GLOSA RADKY TYPLTOVÉ | Cestujte i do exotiky už s nejmenšími dětmi. Nečekejte, až vyrostou a budou z toho „něco mít“. Námitka, že si do určitého věku nebudou nic pamatovat, obstojí jen v prvním plánu. Možná zapomenou tváře, možná už si nevybaví konkrétní zvuky ani barvy moře při západu slunce za přílivu. Ale přesto je všechno, co v té době zažijí „mimo svůj rajón“, ovlivní nadosmrti. Do šesti let je vývoj mozku nejdůležitější. Není čas ztrácet čas.
Pokud plánujete cestovat se svými dětmi až v momentu, kdy z toho podle vás budou „mít rozum“, zkuste svůj postoj přehodnotit. Jenom kojenec je „spokojenec“ v matčině náruči. Větší děti jsou dobrodruhy a objeviteli už ze své podstaty. Všechny zvuky, chutě, vůně, povrchy a obrazy světa nasávají jako houba – a jednou tuhle zásobárnu kreativně zúročí, byť si třeba nebudou pamatovat všechny detaily.
Na cestách s dětmi do „ciziny“ je nejlepší, že brzy pochopí, že jejich domov, jeho okolí ani Česko není střed vesmíru. Ke světu tak začnou daleko dříve přistupovat komplexněji, s větším nadhledem, budou si lépe uvědomovat kulturní rozdíly a víc jim budou docházet souvislosti. Což se bohužel nedá říci o řadě dospělých.
Prvních šest let je klíčových. Nepropásněte to!
Pro dítě je z vývojového hlediska nejdůležitějších prvních šest let. Po narození disponuje dětský mozek cca 100 miliardami neuronů, které se v následujících letech propojují prostřednictvím takzvaných synapsí. Nejvíce jich lidský mozek zvládne pospojovat právě do šesti let věku.
Mozkem tříletého dítěte probíhá přibližně trilion synapsí, zhruba dvakrát více než u dospělého člověka. Fyzicky propojují nejen jednotlivé neurony, ale v přeneseném slova smyslu i člověka se světem okolo něj – právě ony jsou zodpovědné za naše schopností verbálního vyjadřování, myšlení, pocity...
A to, co je
vyprovokuje k akci, jsou právě nové zážitky a zkušenosti. Pro lidský mozek je to stejně vitální potrava jako jídlo pro tělo. Děti využívají všech
smyslů, z nichž si staví
„mapu světa“. Dopřejte jim co nejvíc prostoru, na kterém ji
mohou rozprostřít.
Prostřednictvím smyslů vstřebávají a třídí informace. Čím více podnětů mají, tím více je jejich mozek stimulován. Čím víc si toho osahají, očichají, ochutnají, čím více toho vidí, tím širší budou mít v budoucnu rozhled a nejspíš také rozlet. Podněty – kterých je na cestách vždycky dostatek – formují nejen mozek, ale i osobnost. Pokud chcete ze svého dítěte vychovat inteligentní, tolerantní a sebevědomou bytost, ukažte mu, jak pestrý je svět kolem nás.
Voda, která zalévá květinu
„Výchova nejsou zákazy a příkazy, ale následování. Dítě přirozeně napodobuje rodiče. Prostě s nimi jde, vnímá a vše si ‚ukládá‘. Jsem přesvědčen o tom, že cestování v dětství ovlivňuje vnímání barev, abstrakcí, tónů, chutí, ale i schopnost tolerance,“ říká šéfredaktor Pavel Vondráček, otec dnes již dospělé Aničky, o které tvrdí, že ho přerostla. Nikoliv do výšky.
„Dítě samo pochopí, že svět je pestrý, že lidé nejsou ‚zakuklení‘ jen v jedné kultuře. Už od malička vnímají mnohorozměrnost světa a snadno se zbavují předsudků, ať už je to vůči venkovanům, Arabům nebo britské kuchyni. Je důležité vystavovat dítě od začátku různým motivům a tématům, barvám a chutím. To je voda, která zalévá květinu.“
I chytří lidé dělají chyby
Berte děti za hranice jejich světa od nejútlejšího věku. Batolata procházejí nejen fenomenálním rozvojem řeči, ale i paměti. Vzniká podhoubí pro zážitky na celý život. Na plné obrátky pracuje imaginace. Předškoláci chápou první matematické a logické vztahy a přiřazují zážitky do souvztažných celků. Školáci se pak ve škole sice učí myslet, ale jejich touhu po dobrodružství neukojí. A zdaleka ne všechno se dá ve škole naučit.
Pokud
chcete, aby byli děti (nejen) v těchto klíčových fázích
vývoje šťastné, je potřeba jim nejen projevovat nezištnou
lásku, ale zároveň je i stimulovat a podněcovat.
I chytří lidé dělají chyby. Ta zásadní je, že se na děti díváme svýma očima – optikou dospělého. Domníváme se, že víme, co je pro ně dobré. Často se přitom pleteme. Stačí přitom vycházet sám ze sebe – z toho, co si pamatujete. Nejspíš to nebude každodenní rutina.
Já osobně si kromě prvního nalezeného křemenáče a pokořeného stromu pamatuji třeba návštěvu drážďanského Zwingeru, která ve mně navždy zažehla slabost pro umění. Bylo mi osm. České hrady a zámky už jsme ale s rodiči „dobývali“ mnohem dřív. Dodnes nerada tvrdnu doma a hlavu mám otevřenou všemu novému.
Nalaďte se na frekvenci svých dětí
Mějte na paměti, že vše, co do lidského mozku vložíte, tam „někde“ zůstane. Mozek funguje podobně jako hard disk. Pod spoustou balastu se skrývají vzpomínky, které nás dokážou přenést do míst a dob, kde jsme byli šťastní.
Pořád říkáme, že děti se mají nejlíp. Přitom nám nic nebrání mít se stejně dobře. Spolu s nimi. Naladit se na jejich „bezstresovou frekvenci“ a prostě si užívat „tady a teď“. Děti jsou skvělí terapeuti. Nechte si od nich naordinovat pohodu. A myslete i na to, že city a pocity je potřeba sdílet. Nejen na Facebooku.
Cestování socializuje. Skutečně a hmatatelně. Rodinné cestování navíc stmeluje. Budete si mít o čem povídat, na co vzpomínat, od čeho se odrážet. Prostě vám spolu bude hezky. Vezměte své děti za sedmero řek a hor. Nebo klidně i blíž. Je jedno, jestli jste chudí nebo bohatí, jestli pojedete k moři do Egypta, Austrálie nebo k jihočeské pískovně.
Rozvoj brzdí a ubíjí monotónnost. Pamatujte také na to, že nicnedělání a digitální závislost jsou svým způsobem dědičné. Děti se učí příkladem. A pokud jim dáte do vínku dar pestrosti a života mimo displej mobilu, oni ho předají dál.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
