KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Chtějí být Piráti ve vládě? Už dlouho dávají najevo zaječí úmysly a tlačí partnery do kouta. Naposledy se to stalo kvůli penězům na státní realitku. Ovšem teď to byl jejich předseda, kdo totálně vybouchl při digitalizaci stavebního řízení. To byla pro premiéra šance „vrátit úder“ a rozloučit se s pirátstvem dřív, než ono s ním. Nevyužil ji, a to může mít pro něj zlé důsledky.
Piráti jsou neuralgickým bodem koalice vlastně už od chvíle, kdy je Starostové překroužkovali na společné kandidátce. S touhle frustrací se nikdy nevyrovnali, se STAN se rozešli už dávno a kromě toho kverulují a vyhrožují, že když nebude po jejich, tak odejdou.
Vzhledem k tomu, že mají jen čtyři poslance, není jejich vydírací potenciál velký, protože kabinet by se bez jejich hlasů obešel a i tak si udržel většinu ve Sněmovně.
Za této situace se tím, kdo rozhoduje o bytí a nebytí Pirátů ve vládě, stává její předseda. Tak to ostatně odpovídá ústavě, která právě jemu svěřuje do rukou výlučnou pravomoc navrhovat prezidentovi ke jmenování jednotlivé ministry, ale hlavně možnost je kdykoli nechat odvolat.
Fakticky bývá tato pravomoc omezena koaličním vládnutím, kdy premiér může suverénně rozhodovat jen o členech kabinetu za vlastní stranu, ale už ne za ty další.
V praxi to vypadá tak, že se předseda vlády a dotyčné koaliční strany musejí nakonec o změně dohodnout. Ale Petr Fiala je v unikátní situaci, kdy má jednu stranu takříkajíc „navíc“ a mohl by většinově vládnout i bez ní.
Jde právě o Piráty. Kdyby se zítra lídr ODS a koalice SPOLU rozhodl, že už je v kabinetu nechce, mohl by okamžitě navrhnout prezidentovi odvolání jejich ministrů, jemuž hlava státu musí dle ústavy vyhovět. A bylo by to.
Paradoxně se Piráti chovají, jako by si mohli poroučet. Chtěli odcházet z kabinetu kvůli ministru spravedlnosti Pavlu Blažkovi či financí Zbyňku Stanjurovi. Teď tím vyhrožují kvůli tomu, že si chtějí vydupat peníze na státem financované bydlení. A když už přímo neříkali, že odcházejí, tak vládě tvrdě okopávali kotníky – jako kvůli manželství homosexuálů či Istanbulské úmluvě.
Je jasné, že Piráti se v koalici necítí komfortně. Jednak se čtyřmi poslanci zdaleka nemohou naplňovat své ambice (pro srovnání, v minulém období jich měli 22), jednak většinu v ní mají konzervativci.
Fakticky se jim přesto daří nadmíru prosazovat svůj radikálně liberální program, včetně srovnání práv a povinností v homosexuálním svazku s těmi, co mají muž a žena v manželství. Jejich partneři se k nim chovají vstřícně, jim je to však zjevně málo.
Je takřka jisté, že kdyby v čele strany nestál Ivan Bartoš, ale někdo z extrémního neomarxistického křídla – které reprezentují například jeho protikandidátka z poslední volby předsedy Jana Michailidu či europoslankyně Olga Richterová, popřípadě neúspěšný lídr kandidátky do EP Marcel Kolaja – dny Pirátů v koalici by byly sečteny.
Nicméně zatím všechny hrozby vyzněly do ztracena. A oni tak stále zůstávají (součástí vládní koalice) SPOLU.
Usnesení, jimiž se opozice snažila odsoudit nepovedenou digitalizaci, neprošla jen proto, že se zbytek vládních poslanců zdržel hlasování.
Problém bytové výstavby ale není v tom, že by se na ni nedaly sehnat peníze – brzdí ji zbytečná byrokracie. A nyní i totálně zpackaná digitalizace, za kterou nese vinu sám předseda této strany. Sarkasticky řečeno: momentálně v Česku vinou Pirátů nepostavíte ani kůlnu, a to za žádné peníze.
Jedna věc jsou tyto technické problémy. Jiná, daleko horší, politické škody, které kvůli Bartošovu selhání utrpí celá vláda. Jednání Sněmovny ukázalo, že ministr není ochoten si naplno uvědomit své chyby. Ale ani to, že jeho podpora od zbytku koalice je více než chladná.
Všechna usnesení, jimiž se opozice snažila odsoudit nepovedenou digitalizaci, včetně výzev k odstoupení šéfa resortu, sice neprošla – ale jen proto, že se zbytek vládních poslanců zdržel.
Svého předsedu v klíčových hlasováních podrželi jen jeho vlastní zákonodárci. Tohle se vidí málokdy. Vlastně se tím říká: nemůžeme udělat radost opozici a odmávat jí usnesení proti našemu ministrovi, ale také nemůžeme s čistým svědomím hlasovat přímo proti nim. Nedovolíme, aby prošly, ale zdržením se dáváme najevo politický postoj… A ten není pro Ivana Bartoše příznivý.
