KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ | Hlavně žádné rychlé pohyby. Tak zní hlavní motto vládnutí kabinetu Petra Fialy. Nejdřív je potřeba pokusit se věci vysedět. A jednat teprve ve chvíli, kdy už vysedět nejdou. Přesně opačnou strategii „útěku dopředu“ zastává francouzský prezident Emmanuel Macron. Po drtivé porážce ve volbách do Evropského parlamentu odstartoval vyhlášením předčasných parlamentních voleb události, které podle některých pozorovatelů můžou přinést největší změny v Evropě za posledních sedmdesát let.
Macron ohlásil předčasné volby v rekordně rychlém termínu – s prvním kolem už 30. června a druhým 7. července – ještě dřív, než se v neděli hodinu před půlnocí zveřejnily oficiální výsledky.
Už z exit pollů, které se na rozdíl od nás ve Francii dělají, věděl, že drtivě prohrál s Národním sdružením Marine Le Penové.
Slovo „drtivě“ není přehnané. Získal necelých 15 procent hlasů, Le Penová skoro 32 procent. Macron není ani na polovině jejího výsledku. Prohrál ve všech regionech s výjimkou Paříže.
Šokem a novinkou není, že Marine Le Penová vyhrála evropské volby. V těch už zvítězila potřetí. Vždy ale velmi těsně. Teď to bylo dramatické. Macron se rozhodl jednat. Ukázat, že to byl jen úlet daný poměrným systémem, kterým se jinak ve Francii nevolí.
Těch interpretací, proč se pustil do tak riskantní hry, kde mu hrozí, že poslední tři roky svého druhého a posledního prezidentského mandátu stráví ve společném vládnutí – kohabitaci – s kabinetem Marine Le Penové, se Francií šíří spousta.
Od toho, že chce využít šoku z drtivého vítězství Le Penové, přes strategii zatáhnout ji k moci, zbavit jí tak protestní aury a zhatit tím její šance vyhrát příští prezidentské volby v roce 2027, až po spekulaci, že se bojí jejího dalšího posilování. A tak je lepší udělat volby hned.
Faktem je, že Macron se svou prezidentskou stranou Obnova nemá v této chvíli v parlamentu většinu a musí ji pro prosazení zákonů ad hoc skládat. Takže ten risk není zase tak velký.
Většinový systém, v němž se volí do francouzského Národního shromáždění, Marine Le Penové nesvědčí.
Stejně jako většinový systém u nás nesedí Andreji Babišovi, což se ukázalo ve všech senátních volbách i při jeho kandidatuře na prezidenta.
Přestože Marine Le Penová vyhrála i předchozí volby do Evropského parlamentu v roce 2019, ve volbách do Národního shromáždění v červnu 2022 získala jen 89 z 577 mandátů. Macronova strana má 250 křesel.
Teď má podle průzkumů Le Penová šanci na 235 až 265 křesel. Macronovi průzkumy předpovídají jen 125 až 155 mandátů.
Pro kontroverzní kandidáty, jako je Marine Le Penová, je francouzský systém překonatelný snáz než čistý většinový.
To jsou ale čistě odhady na základě procentuální podpory v průzkumech. Většinový systém s tím může výrazně zamíchat. Do druhého kola postupují všichni kandidáti, kteří v tom prvním dostali 12,5 procenta hlasů. Ve druhém kole vítězí ten, kdo má nejvíc hlasů.
Nikoliv tedy ten, kdo získal nad 50 procent všech hlasů – jako například u nás v senátních volbách nebo v přímé volbě prezidenta. Pro tak kontroverzní kandidáty, jako je Marine Le Penová, je francouzský systém překonatelný snáz než čistý většinový systém. Znamená to ale, že musí zvítězit v každém volebním okrsku.
Dlouho to vypadalo, že pojistkou proti Le Penové je fakticky nulový koaliční potenciál. Přestože právě pro jeho zvýšení všude nastrkuje teprve osmadvacetiletého Jordana Bardellu.
Ten byl lídrem v evropských volbách a teď je kandidátem na příštího premiéra. Někdejší šéf mládežnické organizace Národního sdružení a poté její mluvčí je ideálním politikem doby sociálních sítí. Na TikToku má milion a půl sledujících. Na Instagramu půl milionu.
Syn italských přistěhovalců se narodil a vyrostl v „nesnadných předměstích“ na severu Paříže, v nichž se koncentrují všechny sociální problémy nezvládnuté migrace – v Drancy a Saint-Denis.
Čtvrtích, o nichž se mluví jako o těch, kde už nikdo nevymáhá francouzské zákony. Odtud to dotáhl na prestižní střední školu. Vysokou už nedostudoval, protože zamířil do vysoké politiky.
Bardella má být tou legitimizační tváří Marine Le Penové, která má zvýšit její koaliční potenciál. Už od neděle bylo zřejmé, že může počítat s podporu strany Znovudobytí Érica Zemmoura, kterou vedla do voleb Marion Maréchalová, neteř Marine Le Penové. Čtyřiatřicetiletá konzervativní katolička z Azurového pobřeží byla dřív tahákem strany své tety. Než se rozešly a ona nastoupila k Zemmourovi.
Znovudobytí má podporu 5,5 procenta. Takže tandem Bardella – Maréchalová sám o sobě nestačí. Než prolomil takzvaný „sanitární koaliční koridor“ kolem Le Penové šéf konzervativních Republikánů Éric Ciotti. S jeho 7,2 procenty už najednou vychází většina. Z druhé strany se proti Macronovi začala spojovat radikální levice kolem Jean-Luc Mélenchona.
Pak ale nastoupilo vedení Republikánů a předsedu Ciottiho kvůli spojení s Le Penovou vyloučilo. Ten to odmítl přijmout a zabarikádoval se v sídle strany. Na stranu, kterou kdysi zakládal Charles de Gaulle a byla největším dodavatelem francouzských prezidentů v éře Páté republiky, je to hodně divoký vývoj.
A za velmi rizikový ho zjevně vnímají i investoři. Agentura Moody’s pohrozila Francii snížením ratingu. Úroky ze státních dluhopisů prudce rostou. Investoři se zjevně děsí, co by Francii kohabitace s Le Penovou přinesla.
Její strana se často označuje za krajní pravici, fakticky je to spíš národně socialistická strana, která chce omezovat volný trh v Evropské unii, rozbořit Schengenský prostor volného pohybu, výrazně zesílit protekcionismus nebo zrušit zvýšení důchodového věku na 64 let, které přes obrovské demonstrace prosadil loni Emmanuel Macron. A je to také jeden z důvodů, proč dostal tak málo hlasů.
Investoři se přirozeně obávají, že by vládnutí Le Penové zemi přineslo ekonomický úpadek právě kvůli obrovským státním výdajům a uzavírání Francie před konkurencí.
Na rozdíl od jiných zemí, kde si voliči vybírají mezi nevýraznými úřednickými politiky nebo starci jako v Americe, teď ve Francii bojují o moc třicátníci a čtyřicátníci.
Bardellovi je 28 let, Maréchalové 34, stejně jako Macronovu premiérovi Attalovi. Samotný Macron píše teprve v 46 letech poslední tři roky prezidentské kariéry. Francouzská agentura AFP přirovnává události posledních dní v Paříži k hodně divoké epizodě ze seriálu House of Cards.
