Macron po drtivé porážce zariskoval a pokusí se využít šoku Francouzů z výsledků eurovoleb

Pro Francii není šok, že ve volbách do Evropského parlamentu zvítězila Le Penová. To už je u těchto voleb standard. Vyhrála je i před pěti lety v roce 2019. Macronovu stranu ale tehdy porazila s minimálním rozdílem 23,3 versus 22,4 procenta hlasů. Teď je rozdíl dramatický.

Ve Francii stejně jako ve všech ostatních evropských zemích bylo klíčové téma ekonomika, reprezentovaná zdražováním, které přináší Green Deal a migrace. Vítězství Le Penové ale potvrzuje, že právě migrace byla ve Francii s obrovskými problémy s přistěhovalci, žijící fakticky v neustálém výjimečném stavu kvůli teroristickým hrozbám, tím nejsilnějším.

Ostrá linie proti nelegální migraci je vítěznou parketou Marine Le Penové. I Emmanuel Macron ale jede na poměry jiných evropských zemí u migrace velmi tvrdou linii. Země naštěstí od roku 2016 nezažila masový teror islamistů s velkým počtem obětí. Jinak jsou ale útoky ve francouzských městech, kde se bezpečnost stává čím dál větším problémem, dost časté. A Francouzi si zjevně myslí, že je Macron vůči migraci příliš měkký.

O Le Penové se často mluví jako o krajní pravici. To ale platí právě jen u migrace. Jinak je spíš národní socialistkou, která hájí ochranu francouzského trhu a žádá velmi silnou roli státu v ekonomice.

Emmanuel Macron chce předčasnými volbami – v nichž se volí dvoukolovým většinovým systémem, nikoli poměrným jako do Evropského parlamentu – ukázat, že Le Penová je ve skutečnosti mnohem slabší, než se z včerejších výsledků zdá.

Už nyní nemá Macron v Národním shromáždění většinu a zákony prosazuje velmi obtížně. Takže se rozhodl, že zariskuje a pokusí se využít šoku Francouzů z toho, kolik Le Penová získala hlasů.

Pokud by se jí ale podařilo po parlamentních volbách dát s někým dohromady většinu, musel by Emmanuel Macron dokončit svůj druhý a poslední prezidentský mandát v kohabitaci s kabinetem Le Penové. 

Kohabitace, kdy prezident a vláda nejsou ze stejné strany, je ve Francii výjimečná. Fakticky umrtvuje zemi, protože není možné nic prosadit.

Naposledy takto vládl mezi lety 1997 a 2002 republikánský prezident Jacques Chirac se socialistickým premiérem Lionelem Jospinem. Předtím v letech 1993 a 1995 socialistický prezident François Mitterand s republikánským premiérem Édouardem Balladurem.

Pro Emmanuela Macrona je právě Marine Le Penová hlavní soupeřkou od chvíle, kdy byl v roce 2017 zvolen prezidentem. Ve finálovém duelu stál tehdy, i v roce 2022, kdy se očekávalo, že hlavním tématem bude právě migrace.

Kromě Le Penové se velké šance dávaly i pravicovém Éricu Zemmourovi. A vypadalo to, že Macron to bude mít mnohem těžší. Jenže místo migrace byla v časech vysoké inflace a energetické krize nakonec klíčovým tématem ekonomika. Ve Francii přesněji „kupní síla“. A právě na tomto tématu Macron Le Penovou porazil větším rozdílem než v prvních volbách v roce 2017.

Teď riskuje, že se jeho soupeřka stane v kohabitaci premiérkou, s níž bude vládnout. Zjevně ale věří, že rychlými parlamentními volbami, kdy jsou ještě Francouzi šokovaní z výsledku eurovoleb, právě takovému scénáři zabrání. Macron je hráč, který se nebojí riskovat.