MISS Německo 2024 se stala 39letá Íránka. Zvítězil feminismus, nebo je to úplně naopak?

Na tom, že kromě klasických soutěží krásy se v různých zemích, včetně Česka, pořádají i soutěže s mnohem širším záběrem jako například „Maminka roku“ nebo „Žena roku“ , není nic divného. V Německu se ale držitel licence na Miss Germany rozhodl už v roce 2019 k doslova revoluční změně. Všechna soutěžní klání o nejlepší, nejdokonalejší či nejkrásnější slečny a ženy sjednotil do jednoho formátu.

Soutěž se i nadále jmenuje MISS Germany (tedy v pravém slova smyslu „slečna“), ale je otevřená všem, i vdaným ženám a maminkám, a to až do věkové hranice 39 let. Chybí sice klasická „promenáda v plavkách“, zato ale porota hodnotí vedle vzhledu i životní a profesní příběh účastnic, sílu jejich osobnosti i názoru.

V sobotu tak získala šerpu MISS Germany devětatřicetiletá architektka Apameh Schönauerová, která do šesti let žila v Íránu a teprve poté se přestěhovala s rodiči do Německa, nyní je vdanou maminkou dvou dětí. Mimochodem, loni se „Miss Germany“ stala tehdy dvacetiletá Kira Geissová, církevní aktivistka a zakladatelka komunity mládeže se sociálně-ekologickým zaměřením.

Tento nový koncept celoněmecké „MISS“, která by se snad s trochou nadsázky dal nazvat soutěží „krásy i duše“, však od svého uvedení do praxe vzbuzuje velmi rozdílné reakce. A je ukázkou toho, že nejrůznější soutěže „MISS“ jsou kromě svého deklarovaného účelu také možná docela zajímavým sociologickým fenoménem.

Ti, kteří se soutěžemi tohoto stylu nesouhlasí a nejraději by je zrušili, používají poměrně jednoduchou argumentaci, která zazněla i při přeměně německé MISS na jiný model. 

Tvrdí, že tato soutěž ponižujícím způsobem degraduje ženy na pouhé objekty sexuálního zájmu mužů a opomíjí všechno ostatní. Podle kritiků se polonahé ženy předvádějí „jako dobytek“ na pódiu ve snaze uspět za každou cenu v pofiderní sexistické soutěži, která je zcela v rozporu s představou žen jako bytostí, zcela rovnoprávných mužům. A nic na tom nemění ani fakt, že se pořadatelé snaží představit i intelektuální část osobnosti soutěžících – třeba tím, že je nutí přednést báseň nebo zahrát na kytaru.

Socioložka Nina Degeleová vyjádřila, jakou (podle ní nepřípustnou asociaci) mohou klasické soutěže tohoto druhu vyvolávat. „Žena musí vypadat určitým způsobem, aby se jí dostalo uznání od lidí, na kterých záleží. A to jsou většinou muži,“ uvedla Degeleová krátce před zrušení klasické německé MISS v roce 2018.

Jenže právě německé rozhodnutí dát MISS Germany úplně jiný, nesexistický rozměr, vyvolalo debatu o to, zda jsou klasické soutěže krásy odsuzovány právem. A to hned z několika důvodů. Ve snaze nedegradovat ženu na pouhý objekt sexuálního zájmu jsou zase degradovány ženy, které se podobných soutěží dobrovolně účastní. A jsou ochotné chodit po pódiu v plavkách.

Feministické hnutí je většinou hodnotí jako „hloupé husičky“, zneužívané muži. Ale je to opravdu tak? „Ve skutečnosti je volba MISS Německo od počátku spojena s historií emancipace,“ napsal už v roce 2018 deník Die Welt. Autorka textu připomněla, že od roku 1927, kdy se soutěž konala poprvé, se ženy jejím prostřednictvím osvobozovaly od stereotypu žen jako matek, hospodyň, služek mužů. Soutěž MISS, i když se to někomu možná nezdá, je vlastně ryze feministický počin.

„Dělat se krásným souvisí se svobodou. Oficiální soutěže krásy se ve skutečnosti konají pouze tam, kde existuje určitá míra tohoto základního lidského práva. Kde mají ženy na výběr. Kde nejsou žádné ideologické zdi nebo závoje, za které by se dalo schovat,“ napsal Die Welt.

Podle podobného výkladu není vůbec náhoda, že jak nacisté, tak komunisté soutěže MISS zakazovaly. „Ženská erotika je nepředvídatelná a děsivá. Není nadarmo, že moderní společnosti vynaložily obrovské množství energie na její skrytí, potlačení nebo dokonce omezení,“ uvedla autorka textu. 

Zbývá ovšem ještě na začátku vyřčená otázka – zda není pro ženy obecně ponižující, když se polonahé promenádují na pódiu před porotou, složenou z velké části z mužů. I s tím někteří experti polemizují.

Tvrdí, že vzít ženě přírodou danou možnost využívat své krásy nebo „maximálně krásnou udělat“ a předvádět se znamená vzít ženám určitou evoluční výhodu. Dějiny od antiky po novověk jsou plné žen, které se staly významnými postavami historie právě pro svou vnější i vnitřní krásu a schopnost jí využít. I pro mnoho „MISS“ se stalo vítězství soutěži odrazovým můstkem pro životní kariéru, které nakonec se vzhledem neměla zas tolik společného.

Německá debata o ideální podobě soutěží krásy nebo vůbec o smyslu jejich konání každopádně nabízí další potvrzení toho, jak složitý a často protichůdný může být dnes pohled na takzvanou genderovou rovnost. Zatímco některé feministky označují soutěže s „promenádou v plavkách“ za čistou „přehlídku masa“ degradující osobnost ženy, naopak dokonce i část jiných feministek přisuzuje klasickým soutěžím krásy významnou emancipační úlohu. Doslova je nazývají „rituálem emancipace“.

Die Welt například připomíná, že když německou „MISS“ v roce 1956 vyhrála studentka filozofie a dějin umění Petra Schürmannová, musela při povinném testu inteligence před samotnou soutěží napsat na tabuli správně slovo „rytmus (německy Rhythmus)“. Aby si porota ověřila, zda je dostatečně inteligentní a umí pravopis.

Některým zastáncům klasické MISS s „promenádou v plavkách“ připomíná dnešní tažení proti „přehlídkám ženského masa“ podobnou snahu degradovat ženy, ovšem z trochu jiného úhlu.

„Je pozoruhodné, jak málo uznání je připisováno ženám, které se chtějí stát královnami krásy. Je otázkou, co je pro ženy více ponižující: když jim muži kontrolují pravopis nebo když někdo o ženách tvrdí, že se účastní MISS jen proto, aby se podřídili mužům,“ napsal Die Welt.