KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | V roce 2013 se zhroutila pravá část politického spektra. O několik let později nastal pro změnu úpadek levice. A zatímco konzervativci a liberálové se po osmi letech dali dohromady a díky tomu vládnou, socialisté úplně zmizeli. Přesněji, ne že by vysublimovali. Ale tuto velkou skupinu voličů reprezentuje momentálně ANO, což není autentická levicová strana. A hlavně nemá koaliční potenciál.
Stalo se módou tvrdit, že pravolevý střet je historií a že do historie míří i všechny tradiční strany a ideové proudy. Jenomže doba se sice mění a společnost také, ale pořád tu zůstává kardinální myšlenkový střet, který je uložen hluboko v lidském mozku. Když člověku položíte prostou otázku „kdo se má postarat, když jste v nouzi, vy sám, nebo vláda?“, z odpovědi poznáte, zda mu srdce bije spíše napravo, nebo nalevo. Většinou to není rozhodnutí 100:0, ale toto jsou zkrátka dva hlavní přístupy ke vztahu státu a občana.
Pravdou je, že populismus je všeobecně na vzestupu a bezhodnotový marketing vytlačuje a válcuje souboj politických idejí. Ale není to dobře. Stejně jako tendence k technokracii, která je s tímto vývojem komplementární. Pokud by skutečně pravolevé soupeření nahradil střet meritokracie s populismem, pak by demokratická politika ztratila smysl. Vytratil by se z ní totiž jakýkoli obsah, stala by se chaotickou směsí prázdných floskulí a technologie moci.
Můžeme snad rezignovat na tradiční ideově vyhraněné partaje, byť vývoj všude jinde před tím varuje. De facto se pak začíná znovu a znovu s novými formacemi, jež se při svém jepičím životě ani nenaučí řádně spravovat zemi. Ale i když přistoupíme na to, že místo stabilních stran pokaždé naskočí někdo jiný, pořád musí zastupovat relevantní skupiny voličů a jejich zájmy. Ty se v mnohém rozcházejí (nikdo tu není pro všechny) a rovněž je nelze podřídit „geniálnímu“ expertnímu řešení (které funguje technicky, ale ne politicky).
