Ředitel Medianu: ANO už působí trochu unaveně. Průzkumy ukazují něco jiného, než co by si Babiš možná přál

Hnutí ANO je dlouhodobě, pokud jde o jeho podporu, hegemonem české politiky: kde se ale podle vás pohybuje strop jeho podpory?

Pokud se podíváte na potenciály jednotlivých stran, což jako Median měříme, hnutí ANO se aktuálně pohybuje na sedmatřiceti procentech. A já si myslím, že dlouhodobě je strop hnutí ANO někde u čtyřiceti procent – byť záměrně uvádím vyšší hodnotu, než kolik nám vychází jeho potenciál.

V každém případě to není tak, jak by si Andrej Babiš možná přál – tedy že hnutí ANO může získat více než padesátiprocentní podporu. Současně je ale potřeba říct, že i naše odhady je potřeba brát s rezervou: zachycují podporu v konkrétní situaci a v konkrétním čase, navíc je třeba počítat se statistickou chybou.

Takže pokud chce Babiš napodobit Roberta Fica z roku 2012, který tehdy získal většinu ve slovenském parlamentu a tím pádem mohl sestavit jednobarevnou vládu, něco takového se – aspoň zatím – nerýsuje…

Andrej Babiš už několikrát o něco podobného určitě usiloval, do voleb dal obrovské nasazení, naposledy při prezidentské kampani. On by rád vládl tak, aby mu do toho nikdo nemluvil, aby si vše určoval sám, aby rozhodoval a s nikým se nedělil o moc ani pozice.

Jenomže výsledky voleb, které jsou skutečným měřítkem jeho podpory, opakovaně ukázaly, že má svůj „strop“ a v podstatě se přes něj nedokáže dostat. Což se projevilo i ve zmíněných prezidentských volbách.

Takže byť má hnutí ANO nakročeno k volebnímu vítězství, nadpoloviční většinu pravděpodobně nezíská. Přestože jde o dlouhodobě nejsilnější politický subjekt v České republice, jehož podpora je dvakrát či třikrát větší než podpora ostatních stran, nadpolovičního vítězství se jim nikdy dosáhnout nepodařilo. A pravděpodobně ani nepodaří.

S tím souvisí další věc – přelivy voličů v čase. Andrej Babiš má velké a pevné jádro svých voličů, kteří mu jsou věrní, otázka ale je, zda má kde brát další. Čí voliče by případně mohl úspěšně přetáhnout k sobě? Je to třeba část voličů od SPD, ČSSD, komunistů nebo Přísahy?

Nedaří se mu to. I když se už nějaký čas diskutuje, že jedna ze strategií hnutí ANO je přetáhnout voliče SPD. Zrovna tak není schopen oslovit nějak výrazněji prvovoliče, což se naopak daří Pirátům – tím lze mimo jiné vysvětlit jejich trochu nečekaný posun na druhou příčku našeho aktuálního volebního modelu.

S těmi přelivy voličů souvisí ještě jedna podstatná věc. Mám na mysli debatu vedenou celý loňský podzim ohledně případného vzniku nové politické strany, která by mohla lákat nespokojené voliče vládních stran. Podstatné totiž je, že se tito lidé nepřesouvají k hnutí ANO, nemají k vládním stranám alternativu. A deklarují, že raději nepůjdou volit. Proto se nám loni na podzim po dlouhé době stalo, že klesla takzvaná deklarovaná volební účast.

Proto jsme někdy v polovině loňského roku formulovali hypotézu, že se tady otevírá prostor pro vznik nového politického subjektu, nové strany nebo hnutí, který by mohl tyto nespokojené voliče natahovat k sobě. A ta hypotéza je stále platná, současně si ale nemyslím, že by tuto novou stranu měli případně zakládat političtí matadoři typu Miroslava Kalouska. Pokud by tedy měla být atraktivní a úspěšná.

A dovolím si vyslovit ještě jednu hypotézu: pokud by takový nový subjekt měl promyšlenou strategii a nebyl příliš konfrontační, mohl by úspěšně oslovit i část současných voličů hnutí ANO. Je potřeba si uvědomit, že základ hnutí ANO vznikl jakožto výzva dát u nás takzvaně „věci veřejné do pořádku“ v roce 2011. 

Andrej Babiš coby schopný manažer tehdy tuto poptávku vyslyšel, když přišel a řekl, že to tady do pořádku dá. Jenže mezitím se ukázalo, že ta očekávání aspoň části lidí nenaplnil.

Faktem ale také je, že vláda v posledních týdnech a měsících přikročila k určitým změnám, zmínit mohu ministra práce a sociálních věcí a předsedu lidovců Mariana Jurečku, který artikuloval například změny v některých sociálních podporách, a nelze vyloučit, že nejen toto bude určitá část voličů kvitovat.

Takže je podle vás realistické pracovat s tím, že se vládě může podařit dlouhodobé trendy zvrátit a volby, jejichž řádný termín je příští rok na podzim, nakonec třeba i vyhrát?

Strany, které tvoří vládní koalici, měly dlouhodobě majoritu, v poslední době ale jejich podpora klesla. Nicméně my si tady můžeme formulovat nějaké hypotézy a říkat si, jak jsou pravděpodobné, jenže z výzkumů volebních preferencí těsně před volbami víme, jak se v samotném závěru preference mění. Existuje zkrátka významné množství voličů, kteří se rozhodují až na poslední chvíli.

