KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Nominace ministra průmyslu Jozefa Síkely na post eurokomisaře po čase nasvítí kondici Starostů a nezávislých (STAN), kteří hrají v české politice od minulých voleb roli, jež ani zdaleka neodpovídá jejich reálné síle. STAN je druhou nejsilnější vládní stranou dílem náhody – proto míří vstříc problémům a volební porážce.
Skoro bych se vsadil, že předseda Starostů a nezávislých Vít Rakušan tuší, že odchod Jozefa Síkely do Bruselu je pro něj spíš špatná než dobrá zpráva. Sice bude navenek tvrdit, že Starostové do Evropské komise prosadili nominaci té nejlepší osobnosti, kterou ve svých řadách mají – vnitřně bude ale moc dobře vědět, že právě v tom spočívá ten hlavní problém.
Pro STAN zcela klíčové sněmovní volby se blíží, a on potřebuje to nejlepší doma. Do Bruselu mu přitom zmizel kromě Síkely také jeden z nejviditelnějších a nejkompetentnějších politiků Starostů a nezávislých posledních více než deseti let – stávající místopředseda hnutí Jan Farský. Ani jeho Rakušan nějak snadno v domácí politice nenahradí.
Ale zpět k pozici ministra průmyslu, která bude v následujícím období pro celé Česko naprosto klíčová. Jak píše moje kolegyně Lenka Zlámalová: úkolem nového ministra bude dotáhnout historicky největší investici Česka do nových jaderných bloků, její financování a transformaci firmy, která bude nové bloky vlastnit. A nastavovat bude také její vztahy s polostátním ČEZ.
To není věru úkol pro slabého ministra. Vylámat zuby si na něm může i zkušený matador. Leč nikoho takového Rakušan po ruce nemá – nejčastěji se jako nástupce Síkely skloňuje jméno prvního místopředsedy Starostů a nezávislých Lukáše Vlčka.
„Uvažujeme ve vedení Starostů o několik tahů dopředu a mohu potvrdit, že je zvažováno i moje jméno.“ To mi Vlček řekl ve čtvrtek dopoledne s tím, že o tom v danou chvíli nebude více spekulovat.
STAN ostatně nemusí zase tak chvátat, Síkela – pokud pro něj vše dopadne dobře – post ministra průmyslu opustí až někdy na podzim. Mandát nové Evropské komise by měl začít platit až 1. listopadu. Starostové tedy mají relativně dost času na to, aby vše pečlivě promysleli.
A teď širší kontext. STAN je od minulých voleb druhou nejsilnější vládní stranou. Má čtyři ministry a třiatřicet poslanců a poslankyň – jen o jeden mandát méně než nejsilnější vládní strana, tedy ODS.
Jenomže nic z toho neodpovídá reálné síle Starostů, fakticky hrají v tomto volebním období vyšší politickou ligu, než na kterou ve skutečnosti mají.
Což se už několikrát ukázalo a skoro jistě nám to – opět k jejich škodě – nasvítí hledání nástupce Jozefa Síkely.
STAN se do pozice druhé nejsilnější vládní strany vyšvihl díky předvolební koalici s Piráty a následnému kroužkování – ve skutečnosti by měli mít nikoli víc jak třicet, ale spíš nějakých deset až patnáct poslanců. A možná tři, reálně ale spíše jenom dva ministry.
Rakušan to ví. A moc dobře také ví, že pokud půjde STAN do příštích voleb samostatně, což skoro jistě půjde, míří vstříc porážce. Prakticky pro STAN neexistuje způsob, jak stávající počet mandátů v dolní komoře obhájit.
Říct to lze i takto: pokud se do voleb nestane něco mimořádného, STAN bude – pokud jde o počet mandátů – skoro jistě nejvíce poraženou stranou příštích voleb.
Starostové fakticky hrají v tomto volebním období vyšší politickou ligu, než na kterou ve skutečnosti mají.
Že jsou Starostové dlouhodobě v problémech, lze telegraficky ilustrovat na počínání jejich ministrů od samého vzniku Fialovy vlády.
Vlastně to začalo ještě předtím, než byla jmenována. Původně měl být totiž právě ministrem průmyslu Věslav Michalik. Záhy na to ale musel kvůli nevyjasněným majetkovým poměrům rezignovat. To byla pro Rakušana první rána. Druhá přišla, když Michalik náhle zemřel.
Pro předsedu Starostů to nebyla jen lidská, ale i politická tragédie. Michalik byl jeho klíčový stratég a „pravá ruka“. A byť se Síkela, přestože má své hlasité kritiky, ukázal jako relativně zdatná náhrada, pokud jde o ostatní nominace Starostů do vlády, byl to spíš jeden přešlap vedle druhého.
Pravicový kritik pravicové vlády. Lákat Kalouska zpět má smysl nejen pro TOP 09, ale i koalici SPOLU
Ponechme nyní stranou samotného Rakušana, ten si nejspíš své před voliči nakonec uhraje.
Avšak pokud jde třeba o ministerstvo školství, což měl být pro Starosty naprosto klíčový resort, celkové hodnocení pro ně bude spíše hořké než sladké.
STAN do jeho čela původně nominoval Petra Gazdíka, který byl ale dotlačen k rezignaci kvůli kauze Dozimetr, vystřídal ho zcela marný Vladimír Balaš, což následně došlo i Rakušanovi. A další náhradník, Mikuláš Bek, nyní zachraňuje, co se dá.
Bek byl ve vládě původně ministrem pro evropské záležitosti. Starostové ho nahradili Martinem Dvořákem, o kterém lze říct asi tolik, že ho vůbec nikdo nikde nikdy neviděl a že ho tedy taky nikdo z veřejnosti nezná.
Vůbec nejhorší scénář pro STAN by bylo, pokud by se něco podobného za rok touto dobou říkalo i o nástupci Síkely. Realistická varianta ale také je, že se o něm naopak mluvit bude – hodně hlasitě a veskrze negativně.
Pokud totiž nástupce Síkely za ten rok, který bude v úřadu, zpacká zadání, které je pro budoucnost České republiky naprosto klíčové, nelze vyloučit, že to Starostům pošramotí jejich pověst natolik, že budou rádi za svých šest poslanců – což je síla, kterou disponovali po předminulých volbách v roce 2017.
Znamenalo by to konec Rakušana v jejich čele. I to zcela jistě dobře ví.
