Fenomén Martin Kuba: Proč Jihočeši milují politika, kterému ještě nedávno nemohli přijít na jméno?

V roce 2010 se jihočeští občanští demokraté rozštěpili na dvě křídla. První vedl Martin Kuba (tehdejší i současný předseda jihočeské ODS) a druhé tehdejší budějovický primátor Juraj Thoma. „Kubovci“ pod záminkou údajných manažerských chyb pomohli odvolat vlastního primátora z funkce, „Thomovci“ naopak obviňovali Kubu a  jeho příznivce, že jen slouží zájmům kmotrů, jmenovitě hlubockého místostarosty Pavla Dlouhého.

Jak celý spor dopadl? Thoma vystoupil z ODS a s nově založeným hnutím Občané pro Budějovice se stal v témže roce s takřka 27 % hlasů znovu primátorem. Jeho úhlavní protivník Martin Kuba s 14,84 % zaznamenal naproti tomu nejhorší výsledek strany v budějovických komunálních volbách vůbec. Na Kubovu politickou kariéru by si tehdy nikdo nevsadil ani zlámanou grešli.

Teď udělejme malý střih a posuňme se o 14 let dopředu. Thoma se v sobotu pokusil stát novým budějovickým senátorem, nakonec ale ze třetího místa nepostoupil ani do finále. Naproti tomu Martin Kuba v souběžně konaných krajských volbách doslova exceloval.

V Jihočeském kraji, v němž byl poslední čtyři roky hejtmanem, s 45,7 % drtivě zvítězil, čímž nejen narušil praktickou hegemonii hnutí ANO v republice (nezvítězilo pouze ve dvou krajích), ale zároveň se stal absolutní hvězdou voleb.

O Kubovi už se najednou začalo mluvit jako o možném novém předsedovi ODS (místo nevýrazného Fialy) nebo dokonce jako o vhodném kandidátovi na premiéra. 

Už málo komentátorů se ale ptá, co se za těch 14 let vlastně stalo, když je z někdejšího politika „na odpis“ najednou politická hvězda. To je totiž na celém Kubově příběhu vlastně to nejzajímavější.

Kuba není (i když ho někteří tak prezentují) žádnou vycházející politickou hvězdou nebo dlouhodobě oblíbeným regionálním politikem, jakým je na Moravě například Jiří Čunek. 

Kuba je ostřílený politický matador, dalo by se dnes i říci i veterán, který má za sebou stejně vzestupů jako pádů. V politice aktivně působí přes 20 let, přičemž, jak už tady bylo řečeno, v roce 2010 jihočeskou ODS (i sebe sama) málem pohřbil.

Jenže na rozdíl od jiných se Kuba nenechá neúspěchy otrávit. S nadsázkou by se dalo říci, že po neúspěchu „nikdy dlouho nepláče“. Naopak. Prohra jako by pro něj byla vítaným stimulem k odrazu výš. Ovšem způsob, jakým to dokáže, je stejně tak fascinující jako záhadný.

V roce 2010 vyzval tehdejší premiér a předseda ODS Petr Nečas regionální politiky, kteří neuspěli v komunálních volbách, aby odstoupili. Kuba neodstoupil. 

Naopak – nejen že zůstal v čele jihočeské ODS, ale Petr Nečas si neúspěšného komunálního politika, kterého ještě nedávno vyzýval k odstoupení, přivedl v roce 2011 do vlády coby nového ministra průmyslu a obchodu. O rok později byl dokonce Kuba zvolen prvním místopředsedou ODS.

Dál už to znáte. Nečasova vláda v důsledku tzv. kauzy Nagyová padla, čímž skončilo i Kubovo ministerské angažmá. Ale pozor, tady je třeba udělat malou odbočku.

