Nastane doba zmenšování aut a domů? I v Česku už začíná chybět prostor pro další „bohatnutí“

Pokud by se dnešních 8 miliard lidí žijících na Zemi postavilo vedle sebe (4 lidé na m2), všichni bychom se vešli do čtverce o velikosti zhruba 64 krát 64 kilometrů. Celé lidstvo, včetně Číňanů, Indů, Rusů či Američanů by se tak ve stoje pohodlně vměstnalo na území o velikosti zhruba Zlínského kraje.

Podobná srovnání používají demografové k tomu, aby dokumentovali, jak malý je počet lidí v poměru k tomu, jak velkou plochu si ke svému životu na zeměkouli usurpují.

Ukazuje se totiž, že růst životní úrovně a touha po stále větším a větším luxusu jsou spojeny především s rozšiřováním osobního prostoru člověka, které z logických (a nikoliv ideologických důvodů) musí jednou narazit na konečné limity. A vlastně začíná narážet už dnes.

Důkazem může být nedávné referendum v Paříži, v němž si lidé odhlasovali trojnásobné zvýšení poplatků za parkování u větších a těžších vozidel (SUV). Parkovné pro tato vozidla by se měla zvýšit v centru v přepočtu až na 450 korun na hodinu. Jak přitom poukazuje CNBC, podobnou úpravu zvažuje i Londýn a další města.

I když výsledek pařížského referenda pochopitelně vyvolal u některých kritiků teze o dalším vítězství nesmyslné, zelené ideologie, tentokrát jde možná o začátek širšího trendu, na který si budeme muset časem zvyknout. A to nejen v případě prostoru pro auta, ale i pro domy, byty či zábavu.

Nejde totiž o to, že by těm bohatším a movitějším chtěl někdo brát právo zabírat za své peníze (třeba formou vyšší daně na auta či domy) právo na větší životní prostor. 

Jde o to, že zvyšování životní úrovně dosáhlo takové meze, kdy už prostě není příliš prostoru k dalšímu bohatnutí. Už není „kam bohatnout“.

Jak ukazuje právě příklad aut, za všemi slovy o ekonomickém růstu a lepší životní úrovni se neskrývá nic jiného než rozšiřování životního prostoru pro člověka. I když to určitě neplatí obecně, řada lidí se může cítit tím bohatší, čím větší prostor svým životem zabírá. A tomu odpovídá i životní styl.

Příkladem mohou být jak auta, tak byty. Od sametové revoluce v Česku navzdory takzvané bytové krizi neustále stoupá velikost prostoru využívaného k bydlení. A to i přesto, že celkový počet obyvatel se zvýšil jen mírně. 

Zatímco v roce 2011 připadala podle Českého statistického úřadu na jednoho člověka v České republice v obydlených domech a bytech průměrná plocha o velikosti 31 m2, v roce 2021 už to bylo 38 m2. 

Markantní nárůst je patrný zejména u rodinných domů. Průměrná plocha na jednoho obyvatele se zvýšila od roku 2011 do roku 2021 z 35,2 m2 na 44 m2, tedy o celou čtvrtinu. V každém pátém domě v Česku žije pouze jeden člověk. A podobné je i s rozšiřováním prostoru k přepravě.

Podle lednové studie organizace Transport and Environment (T&E) se auta v Evropě každý rok rozšiřují o jeden centimetr. A tento trend bude údajně pokračovat.

Přibližně polovina prodaných nových vozů je již v mnoha zemích příliš široká na minimální parkovací místo na ulici. Průměrná šířka nových aut se v první polovině roku 2023 dostala na 180,3 cm, oproti 177,8 cm v roce 2018.

T&E uvedla, že pokud nebude revidován limit šířky pro automobily v EU a města nezavedou vyšší poplatky za parkování, budou se velká SUV a pick-upy nadále rozšiřovat až na limit určený pro nákladní automobily.

A to znamená další zabírání nedostatkového prostoru, o který se musí ve městech dělit SUV s jinými auty, chodci i cyklisty.

Rostoucí obliba větších vozů přitom podle odborníků souvisí nejen s bohatnutím společnosti, ale i s pocitem mnoha lidí, že se ve větších, těžkých vozech cítí bezpečněji.

Organizace uvádí, že mezi 100 nejprodávanějšími modely aut v roce 2023 bylo 52 % prodaných vozidel příliš širokých pro minimální specifikované parkovací místo na ulici (180 cm) ve velkých městech jako Londýn, Paříž či Řím. Auta se přitom nejen rozšiřují, ale i zvyšují.

„Pokud nebudeme jednat hned, stále větší a větší auta budou lidem odebírat stále více našeho vzácného veřejného prostoru – to není ta čistší, světlejší a zelenější budoucnost, kterou si lidé přejí,“ řekla před pařížským referendem Barbara Stollová, ředitelka organizace Clean Cities Campaign.

Opět se nedá s čistým svědomím říci, že by deklarovaná snaha zvýšit poplatky za parkování SUV byla bojem zelených fanatiků proti pokroku. 

Nejde totiž už o to, že by se jednalo o boj proti těm, kdo si mohou dovolit velké auto. Prostoru začíná být takový nedostatek, že o něj bojují bohatí s bohatými, chudí s chudými, záleží na konkrétních „prostorových“ potřebách a zájmech konkrétního člověka, nikoliv na jeho finančních možnostech.

Příkladem může být i druhý zásadní důsledek zvyšování životní úrovně, tedy rozšiřování plochy, kterou lidé dnes potřebují k bydlení. 

Někteří architekti docházejí k závěru, že rodinnou zástavbu, která je snem mnoha lidí, už prostě nelze dál výrazně rozšiřovat. A musí dostat přednost rekonstrukce a úpravy toho, co už jednou postaveno bylo.

Důvod je stejný jako u rozšiřování prostoru pro auta a v autech. Aby se někomu dostalo většího prostoru pro bydlení, musí se jinému ubrat. 

Představa o tom, že stále větší počet lidí bude bydlet v nových rodinných domech, jezdit ve stále větších autech a cestovat s nimi po stále širší silniční síti, je utopická.

Důkazem jsou současné spory lidí, kteří už „postaveno“ mají a brání se tomu, aby jejich těžce vydobyté prostředí domku se zahrádkou narušovala v okolí nová výstavba nebo dálnice.

„Dnes se zdá některý lidem pozemek o velikosti 700 metrů čtverečních jako malý. Za pár let ale půjde o luxus, někdo bude mít na stavbu k dispozici polovinu,“ řekl INFO.CZ českobudějovický architekt Filip Dubský. 

Ať už se nám to líbí nebo ne, podobný vývoj směrem ke zmenšování životního prostoru lze zřejmě očekávat i u aut a dalších vymožeností, náročných na prostor. 

Takzvaní zelení fanatici a jejich ideologie s tím tentokrát nemají nic společného. Jde o prostou logiku a fakt, že životní prostor člověka nelze rozšiřovat donekonečna.