Tým státních zástupců pod vedením Lenky Bradáčové dostal od Ústavního soudu České republiky (ÚS) zásadní vzkaz: Nemůžete svévolně ignorovat znalecké závěry, taková role vám nepřísluší. Stalo se tak v případu osmdesátiletého muže, kterého během trestního stíhání postihl infarkt, a proto požádal o zastavení řízení. Státní zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) to ovšem odmítli. A to i přesto, že jim to doporučil jimi oslovený znalec.
Tříčlenný senát ÚS posuzoval případ osmdesátiletého muže, kterého během trestního řízení vedeného pod dozorem státního zástupce VSZ v Praze postihl infarkt. To si vyžádalo operaci na Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Muž pak požádal o zastavení trestního stíhání ze zdravotních důvodů, což doporučil i jeho ošetřující lékař.
Policie si za účelem objektivního posouzení věci najala znalce, zástupce přednosty kardiologické kliniky Vinohradské nemocnice Martina Herolda. Primář Herold dospěl k závěru, že další vedení trestního řízení ohrožuje mužovo zdraví – má totiž po operaci trvalé následky a lze očekávat pouze postupné zhoršování jeho stavu, což nedovoluje postavit jej před soud. V posudku pro policii zdůraznil, že naděje na zlepšení je minimální.
Opačného názoru však byli podřízení Lenky Bradáčové: dospěli k závěru, že posudek primáře kliniky fakultní nemocnice není přesvědčivý a trpí rozpory. Znalce proto předvolali na výslech. Ten jim ovšem své závěry zopakoval a uvedl, že stres spojený s trestním řízením, popřípadě s řízením před soudem, může vést u muže k dalšímu fatálnímu srdečnímu selhání.
Přestože ani toto vysvětlení znalce podle státních zástupců nevedlo „k odstranění vad a neúplnosti posudku“, nepostupovali podle trestního řádu, nepřibrali jiného znalce a pokračovali v trestním řízení. Tento jejich postup „posvětilo“ i Nejvyšší státní zastupitelství.
Za své podřízené se ve vyjádření pro ÚS postavila i samotná Lenka Bradáčová. Z jejího stanoviska navíc vyplynulo, že místo poptání revizního znalce se rozhodli muže sledovat.
Pro běžného občana není rutinní řízení auta tak stresující záležitostí jako trestní řízení před soudem.
Podle Bradáčové je totiž za vedení trestního řízení odpovědný státní zástupce a přibraní znalci mu pouze pro jeho rozhodnutí zpracovávají podklady. Jsou-li nejasné, je podle Bradáčové jeho úkolem rozhodnout o dalším procesním postupu.
Znalecký posudek podle ní vykazoval vady, které vedly k pochybnosti orgánů činných v trestním řízení o jeho správnosti. Bradáčová například poukázala na to, že muž je přes prodělanou operaci schopen řídit vozidlo, což zjistili právě z jeho sledování. To nařídili její podřízení po výslechu znalce, aby si jeho závěry takto odborně ověřili.
Za závěry znalce se ovšem v řízení před ÚS postavil kardiolog, profesor Jan Pirk, který dospěl ke stejnému závěru o mužově chatrném zdraví. Rozporoval i závěry Bradáčové ohledně řízení auta. To je totiž podle Pirka rutinní záležitostí, zatímco trestní řízení je zcela ojedinělá stresová situace, na kterou není běžný občan zvyklý.
Advokát pak ÚS předložil i svědeckou výpověď mužova řidiče, který uvedl, že ten po operaci výrazně změnil svůj životní styl a omezil fyzické aktivity.
Součástí podání k ÚS byly i mediální výstupy Lenky Bradáčové, která se v případu Vlasty Parkanové bránila jakékoliv odpovědnosti za případ s odkazem na to, že se v případu spolehli na názory znalce. A že je to pro státní zastupitelství poučení do budoucna, aby si přibírali v případě pochybností i znalce revizního.
Podle Ústavního soudu byl postup úřadu Bradáčové, který posvětilo Nejvyšší státní zastupitelství, neústavní a zasáhl mužova základní práva.
Otázka, zda muž trpí, či netrpí těžkou chorobou, je totiž podle ÚS otázkou odbornou, nikoli otázkou právní. Policie i státní zastupitelství sice zpočátku postupovaly správně a přizvaly znalce, další jejich postup však již podle ÚS akceptovat nelze.
Podle Ústavního soudu vedly orgány činné v trestním řízení nepřípustnou, neodbornou a nepřesvědčivou polemiku se znaleckými závěry.
„Ač soudní znalec konstatoval, že u stěžovatele jde o těžkou chorobu, pro kterou ho nelze trvale postavit před soud, orgány činné v trestním řízení (OČTR) se jeho znaleckými závěry neřídily a nevyvodily z nich patřičné důsledky, a to přesto, že závěr soudního znalce je natolik jednoznačný, kategorický a bez výhrad, že nepřipouští žádnou polemiku o tom, zda jsou v případě stěžovatele naplněny předpoklady pro nepřípustnost trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. f) trestního řádu,“ konstatoval ÚS ve svém nedávném nálezu.
Podle ÚS namísto postupu v souladu s trestním řádem a přizvání dalšího znalce vedly ale OČTŘ nepřípustnou, neodbornou a nepřesvědčivou polemiku se znaleckými závěry. Navíc své rozhodnutí ani náležitě neodůvodnily.
„Stěžovateli je třeba přisvědčit v tom, že uvádí-li lékařští odborníci, že otázka schopnosti řízení motorového vozidla (tj. otázka, která ani nebyla předmětem znaleckého zkoumání) není relevantním ukazatelem závažnosti jeho zdravotního stavu, zatímco orgány činné v trestním řízení s tímto názorem nesouhlasí, jde zjevně o vyhodnocování odborné otázky, kterou si orgány činné v trestním řízení samy vyhodnotit nemohou, ale musí ji učinit předmětem znaleckého dokazování. Stejně tak tvrzení orgánů činných v trestním řízení, že stěžovatel zjevně pomíjí možný dopad řízení automobilu jeho osobou na další účastníky provozu, nelze považovat za relevantní, neboť tato skutečnost nesouvisí s řešenou otázkou, zda těžká choroba stěžovatele trvale vylučuje jeho postavení před soud,“ uvádí se v nálezu ÚS.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