Smysluplnější je podle mě uvést, které faktory mohou politickou dynamiku výrazně ovlivňovat. A zároveň je třeba se dívat jak na potenciály, tak na tzv. „pevná jádra“ jednotlivých stran, to jsou totiž zásadní indikátory. Například u voličů hnutí STAN se toto jádro ztenčilo, zatímco hnutí ANO má pevné jádro voličů stále robustní a velké. Obecně bude ale hodně záležet na ekonomice, typicky třeba na vývoji inflace, o které premiér Petr Fiala prohlásil, že je už zkrocená.

Z opačné strany víme, že tady byly protesty a stávky. Naposledy když do Prahy dorazili zemědělci. A pokud zástupci vlády tvrdí, že s nimi souhlasí v tom, že čelí velké byrokratické zátěži, tak se teprve ukáže, zda s tím budou schopni také něco udělat. Potkal jsem řadu farmářů, kteří mi řekli, že nikdy z dotací nedostali ani korunu, protože nejsou schopní žádosti zadministrovat. Na dotace většinou dosáhnou jenom subjekty či podniky, které jsou schopné mít úředníky na vyřizování žádostí.

Svou roli nakonec bude hrát také mezinárodní politická a vojenská situace, a v neposlední řadě i průběžný marketing jednotlivých politických stran. A byť ho má asi nejvíc propracované hnutí ANO, zdá se mi, že už působí trochu unaveně. Velký vliv budou mít i dezinformační kampaně. A svou roli můžou sehrát nečekané události, které atmosféru v zemi zcela promění. Jako příklad lze uvést prosincovou střelbu na pražské filozofické fakultě.

Existuje podle vás možnost, že by někdo prolomil rozdělení české politiky na dva podobně silné bloky, tj. na současné vládní strany a ty opoziční?

Už jsem říkal, že by to případně mohla být nová strana – jak ale plyne čas, pravděpodobnost vyprofilování nové strany či hnutí klesá. Řada věcí, které s tím souvisí, je sycená i společenským a ekonomickým statusem, přístupem jednotlivých lidí k technologiím a tak dále. 

Ale tento problém neexistuje jenom v České republice, ten „řez“ vidíme prakticky všude ve vyspělém světě. Určitá skupina lidí není schopná držet krok s technologickým vývojem, což ve společnosti zanechává určitou brázdu.

Další důležité téma: je zde zhruba dvacet procent lidí, kteří deklarují svou účast ve volbách a podporují strany, které jsou pod pěti procenty. Čím si to vysvětlujete?

Projevuje se v tom princip „naděje umírá poslední“. To jsou skalní voliči například KSČM, kteří ještě pořád doufají, že se to jejich straně podaří překlopit. A pak je to i tím, že řada lidí zůstává věrná svým ideálům, takže volí bez ohledu na to, zda „jejich strany“ mohou uspět. To by mohlo platit typicky třeba o Zelených nebo sociální demokracii.

S tím souvisí i vyhlídky tradiční levice – jak byste popsal ty současné?

Záleží na tom, zda se aspoň části levice podaří nějak sjednotit.

A nakonec: pokud se podíváte na výsledky tradičních politických stran, tedy na podporu těch, které dominovaly české politice v prvních dvaceti letech po listopadu 1989, souhlasil byste s tvrzením, že je jejich současná celková podpora odrazem něčeho, co bych označil za debakl polistopadové politiky?

Podle mě je to složitější. A také plastičtější. Můj tatínek vždy říkal, že nejsilnější pomahači za druhé světové války směrem k Německu byli potom ti, kteří nejvíc pomáhali komunistickému režimu. Před listopadem to bylo tak, že jste bez stranické knížky nevycestoval, nemohl jste zastávat jakoukoli pozici. A v každé společnosti vždy existuje jisté množství lidí, pro které není až tak důležité ideové zázemí a vyznění subjektu, které jim k těm pozicím pomůže.

Je pro ně důležité, že zaujímají nějakou pozici. Je to pro ně výtah k moci, k vlivu, ke kariéře, k penězům. A velmi dobře víme, že bývalí příznivci ODS jsou dnes v hnutí ANO. Jistě, z historie známe body zlomu, kdy se společnost zásadně mění. Já tomu říkám syndrom Johanky z Arku. Pokud se společnost dostane do jisté fáze, tak se i obyčejná holka může stát lídryní celého hnutí. Dovedete si ale představit, že by v dnešní společnosti nějaká nová Johanka z Arku mohla vykrystalizovat? Prostě nemohla.

Není zde potenciál ke vzniku tak zásadních idejí. Dnes se navíc nahoru nedostanete bez kvalifikovaného marketingu, který je podpořený výzkumy a masivní reklamou. A tedy i penězi. Pokud chcete jako konkrétní člověk uspět, budete – tím myslím politické strany – muset udělat tisíc kompromisů, musíte se opřít o tisíce kamarádů, a občas musíte také dost „zamhouřit oko“.

Každý navíc potřebujeme nějak žít, za něco ty rohlíky prostě nakoupit musíte. Ve výsledku to znamená, že problémy nebo skandály existují napříč stranami. Stejně jako ODS po listopadu 1989, tak i hnutí ANO v posledních letech „vstřebalo“ lidi, kteří jsou v principu nositelem nějakých skandálů nebo problémů. Nikdy nejde ohlídat úplně každého. A pokud získá nějaký subjekt silnou reálnou moc, tím pravděpodobněji se začne chovat arogantně.