Ministerstvo životního prostředí čelí oficiální stížnosti kvůli tomu, že pro jeden ze svých stěžejních dotačních programů zvolilo genderově nevyvážený a diskriminační název „Oprav dům po babičce“. Zdá se vám to jako vtip či provokace? Možná. Zároveň je ale takřka jisté, že podobných stížností na státní organizace bude přibývat. Řada lidí totiž dochází k závěru, že nejlepší obranou proti některým nesmyslným nařízením v oblasti „genderu“ je snaha striktně vyžadovat plnění těchto nařízení i po samotném státu. Pro úředníky a politiky to není vůbec dobrá zpráva.
Stěžovatel Jiří Halík se obrátil na pražskou pobočku Státního úřadu inspekce práce se stížností přímo na ministra životního prostředí Petra Hladíka. Podle něj je totiž ministr zodpovědný za práci svých podřízených. Pokud se někdo z nich dopustí diskriminačního jednání nebo pokusu o něj, musí nést následky. A stěžovatel spatřuje diskriminační podtext v tom, že ministerstvo nabízí lidem příspěvek na opravu staršího domu s titulkem „Oprav dům po babičce“.
Jiří Halík argumentuje údajně podobným případem, o němž jako první informovovalo INFO.CZ a který se týkal nabídky zaměstnání v českobudějovické restauraci Zlatá hvězda. Hostinský Jan Dobiáš tehdy dostal po zdlouhavých dohadech a správních řízeních pokutu za to, že na dveře své restaurace vyvěsil cedulku s nápisem „přijmeme servírku“.
Hostinskému od pokuty nepomohlo ani to, že přímo před kontrolory vyměnil nápis za genderově korektní „přijmeme obsluhu“ a argumentoval tím, že rozhodně nechtěl nikoho diskriminovat. Sice napsal „servírku“, ale fakticky nabízel práci ženám i mužům. V době kontroly ostatně v restauraci pracovali od kuchaře až po číšníka samí muži. Tato fakta ale úřad uznal pouze jako polehčující okolnosti a z původně udělené částky dvaceti tisíc snížil po odvolání pokutu na 8 500 korun.
Babička a servírka
Jíří Halík nachází v tomto případu jisté a nezanedbatelné podobnosti s nabídkou dotací v programu „Oprav dům po babičce“. Ačkoliv ministerstvo podle něj neinzeruje pracovní místo, dopouští se diskriminace pohlaví v nabídce příspěvku „na práci“, tedy na opravu domu.
Pokud by byl inspektorát práce stejně přísný a striktní jako v případě budějovického hostinského, měl by ministr dostat ještě mnohem větší pokutu než majitel pohostinského zařízení. Veřejné šíření dotačního programu má totiž na rozdíl od prohřešku v jedné budějovické hospodě celostátní dosah.
„Na základě výkladu inspektorátu usuzuji, že mohu opravit dům pouze po babičce. Po dědečkovi ne,“ píše Halík ve stížnosti, jejíž kopii má INFO.CZ k dispozici. Název dotačního programu ministerstva je podle něj „nekorektní a genderově nevyvážený“. Halík přitom tvrdí, že ministerstvo nemůže argumentovat ani obecným výkladem pojmu „po babičce“, který nemusí nutně znamenat omezení dotace pouze na domy vlastněné babičkami.
To samé totiž tvrdil hostinský o slově „servírka“, a stejně dostal pokutu. „Pokud inspektorát práce měří všem stejným metrem, nemůže pokutovat obyčejné hostinské, a prohřešky stejného druhu u úředníků a politiků tolerovat,“ tvrdí Halík.
S žádostí o komentář k Halíkově stížnosti se INFO.CZ obrátilo jak na Státní úřad inspekce práce se sídlem v Opavě, tak Ministerstvo životního prostředí ČR. Mluvčí inspektorátu Richard Kolibač odpověděl, že stěžovatel se tentokrát obrátil na nesprávnou instituci: „Není v naší kompetenci jakkoliv komentovat název dotačního programu vyhlášeného Ministerstvem životního prostředí.“
Babička jako „obecný pojem“?
