KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Po minulých krajských volbách, které hnutí ANO nevyhrálo pouze ve třech krajích, skončil hegemon české politiky ve většině z nich v opozici. Což je scénář, kterému se bude chtít Andrej Babiš letos za každou cenu vyhnout. Základní varianty povolebního uspořádání budou ale tři. A jedna z nich je bez ANO.
Plán Andreje Babiše a jeho hnutí ANO je před krajskými volbami jasný a snadno předvídatelný: volby vyhrát a být součástí krajských koalic. A to pokud možno za každou cenu.
To první má skoro jisté, to druhé bude záviset na výsledcích jeho formace v jednotlivých krajích, soudržnosti středových a pravicových stran a také na tom, zda se někde podaří výrazněji uspět extremistickým a populistickým silám.
Lze to říct i takto: přestože je potřeba pracovat s tím, že hnutí ANO vyhraje ve všech třinácti krajích, v žádném případě mu to automaticky nezaručuje, že po nich bude ve většině z nich součástí vládních koalic.
Ostatně minule Babišova formace vyhrála v deseti krajích, nepodařilo se jí to jen ve Středočeském, Libereckém a Královéhradeckém, přesto bezprostředně po nich zamířila ve většině z nich do opozice.
Už teď lze říct, že budou vznikat tři základní varianty povolebních koalic:
- Hnutí ANO s extremisty a populisty typu Přísahy, SPD s Trikolórou nebo komunistů skrytých pod značkou koalice Stačilo!.
- Středo-pravé koalice na vládním půdorysu.
- Koalice hnutí ANO přes střed – tedy s některými z vládních stran.
Klíč, který rozhodne o tom, ke které z těchto tří možnosti se v jednotlivých krajích vychýlí těžiště, bude záviset především na výsledku hnutí ANO. Jednoduše řečeno: něco jiného je vyhrát volby s dvaadvaceti procenty hlasů, a něco jiného atakovat procent čtyřicet.
Pokud získá hegemon české politiky třeba v Moravskoslezském nebo Ústeckém kraji okolo zmíněných čtyřiceti procent hlasů, bude prakticky nemožné ho při vzniku koalice obejít. V takovém případě bude nejspíš čistě na něm, kterou ze dvou výše uvedených variant upřednostní.
A také na ochotě občanských demokratů, lidovců, Starostů nebo Pirátů do případné aliance s Babišovými lidmi vstoupit. A tady zcela jistě platí, že budou z centrál svých stran tlačeni k tomu, aby tak nečinili.
Třeba hejtman Jihomoravského kraje a lídr koalice SPOLU Jan Grolich z KDU-ČSL mi řekl, že si takovou koalici představit nedokáže, a že kdyby přece jen vznikala, tak leda bez něj. Podobně to vidí hejtman Pardubického kraje Martin Netolický ze sociální demokracie.
Na druhou stranu: třeba právě na jižní Moravě se v politickém zákulisí otevřeně mluví o tom, že by si tady mohlo hnutí ANO, pokud mu to bude aritmeticky vycházet, vyzkoušet vládu s Přísahou a SPD.
Volebním lídrem první zmíněné formace je Petr Vokřál, tedy bývalý primátor Brna za hnutí ANO, koalice na populisticko-extremistickém půdorysu se tu proto vyloženě nabízí. Samozřejmě za předpokladu, že Přísaha a SPD, případně komunisté, ve volbách uspějí.
Za další: tam, kde po minulých volbách vznikly koalice bez vítězného ANO a zároveň se osvědčily, bude nesporně tendence, aby se letos reprodukovaly, byť třeba v mírně obměněné podobě.
V celku realisticky si lze dokonce představit, že jsou na takovém scénáři už teď mnohde domluveni. Hrát se bude tedy pouze o to, zda strany vládní koalice, doplněné případně o lokální formace, poskládají většinu. A která z nich dostane nejvíc hlasů, což by ji mělo zajistit pozici hejtmana.
Zbývá koalice hnutí ANO přes politický střed. A zde platí, že už bezprostředně po minulých volbách sestavilo hnutí ANO koalici s ODS a Spojenci pro kraj v Ústeckém kraji, s Piráty, ODS a sociálními demokraty ve Zlínském kraji a s ODS, TOP 09, lidovci a sociálními demokraty také v Moravskoslezském kraji.
O žádnou novinku tedy nepůjde. A Babiš bude zcela jistě své lidi v krajích tlačit k tomu, aby se o koalice na obdobném půdorysu pokoušeli také jinde. A třeba i za cenu toho, že se jako vítěz voleb vzdají postu hejtmana.
A pak bude záležet na odhodlání a pevnosti středových stran. Na jednu stranu si lze představit, že pro někoho může být nabídka hejtmana a podstatně více míst v radě kraje oproti jiným koaličním variantám lákává – má to ale také své limity.
O první už byla řeč: dominantní osou české politiky už dávno není konflikt na pozadí pravo-levé osy, nýbrž souboj tradičních a demokratických stran s populisty a extremisty. Chcete-li, jde o konflikt Babiš vs. antiBabiš. A pokud mají být vládní strany věrohodné a konzistentní, budou se alianci s Babišem, byť na krajské úrovni, spíše vyhýbat.
Proti takovému uspořádání je ale ještě jedna, spíše praktická, pro některé zástupce vládních stran ale stejně podstatná okolnost: z mnoha krajů lze v zákulisí zaslechnout, že tam Babiš nemá schopné a kompetentní lidi. A že s nimi přísně vzato vládnout nejde, protože to prostě znamená, že budete mít na svém hrbu i jejich agendu.
Nemá tím být řečeno, že takové koalice nevzniknou, a třeba jich bude i o dost víc než tři, základní politická dynamika – navíc rok před volbami sněmovními – bude ale zástupce vládních stran v krajích tlačit k tomu, aby se jim pokud možno vyhnuli.
