Britská chyba století? Koloniální dědictví končí. Čagoské ostrovy může schramstnout Čína

Zpráva přišla zčistajasna a nečekaně. Britská vláda ve strohé zprávě uvedla, že dosáhla dohody s Mauriciem ohledně předání Čagoských ostrovů pod jeho správu. Světová média informující o této změně většinou konstatovala, že to je definitivní tečka za britským impériem v Africe. 

Jakkoli zpráva samotná byla nečekaná, o předání se nějakou dobu mluvilo – minimálně od roku 2017, kdy OSN ve sporu mezi Británií a Mauriciem rozhodlo právě ve prospěch Mauricia. Na jeho stranu se postavilo 94 zemí, pouze 15 hlasovalo ve prospěch Velké Británie, z toho jen 4 ze zemí Evropské unie. Kypr hlasoval proti, významné země EU jako Francie, Německo, Itálie a Španělsko se hlasování zdržely.

O předání se začalo hlasitěji mluvit v minulém roce, kdy dokonce bylo překročeno i ke konkrétním jednáním. Ty však zastavil tehdejší ministr zahraničí Cameron, a to z prostého důvodu: v obavě z čínského vlivu.

Čagoské ostrovy jsou totiž strategicky významným centrem v Indickém oceánu. Když v šedesátých letech Británie opouštěla svou koloniální říši na africkém kontinentu, právě Čagoské ostrovy z ní vyčlenila. Souostroví sedmi atolů a zhruba šedesáti dalších ostrůvků odtrhla administrativně od Mauricia a prohlásila za britský protektorát. Toto odtržení od Mauricia prohlásil v roce 2019 Mezinárodní soudní dvůr za nezákonné. 

Na největším z ostrovů jménem Diego Garcia pak Spojené státy, jakožto spojenec Velké Británie, vybudovaly koncem šedesátých let námořní základnu. Vojenská základna má obrovský význam pro operace spojeneckých armád na Blízkém východě – to se velmi jasně ukázalo během války v Iráku a v Afghánistánu. Mauricius slíbil základnu zachovat, přičemž Británie a Spojené státy budou za její využívání platit. Kritiky předání toto ovšem neuspokojilo, a to hlavně proto, že mauricijská vláda je už teď pod silným čínským vlivem.

Nejkontroverznějším momentem zabrání Čagoských ostrovů bylo vyhnání domorodých obyvatel. Ti většinou skončili na Mauriciu nebo na Seychelských ostrovech, kde však často živoří v bídě. Právě nepřítomnost civilního obyvatelstva byla jednou z podmínek Američanů pro vybudování základny. 

Pokud základna na místě zůstane, je jejich návrat nepravděpodobný, a to hlavně proto, že elektřina, pitná voda a další civilizační vymoženosti jsou k dispozici právě jen na ostrově, kde je základna.

Kokosové plantáže, které jim kdysi zajišťovaly obživu, už neexistují. Navíc, částečně ve snaze zabránit případnému návratu původních obyvatel, britská vláda vyslyšela volání ochránců přírody a v oblasti Čagoských ostrovů zřídila přírodní rezervaci, čímž znemožnila rybolov. Pokud Mauricius nebude mít o návrat původních obyvatel zájem, stačí, když rezervaci jednoduše udrží. 

Mnozí poukazují na to, že Čagoské ostrovy sice kdysi patřily administrativně Mauriciu, ale jinak je nárok tohoto ostrova sporný. Souostroví se nachází uprostřed Indického oceánu, zhruba dva tisíce kilometrů od Mauricia. Stejně tak by si na ně mohly dělat nárok Seychely.

Navíc je otázkou, zda toto náhlé rozhodnutí britské vlády bylo konzultováno s americkým spojencem. Zejména v době sílícího napětí na Blízkém východě význam silné, strategicky položené námořní základny roste. Pokud budou Čagoské ostrovy pod čínským vlivem, může to operace spojeneckých vojsk významně ztížit.

Kritici v Británii poukazují na to, že zbrklý čin aktivistických levicových právníků, kteří ovládli Labouristickou stranu je zradou spojenců a může mít skutečně neblahé následky pro další mezinárodní vývoj. Vnímají to jako snahu těchto aktivistů zbavit se posledního zbytku afrického koloniálního dědictví.

To je skutečně dosti temné, přičemž dokumenty, které zveřejňují britské úřady v posledních letech, ukazují, že odporné činy se zdaleka nevztahují jen na dávnou minulost, ale i na dobu relativně nedávnou, tedy padesátá a šedesátá léta.

Na druhou stranu západní země nebyly v Africe jedinými kolonizátory a otrokáři. Jak nedávno na Frankfurtském knižním veletrhu poukázal filozof Slavoj Žižek, jedině západní země díky osvícenství dokázaly tuto svou chybu reflektovat.

Výzvy k opuštění koloniální říše například v Británii zaznívají už od druhé poloviny devatenáctého století: John Stuart Mill, významný filozof liberalismu, na půdě parlamentu – tehdy skandálně – prohlásil, že Británie by se měla stáhnout okamžitě, jakmile kolonizované země dosáhnou civilizace, tedy budou respektovat vládu zákona a lidská práva. 

Zda toho v polovině dvacátého století skutečně dosáhly, je otázka. Dnes je naopak čím dál zřejmější, že Afrika je cílem zemí, které svá dějinná pomýlení nikdy nereflektovaly: arabské země do Afriky exportují džihád, aby se s ním nemusely potýkat doma, politické a ekonomické zájmy čím dál tím asertivněji na kontinentu prosazují Rusko a Čína. 

Předat významnou základnu vládě poplatné čínskému vlivu se skutečně může ukázat jako velmi neblahé řešení – zejména pokud to vůbec nepomůže původním obyvatelům.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.