Polská energetická transformace: Méně uhlí, více OZE, ale bez jednotné koncepce a řízení míří k chaosu

Značná úroveň emisí se promítá do vysokých cen energií a v průmyslu do poklesu konkurenceschopnosti v důsledku vysoké uhlíkové stopy polské výroby. Pokud se nic nezmění, polská ekonomika bude v příštích letech vystavena poklesu investic.

Nejnovější zpráva polského nezávislého think-tanku Forum Energii uvádí, že změny v polském energetickém sektoru se každým rokem zrychlují, ale jsou spíše výsledkem megatrendů a trhu než vědomého plánu. Analytici volají po koordinaci, aby po změnách ve výrobě následovaly i patřičné změny v přenosové a distribuční soustavě a organizaci energetického trhu, včetně nezbytného růstu flexibility.

„Někdo se na energetiku musí dívat jako na celek – nelze se soustředit jen na těžební sektor nebo na ceny energií. Těm, kdo o tom rozhodují, uniká skutečnost, že energie je pro lidi, a tato složitá hádanka musí být uspořádána tak, aby jim poskytovala čestné a transparentní informace o skutečných nákladech, ale také o výzvách souvisejících se snižováním emisí a energetickou bezpečností ve velmi proměnlivém a nestabilní světě,“ zdůrazňuje Dr. Joanna Pandera, prezidentka Forum Energii.

Zpráva dále uvádí, že nedostatek plánování má za následek narůstající rizika související s udržováním výkonové rovnováhy a bezpečného fungování energetické soustavy. Roste nedostupnost konvenčních jednotek, ale úroveň energetických rezerv zůstává nízká (loni to bylo minimálně 1,4 GW). Klesá podíl dostupné kapacity a nezvyšuje se flexibilita zdrojů, takže se nezlepšuje ani bezpečnost národní soustavy.

„Nízká flexibilita polské energetické soustavy je stále problematičtější. Výrobní infrastruktura je zastaralá a s nutným rozvojem obnovitelných zdrojů energie se stává problémem neschopnost rychle přizpůsobit klasické regulovatelné zdroje potřebám systému. Neelastické uhelné bloky nejsou schopny pracovat na dostatečně nízkých minimech během slunečných dnů a poté ve večerních hodinách dostatečně pohotově zvýšit svůj výkon,“ říká Marcin Dusyła, senior analytik Forum Energii.

„Navíc téměř úplně chybí úložiště energie. Souběh všech těchto faktorů vede k nutnosti omezovat provoz obnovitelných zdrojů, přestože vyrábějí energii téměř zdarma. Jen v roce 2023 jsme takto přišli o 74 GWh, a rozsah problému rychle narůstá. Od ledna do poloviny května letošního roku bylo více než 400 GWh elektrické energie přerozděleno na netržním základě. To je tolik, kolik během tohoto období spotřebovalo téměř půl milionu domácností,“ popisuje stávající problémy Dusyla.

Zásadní změnou, k níž došlo v uplynulých dvou letech, je zrychlení procesu diverzifikace směrů, odkud Polsko dováží energetické suroviny. V roce 2023 byl dovoz plynu a uhlí z Ruska zcela nahrazen nákupem z jiných zemí, objem dovozu ropy byl nízký.

Nahrazení dodávek z Ruska však neznamená, že by Polsko dováželo méně. Naopak – závislost na dovážených surovinách neustále roste, již 43 % energie spotřebované v zemi je založeno na dovážených palivech. Navíc kvůli měnícím se podmínkám na trhu se účet za nákup surovin v zahraničí neustále zvyšuje. Jen loni Polsko na tento účel vynaložilo na 138 miliard zlotých (v přepočtu něco přes 800 miliard Kč) – tedy o něco méně než na obranu.

Energetická transformace v Polsku nemá žádného „kormidelníka“. Neexistuje jediné centrum, které by tento proces řídilo a koordinovalo, takže změny, k nimž dochází, probíhají naprosto chaoticky. Polsko nikdy nemělo ucelenou vizi dekarbonizace své ekonomiky ani plán na snížení závislosti na energetických zdrojích dovážených ze zahraničí.

Polská vládní koalice deklaruje nový začátek v energetice a mnohem ambicióznější transformační cíle, ovšem bez konkrétních podrobností. Koalice zatím neučinila žádná rozhodnutí ohledně změn ve využívání uhlí, plynu, jaderné energie či spalovacích motorů, stejně tak ani v otázce dosahování klimatické neutrality.

Dr. Joanna Pandera, prezidentka Forum Energii, tvrdí, že: „současná polská energetická politika (PEP) do roku 2040 byla zastaralá již při svém zveřejnění před třemi lety, protože nezohledňovala ekonomickou a technologickou realitu v energetickém sektoru ani jeho akutní investiční potřeby. Strategické dokumenty vypracované vládami PiS – tedy NECP, PEP, návrh strategie vytápění a polská vodíková strategie – nás nejen nepřipravují na budoucnost, ale jsou navzájem protichůdné, což podkopává jejich důvěryhodnost.“ 

A pokračuje, že „předpoklady jak ohledně využití uhlí, tak např. zapojení jaderné elektrárny do polské energetické soustavy (v roce 2040 – pozn. red.) jsou odděleny od tržní, regulační a technologické reality a vyžadují naléhavou aktualizaci. Polsko je navíc jednou z mála zemí EU, které dosud nepřijaly dlouhodobou strategii nízkoemisního rozvoje, ani nepředložily Evropské komisi návrh aktualizovaného národního energetického a klimatického plánu (NECP). Strategie pro vytápění a dálkové vytápění nebyla nikdy přijata, což má za následek hrozivý stav těchto odvětví.“

Ministerstvo pro klima a životní prostředí připravuje nový národní energetický a klimatický plán. Kdy bude, se zatím neví, ale Dariusz Marzec, nový šéf Polské energetické skupiny (PGE – akciová společnost s většinovým podílem státu), se na rozdíl od dlouhodobých stratégů ptá, co bude teď s uhelnými elektrárnami, které jsou klíčové z hlediska stability systému v tomto přechodném období. 

Upozorňuje, že „již nejsou systémově ani regulačně udržitelné na čistě tržních principech“ a dodává, že nová strategie by měla obsahovat odpověď na otázku, co se stane s uhelnými elektrárnami, které mají do dvou let přejít od energetických skupin (PEG, Tauron, Enea...) pod vlastnictví polského státu. 

Nová koncepce transformace energetických aktiv však stále není jasná, kromě toho, že nebude existovat Národní agentura pro energetickou bezpečnost, což byl nápad vlády PiS – i když nová vláda dle vyjádření ministryně průmyslu Marzeny Czarnecké stále zvažuje ustavení jiného, alternativního orgánu.