Když jsem se tehdy ptal předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové, jak může lékař, anesteziolog rozumět průmyslu, Drábová zcela vážně odpověděla: „Ale Kuba byl dobrý ministr. Jeden z nejlepších. Samotnou mě překvapil.“

I to jeden z aspektů Kubovy politické kariéry. Můžeme stokrát spekulovat a pochybovat o podivném způsobu, jakým se Kuba dostává do různých funkcí, když už ale dostane příležitost něco praktického organizovat a řídit, chová se jako ryba ve vodě. A většinou sklízí chválu i od svých konkurentů. To je mu třeba nechat.

Konečně se v této souvislosti dostáváme i k naprosto zásadnímu zlomu v Kubově politické kariéře, tedy získání hejtmanského postu. Kuba kandidoval na jihočeského hejtmana už v roce 2012, tehdy ho ale na preferenční hlasy přeskočil Jan Zahradník. O čtyři roky později jihočeská ODS pod Kubovým vedením prohrála s ČSSD i ANO (získala pouze 12,67 % hlasů) a skončila v opozici. Kuba se ale nakonec se svou buldočí vytrvalostí přece jen dočkal.

V roce 2020 sice volby vyhrálo ANO, ovšem ODS skončila těsně druhá a díky rozložení sil v zastupitelstvu mohla sestavit koalici v čele s vlastním hejtmanem. A Martin Kuba tak dostal konečně příležitost dokázat, co „v něm je“. A to jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu.

Kuba je nepochybně pracovitým politikem (sám se tak prezentuje), ovšem to by mu asi nebylo zas až tak platné, kdyby se nedokázal sám maximálně propagovat. A to on dokáže. Kuba je doslova mistrem propagandy.

Na sociálních sítích nás oslovuje většinou „milí Jihočeši“, což pochopitelně (sám jsem kovaný Jihočech) lichotí naší složité jihočeské duši. 

A Kuba k tomu umí přidat i jihočeský přízvuk a nespisovnou „jihočeštinu“, například o obyvatelích Českých Budějovic mluví jako o Budějčácích a nikoliv (což od Pražáků nesnášíme) jako u Budějovičácích.

Kuby je ale především všude plno. Otevírá stavby, obchvaty, nádraží či hřiště a parky, na sociálních sítích prezentuje „přehled splněných slibů“. Z části je to určitě oprávněné – protože Kuba, a to je mu třeba přiznat, má nepochybný organizační talent.

Ten naplno projevil hned poté, co se stal hejtmanem, například zřízením očkovacího centra proti covidu na budějovickém výstavišti, které jezdila obdivovat celá republika.

Na druhou stranu Kubovi jeho odpůrci často vyčítají, že se často a rád chlubí také cizím peřím. Nedávno mi vyprávěl kamarád po fotbale, jak mu volala maminka, že v reportáži na jihočeské televizi otevíral Martin Kuba zrekonstruovanou budovu budějovického vlakového nádraží za miliardu.

„Vidíš Míro, tak dlouho bylo nádraží zdevastované, a sotva přišel Kuba, hned ho opravili,“ sdělovala synovi. Fakt ale je, že oprava nádražní budovy byla naplánovaná dlouho před Kubovým nástupem na post hejtmana a on sám s ní kromě účasti na slavnostním otevření neměl vlastně nic společného.

Jihočeský hejtman vedle toho, co je nesporně jeho zásluha, umně prezentuje jako svou zásluhu třeba i dálniční obchvat nebo budějovické letiště, kterého byl kdysi odpůrcem. Je všude a u všeho.

A ani nemusíme říkat své obvyklé „plníme, co jsme vám slíbili“. Jen je prostě vidět na televizních záběrech a sociálních sítích. Mnoho lidí díky tomu věří, že za vším pozitivním, co se v kraji děje, vždycky nějak stojí právě Kuba.

Vím o mnoha, často i starších lidech, včetně některých svých příbuzných, kteří Kubu až nekriticky milují a nedají na něj dopustit. A to proto, že Kuba podle nich „zařídí to, co jiní zařídit nedokážou. A maká“. 

