KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich předvedl další lekci z politického realismu. Poté, co v čele kandidátky SPOLU na jižní Moravě rozprášil v krajských volbách hnutí ANO, se rozhodl, že nebude kandidovat na předsedu skomírající KDU-ČSL. Moc dobře totiž ví, že jeho čas může teprve přijít.
„Dělám to pro lidi, ne kvůli sobě.“ Tak by šlo parafrázovat vzkaz Jana Grolicha, ve kterém vysvětluje, proč se rozhodl nekandidovat na předsedu KDU-ČSL.
Je to už poněkolikáté, kdy naprosto přesně projevil cit pro situaci i strategickou rozvahu a hlavně řekl něco, co se bude lidem dobře poslouchat. A navíc – pokud má být předsedou lidovců, jeho čas může teprve přijít. A skoro jistě přijde.
Nejprve stručný náčrt situace, ve které se rozhodoval: Lidovci se už několik měsíců potýkají se slabou podporou v předvolebních průzkumech. Volilo by je něco mezi dvěma a třemi procenty voličů. Nebýt koalice SPOLU, čelili by hrozbě, že po příštích sněmovních volbách skončí mimo dolní komoru.
Sněmovní volby jsou už za rok – prakticky kdokoli v jejich čele bude mít tedy minimální čas tento trend zvrátit. V danou chvíli se to jeví jako předem prohraná mise, což si Grolich jistě velmi dobře uvědomuje.
SPOLU má navíc jasného lídra – je to nástroj Petra Fialy, který mu umožnil po boku s předsedkyní TOP 09 Markétou Pekarovou Adamovou a předsedou lidovců Marianem Jurečkou uspět v minulých sněmovních volbách, a pak sestavit středo-pravicovou vládu. Pokud jde o příští volby, je proto logické, aby si o hlasy voličů řekli zase oni a obhájili tak svou čtyřletou práci.
To bude ale platit i v případě, že Jurečku na říjnovém sjezdu lidovců vystřídá někdo z jeho okolí. Nyní je už totiž skoro jisté, že to nebude kdokoli zvenčí, nýbrž naopak jeden z lidoveckých ministrů (Petr Hladík nebo Marek Výborný), vyloučit nelze ani někoho z jejich poslanců – tady se vyloženě nabízí stávající první místopředseda lidovců Jan Bartošek.
Tak či onak půjde o politiky, které si lze spojit s projektem koalice SPOLU, který vznikl před minulými volbami a tvoří těžiště současné vlády. Z pozice Grolicha by rok před volbami nedávalo smysl cpát se do jejich středu, když nenese přímou odpovědnost za jejich výsledky.
Za další: Grolich je vedle Martina Kuby a Martina Půty jediným, komu se v nedávných krajských volbách podařilo prolomit dominanci hnutí ANO. Lze o něm tedy říct, že ví jak na Babiše. A že ho dokáže dostat na lopatky.
Na rozdíl od Kuby, který kandidoval v čele ODS, jejíž značku ale dokonale skryl, se Grolichovi podařilo zvítězit v rámci koalice SPOLU. Což má zajímavý kontext: Grolich uspěl už v minulých krajských volbách v čele kandidátky lidovců. Jenomže když viděl, jak v komunálkách v Brně pohořel v čele KDU-ČSL Hladík, ihned po volbách prohlásil, že chce jít do příštích krajských voleb v rámci koalice SPOLU.
Tady je potřeba říct, že tak učinil na jižní Moravě, tedy v regionu, kde lidovci dokáží porážet občanské demokraty. Z jeho strany za tím tedy byla strategická úvaha. Nakonec před týdnem post hejtmana obhájil: získal 39,91 procent hlasů, v samotném Brně ho pak volilo 45,56 voličů. Výsledek je to obdivuhodný především ve srovnání s tím, jak dopadla pravice v jiných krajích.
Lze na něm doložit jeho politický talent a hlavně schopnost vystupovat způsobem, který lidi zjevně oslovuje a přitahuje. Grolich netrpí papalášstvím nebo nějakými manýry, není okázalý a nechytračí. Naopak: když s ním mluvíte, působí na vás dojmem, jako byste se znali od dětství z jedné ulice.
Mluví stručně – umí jít přímo k věci, nemistruje své okolí. Působí dojmem, že vám naslouchá. A že přemýšlí nad tím, co mu říkáte. Zní to sice banálně, ale v české politice plné sebestředných egomaniaků je to dost ojedinělý úkaz.
Celkově lze říct, že jde o typický příklad úspěšného politika v postideologické době. Grolich je sice lidovec, ale v podstatě to u něj nehraje skoro žádnou roli. Ostatně jinak by ho v převážně ateistickém Česku nevolilo tolik voličů. A to ani na Jižní Moravě.
Grolich tedy ukazuje cestu, jak porazit populisty Babišova střihu. Jeho cit pro situaci lze ilustrovat také na tom, jak zdůvodnil, proč nyní nebude kandidovat na předsedu KDU-ČSL. Už před volbami mi říkal, že pokud uspěje ve volbách, ocitne se pod obrovským tlakem, aby se o to pokusil.
„A já bych byl blázen, kdybych o tom nepřemýšlel. V politice to obecně funguje tak, že když se před vámi objeví nějaká příležitost, kdy můžete postoupit o stupínek výš, kdy můžete získat větší moc, tak do toho prostě musíte jít, protože ta šance už znovu přijít nemusí.“
Jenomže pak dodal: „Když jsem se rozhodl, že chci kandidovat na hejtmana, dva roky jsem se na to připravoval. Přesto jsem spoustu věcí nevěděl, když jsem do té funkce nastoupil. To, že se nám teď podařilo takhle skvěle vyhrát volby, znamenalo, že předtím byly čtyři roky práce.“
A na závěr: „Nám se podařilo získat důvěru lidí. Ta důvěra se buduje strašně dlouho. Mým cílem není být předsedou politické strany a být ministr, já chci dělat práci, která má smysl a chci, aby mi pořád lidi věřili, že se ty věci v politice dají dělat jinak.“
Možná ho někdo označí za populistu. Jiný za zbabělce, který nechce riskovat angažmá v čele nepopulární strany. Grolich ale ví, že ta partie, kterou rozehráli Fiala a spol., není jeho, a že je tudíž nyní moudřejší se jim do toho nemíchat.
A počkat si. Třeba dva nebo tři roky. A pak si rozehrát tu svou – ideálně zase v nějakém širokém projektu.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
