si Španělé opravdu jedou pro zlato.
Jenže španělský olympijský sen končí překvapivě už ve čtvrtfinále prohrou s Chorvaty, pozdějšími finalisty. Turnaj nakonec vyhrávají – potřetí za sebou – Srbové.
„Jestli byl syn zklamaný? Samozřejmě. Hodně ho to mrzelo, celé mužstvo mělo vyšší cíle,“ říká pro INFO.CZ Karel Faměra, Martinův otec a trenér vodního póla, který synovy zápasy sledoval přímo v Paříži.
Na Španěly podle něj možná dolehla tíha odpovědnosti v roli papírového favorita, ale i únava mužstva, které prakticky celý rok vyhrávalo.
„Podle mě k té prohře ve čtvrtfinále trochu přispěl i španělský trenér, který hráče během turnaje příliš přetěžoval v tréninku,“ myslí si Karel Faměra.
Ještě jedna olympiáda?
Sen Martina Faměry o tom, že jako hráč z Česka zkompletuje všechny nejvyšší mezinárodní trofeje ve vodním póle, včetně olympijského zlata, se každopádně – alespoň prozatím – rozplynul. A otázkou zůstává, zda nyní 35letý pólista dostane ještě jednu šanci.
„Martin se cítí dobře, na příští rok má ještě smlouvu s Barcelonetou. Uvidíme, co bude dál,“ říká Karel Faměra.
I kdyby ale vytouženou olympijskou medaili nakonec nezískal, jeho cesta ze strakonického bazénu mezi nejlepší vodní pólisty světa patří určitě k nejpozoruhodnějším příběhům českého sportovce posledních let.
„Nebylo to vždycky s úsměvem. Martina jsem deset let trénoval, někdy jsme se hádali, ale nakonec se díky svému úsilí a nadání dostal tam, kam chtěl,“ shrnuje Karel Faměra.
Je tedy možná škoda, že se kvůli nízké popularitě vodního póla v Česku o Faměrově unikátní sportovní cestě na pozici globální sportovní hvězdy nemluví tolik, jak by si tento příběh zasloužil.
Faměra byl jediným českým účastníkem pařížské olympiády v kolektivních sportech, byť v čepičce Španělska. Přesto dostalo vodní pólo – na rozdíl třeba od gymnastiky nebo golfu – v českých médiích jen minimum prostoru. I atraktivní finále mezi Srbskem a Chorvatskem vysílala Česká televize ze záznamu.
Podle Karla Faměry proto zůstává otázkou, zda úspěch jeho syna přispěje k tomu, aby se vodní pólo, které je dnes například ve Spojených státech jedním z nejrychleji rostoucích sportů, i v Česku více zpopularizovalo. A naše reprezentace se mohla měřit s těmi nejlepšími.
Český (tehdy československý tým) se zatím zúčastnil pouze jediné olympiády, a tou byla olympiáda v Antverpách v roce 1920.
Jak přitom ukazují fotografie z archivu bývalého českobudějovického vodního pólisty Jana Reinera, za první republiky sledovalo jen v Českých Budějovicích zápasy vodního póla na řece Malši stovky lidí, pólo bylo v této podobně stejně populární jako v zimě hokej.
Už v roce 1930 byly také ve Strakonicích a v Českých Budějovicích založeny první pólistické oddíly žen.
V sedmdesátých a osmdesátých letech však u nás začala popularita tohoto sportu upadat, v republikovém měřítku byl (a dodnes je) tento sport výrazně populárnější na Slovensku než v Česku.
Fanoušci vodního póla ale doufají, že by příběh Martina Faměry mohl vrátit vodní pólo v České republice znovu na výsluní.