Je jasné, že ministr pro místní rozvoj naštval i své koaliční partnery. Jde asi o vůbec nejzpackanější vládní projekt v historii České republiky. Navíc je kolem něj mnoho podivností. Antimonopolní úřad zrušil špatně vysoutěžené zakázky. Ovšem Bartošův tým to nerespektoval, stejně si prosadil „své koně“ a buď jim zadával práci prostřednictvím nechvalně známého „jednacího řízení bez uveřejnění“ (JŘBU), případně systému pro nákup spotřebního materiálu.
Proč vůbec SPOLU přizvala Piráty ke spolupráci, když je nepotřebovala a dalo se čekat, že budou působit problémy?
Působí neuvěřitelně, že právě Piráti, kteří celou svojí politiku zakládají na tom, že jsou transparentní a zásadově bojují s korupcí, jsou schopni takto obcházet mechanismy, jež mají bránit plýtvání a zpronevěrám státních peněz.
Skrze JŘBU se před lety rozdělovaly stovky miliard v rámci kmotrovských spiknutí. A využít v takto důležité věci k zadání zakázky Dynamický nákupní systém určený na pořízení třeba papírů do kopírky? To působí jako výsměch.
Jakou tohle všechno dává zprávu premiérovi? Za prvé: Piráti jsou pro něj koulí na noze, zhoršují pověst kabinetu, a to nejen svým matláctvím, ale také tím, že zavdávají důvod ke korupčním podezřením.
Za druhé: kdyby se nyní rozhodl vypovědět koaliční smlouvu a odvolat jejich ministry z vlády, nikdo by se mu nemohl divit. Za třetí: pokud se jich nezbaví, už nikdy nebude mít tak dobrou šanci a naopak mohou oni sami prásknout dveřmi.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
Mnozí se divili, proč vůbec SPOLU přizvala Piráty ke spolupráci, když je nepotřebovala a dalo se čekat, že budou působit problémy a také ustavičně šít do konzervativců.
Ale po volbách v roce 2021 jiná možnost nebyla. Pětikoalice vyhrála jako celek na vlně pozitivních emocí občanů, kteří si žádali změnu. Zbavit se jedné její části by hodně lidí chápalo jako zradu, možná i jako přípravu k vládnutí s ANO.
Petru Fialovi lze jistě přičíst k dobru, že nesourodou koalici udržel pohromadě – a tím i možnost efektivního vládnutí. Nepochybně má velkou empatii a vyjednávací a diplomatické schopnosti. Otázka však zní, zda se tyto jeho přednosti nestávají nevýhodou ve chvíli, kdy je naopak namístě rázně jednat a rozhodnout se rychle a správně. A je pravda, že současný premiér raději x-krát měří, než řeže.
Předseda vlády si musí vybrat, co je horší: zda dále držet ve vládě stranu, která přináší více negativ než plusů, nebo zda riskovat, že jejím vypuzením si z ní vytvoří ještě tvrdší a nesmiřitelnější opozici a nahraje konspiracím, že ODS by nejraději vládla s ANO.
Nicméně Ivan Bartoš to Petru Fialovi hodně zjednodušil. Dnes by totiž Piráti neodcházeli z vlády jako „čistá“ liberální strana, která podlehla v souboji se „zkaženými“ konzervami.
Fiala se zjevně ke změně na postu ministra pro místní rozvoj nechystá. Ale měl to udělat.
Je evidentní, že sympatie většiny médií a opinion lídrů je na straně progresivních stran koalice. Konzervativci musejí celou dobu čelit kulturním válkám, v nichž tahají za kratší konec.
Zde však jde o něco jiného. Bartoš selhal a ještě kolem digitalizace stavebního řízení krouží podezření z korupce, či přinejmenším z nezodpovědného nakládání s veřejnými prostředky. Odvolat ho, případně celou stranu, se jeví jako logické.
Fiala se zjevně ke změně na postu ministra pro místní rozvoj nechystá. Ale měl to udělat. Obavy z vyvolání koaliční krize by byly mnohonásobně vyváženy získáním glorioly rázného a schopného vůdce.
Těžko by SPOLU či ODS utrpěly v tomto případě škody způsobené „dupnutím na krk slabšímu“, jichž se premiér tolik obává. Zde by opravdu nešlo obvinit ho ze „zrady", pochybení Bartoše jsou příliš evidentní. A navíc „neideologická“.
Kdyby si Fiala vynutil výměnu, nakonec by nemuseli odejít z vlády všichni Piráti. Ale mohli, protože i oni by to třeba vzali jako záminku k rozchodu. Anebo by si spočítali, že to pro ně není výhodné. Protože by byli za ty, kteří trucují, zatímco Fiala by byl v právu jako ten, co brání zájmy občanů.
A hlavně by neměli jak zaměstnat stovky svých členů, kteří jsou závislí na práci a zakázkách, které jim zajistili jejich lídři ve vládním sektoru.
Ať tak, či tak, premiér by byl vítěz. On ale promeškal šanci. Přitom se klidně může stát, že Piráti odejdou pár měsíců před volbami, kdy pro ně situace bude příznivější a najdou si nějaký „zásadový“ důvod.
Nyní by jako ti, co selhali v IT, které vydávali za svou hlavní přednost, odcházeli s hanbou. Takto třeba ještě najdou způsob, jak naopak co nejvíce zostudit Petra Fialu a konzervativce a zajistit si volební výhodu.
Jak se to říká? Nedáš, dostaneš?