I ministerstvo si však dle svého vyjádření rozhodně nemyslí, že by se v názvu dotačního programu dopouštělo jakékoliv (genderové) diskriminace. „MŽP titulem ‚Oprav dům po babičce‘ žádný pracovněprávní předpis neporušuje,“ uvedla pro INFO.CZ mluvčí ministerstva Lucie Ješátková.
Ministerstvo podle ní vychází tímto způsobem vstříc všem, kdo potřebují komplexně zateplit starý dům. A je jedno, zda se jedná o nemovitost „po babičkách, dědečcích, strýčcích i tetičkách nebo příbuzných takzvaně přes koleno“. S podporou může dokonce počítat i ten žadatel, který dům nezdědil, ale koupil.
„Značky našich dotačních programů stejně jako všechny značky zjednodušují. Pro příklad, podprogram NZÚ ‚Dešťovka‘ není na žížaly, a dokonce není jen na finanční podporu šetření pitnou vodou směřovanou jen na dešťovou vodu, ale i na srážkovou vodu a také na šedou vodu,“ vysvětluje Ješátková.
Z pohledu marketingu je podle ní tedy slovo „babička“ značka, kterou mají lidé rádi. „A klasika: viz ‚babiččina volba‘ nebo ‚co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli‘ atd...“ dodala mluvčí ministerstva.
Složitý „gender“
Jenže v tom je právě problém. Ve světě, kde se stále více dbá na genderovou rovnost, je někdy velmi těžké rozlišit, jaký pojem vyjadřuje obecné pojmenování nějaké profese či skupiny lidí a v jakých případech se musí využívat dva jiné názvy pro různá pohlaví. Příkladem může být výklad, který INFO.CZ už dříve poskytl Státní úřad inspekce práce.
Zatímco tak například hostinský nemůže shánět jen servírku, ale musí stejnou práci nabízet i číšníkovi, armáda může běžně inzerovat nábor „vojáků“, a nikoliv „vojákyň“. Jedná se (podle výkladu inspektorátu) o takzvané „generické maskulinum“.
Stejně tak školy mohou shánět pedagogy, a nikoliv zároveň pedagožky, nebo úřady ředitele, a nikoliv ředitelky. Třeba u takových pokojských už je výklad mnohem složitější stejně jako u již zmíněných „babiček a dědečků“ v názvech dotačních programů.
O složitosti problému svědčí mimo jiné i červencové rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, který zrušil pokutu původně udělenou inspektorátem práce České lékařské komoře za shánění „administrativní pracovnice-asistentky“, a nikoliv zároveň také „pracovníka-asistenta“.
Soud v tomto případě dospěl k závěru, že se ze strany úřadu jednalo o „přepjatý formalismus“. Udělení sankce ze strany Inspektorátu práce označila předsedkyně senátu za krok „neodpovídající rozumnému uspořádání vztahů ve společnosti“.
Jedna věc je přitom takřka jistá. O tom, co je či není rozumné uspořádání vztahu ve společnosti, se zřejmě bude na úřadech a u soudů diskutovat stále častěji. A častější budou zřejmě i případy, kdy na straně obžalovaných či vyšetřovaných budou stát i úřady a ministerstva.
I Jiří Halík, který si stěžuje na genderově nevyvážené spojení „Oprav dům po babičce“, totiž přiznává, že jeho hlavním cílem je donutit úřady a politiky, aby sami beze zbytku dodržovali všechna sporná a sporně vykládaná nařízení o genderové rovnosti, která vyžadují po „obyčejných“ lidech.
Má to být (s nadsázkou) řečeno jakási „pomsta lidí státu“, či spíše snaha nechat mu ochutnat jeho „vlastní medicínu“. Takže až státní instituce po ochutnání zjistí, jak těžké (a často i kontraproduktivně nesmyslné) je striktně dodržovat „genderovou rovnost“, možná odpustí pokutu i českobudějovickému hostinskému a jemu podobným.
