GLOSA VRATISLAVA DOSTÁLA | Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová usiluje o to, aby jeden ze zakladatelů její strany Miroslav Kalousek kandidoval v rámci koalice SPOLU příští rok do Sněmovny. Je to sice okurkové letní téma, přesto má smysl o něm uvažovat, a pak ho třeba i přetavit v praxi.
I v tomto případě je to tak, jak kdysi napsal můj oblíbený Ludvík Vaculík: „Já často mívám na něco dva názory a myslím si, že kdo nedokáže mít dva správné názory, nepřemýšlí: jenom mechanicky jede a jí.“
Návrat legendy české pravice Miroslava Kalouska do politiky je oblíbené téma každého, kdo se pohybuje v jejím zákulisí, snad už od chvíle, kdy se bývalý předseda lidovců, exministr financí a jeden ze dvou zakladatelů TOP 09 vzdal v lednu 2021 mandátu poslance. A jen tak mimochodem – do Sněmovny byl poprvé zvolen v roce 1998.
Pokud to tehdy odůvodňoval mimo jiné tím, že jeho odchod pomůže k lepšímu volebnímu výsledku koalice ODS, KDU-ČSL a TOP 09, lze si vcelku snadno představit, že svůj případný návrat do české politiky bude obhajovat úplně stejně.
Nepochybně to ví také nynější předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, která ho – podle článku v dnešním vydání Hospodářských novin – vábí k návratu do politiky. Na stole je nabídka, aby kandidoval příští rok do Sněmovny v rámci koalice SPOLU. Kalousek to v danou chvíli odmítá komentovat.
„Tak jako jsme Miroslavu Kalouskovi nabízeli možnost kandidovat do Senátu – a mysleli jsme to zcela vážně, aby nám pomohl získat senátní mandát, mu teď nabízíme možnost kandidovat za koalici Spolu,“ říká Pekarová Adamová pro Hospodářské noviny. Nabídku pro Kalouska jim potvrdil také místopředseda ODS Martin Kupka.
Byl vždy zarytě zásadový politik, proto měl (a stále má) mnoho skalních odpůrců i příznivců.
Škarohlídi mezi námi zcela jistě přispěchají s tvrzením, že už nemá politice co nabídnout – a že pokud jednou odešel, ať už se nikdy nevrací. K tomu jedním dechem dodají, že potřebujeme nové a neokoukané osobnosti. Což je pravda, s níž je těžké nesouhlasit.
Z opačného břehu nazřeno ale platí, že Kalousek byl vždycky zásadový a principiální politik. A takových je dneska v politice málo. Proto měl (a stále má) jak mnoho odpůrců, tak příznivců.
Stejně jako měli jedni dobré důvody ho nevolit, měli jiní zase své dobré důvody ho volit. Tak už to ale v životě i v politice chodí. A nejinak by tomu bylo jistě i příště.
O Kalouskovi se v zákulisí už nějaký čas spekuluje v souvislosti s případným vznikem nové strany. Od Pekarové jde tedy o logický krok – takto výraznou osobnost si chce udržet na své straně. „Ta příležitost je natolik relevantní, že by bylo malicherné nahradit ji nějakým subjektem, u kterého není moc jasné, jak může být úspěšný,“ říká.
Je to banální, leč pravdivá úvaha: pokud má vládní tábor ještě vůbec nějakou šanci uspět, základní předpoklad je netříštit před volbami síly. Což by se vznikem nové strany, která odčerpá vládě nespokojené voliče, avšak skončí pod pěti procenty, a tedy bez zastoupení v dolní komoře, hrozilo.
A pak se vyloženě nabízí ještě jedna věc: proč by měl Miroslav Kalousek vynaložit bezmezné úsilí do vzniku nové strany bez jistoty, že se mu to podaří, když existuje možnost návratu do té, kterou spolu s Karlem Schwarzenbergem před lety vydupal ze země a učinil z ní svého času úspěšnou formaci s jasným liberálně-konzervativním ukotvením.
Přestože na tom TOP 09 není tak mizerně jako lidovci, je evidentní, že i ona upadá. A nemá-li zmizet z politické mapy, čeká ji obroda a nový impuls.
A pokud i ona trpí nedostatkem silných osobností, pak by ji jednou – až Pekarová Adamová v jejím čele skončí, což se může stát dřív, než se nám teď jeví – mohl opět převzít právě Kalousek.
Vždyť i jeho glosování české politiky na sociálních sítích působí ze všeho nejvíc dojmem, že si k něčemu podobnému kypří půdu. Kalousek principiálně i věcně tepe vládu za to, že rezignovala na reformní politiku – je v současnosti jedním z jejích nejviditelnějších a zásadových kritiků zprava.
Teď už jenom zbývá, aby přišel s tím, že české pravici naordinuje návrat k původním hodnotám a klasickému ekonomickému programu, který spočívá ze všeho nejvíc v privatizaci veřejných služeb a osekání výdajové strany rozpočtu. Osobně mi takový program není blízký, což ale neznamená, že nemůže uspět.
Skoro bych řekl, že je celkem dost voličů pravice, tajně doufajících v návrat k původním pravicovým východiskům, za něž se zaručí silné politické osobnosti. Takové, které nebudou ohýbat hřbet vždy, když se před národem začne pitvořit Andrej Babiš.