Kubovým příznivcům nevadí ani jeho podnikatelské aktivity, které v různých formách provozuje od začátku své politické kariéry.

Když jsem se nedávno v textu pro INFO zamyslel nad tím, zda je vhodné, aby jihočeský hejtman propagoval v Budějovicích na prvoligovém hokeji svou vlastní firmu OIG Power, žádné velké pozitivní body mi to u řady mých kamarádů nepřineslo. Protože, a to slyším z mnoha stran: „Jen nech bejt. Kuba je dobrej.“

Jak je to možné? Ani masivní vlastní propaganda, do které Kuba investuje, by mu zřejmě takovou popularitu nezajistila, kdyby měl šéf jihočeské ODS v kraji nějakou opozici. Ale on ji nemá! Opozice proti Kubovi prakticky neexistuje. Dokonce ho političtí konkurenti často chválí.

Jak je to možné? Z části určitě tím, že Kuba (opět velmi umně) dokázal v kraji vytvořit spletitou síť dobrých vztahů i mezi lidmi, kteří navenek působí jako političtí konkurenti. Například na budějovické radnici, kterou prakticky ovládá, přizval před dvěma roky do koalice s ODS i Piráty, kteří by měli být jinak jeho velkými kritiky (třeba v otázce životního prostředí).

Takhle se ovšem z „krvežíznivých“ Pirátů stali poslušní „Kubovi námořníci“, kteří se prakticky neodváží kapitánovi odporovat. A nevadí jim s jejich zelenou ideologií ani fakt, že máme v centru města místo klidové zóny pro chodce kruhový objezd pro auta.

Opozici si hejtman zavázal i tím, že bezhlavě nevyměnil všechny úředníky, spojené s bývalým vedením kraje, ale naopak si velkou část z nich ponechal a některé dokonce povýšil.

To ovšem neznamená, že Kuba nemá mezi úředníky na kraji nepřátele. Pár jich znám a někteří si stěžují na Kubův údajný despotický a arogantní styl, vyplývající z toho, že vše, co jde z kraje ven, musí jít přes Kubu a naopak. 

Kritici přezdívají Kubově (podle nich) přehnané formě vlastní sebeprezentace „kubismus“. Ale na voliče to nepochybně zabírá.

Kuba také není člověk, který by v politické kampani nebo obecně v politice argumentoval ideologií (třeba pravicovou nebo antikomunistickou). Snaží se (asi podobně jako Babiš) prezentovat jako „muž činu, který nekecá a maká“, a na nějaké ideologické fráze nemá čas.

Kuba velmi dobře zvládá i práci s médii. Místní Jihočeská televize, o které se spekuluje, že má ke Kubovi velmi blízko, prakticky nepřetržitě vysílá příspěvky s hejtmanem. Říká se jí proto „Kubův kanál“. Dokonce ani veřejnoprávní média ale Kubovi nepokládají nepříjemné otázky.

Příkladem mohly být i nedávné povodně, po nichž řada Jihočechů (mohu dosvědčit) získala vzhledem k enormnímu nasazení Martina Kuby v médiích pocit, že nás snad před ještě větší velkou vodou zachránil Kuba. Nebýt jeho, dopadli jsme jako v roce 2002.

Je také zajímavé, že poté, co se stal Kuba hejtmanem, rapidně ubylo kritických článků na jeho adresu i z pražských redakcí. Podlehli najednou i někteří pražští novináři z neznámých důvodů Kubově „hejtmanskému kouzlu“, přestože na něm ještě poměrně nedávno kvůli jeho údajnému napojení na kmotrovskou část ODS nenechali niť suchou? A teď se Kubova minulost neřeší vůbec, jako by neexistovala.

Tímto způsobem se také dostáváme k často diskutované otázce, zda by se nyní Martin Kuba, hvězda krajských voleb, mohl uplatnit v celostátní politice. Na to je třeba říci: Martin Kuba už přece v celostátní politice byl! Jako místopředseda ODS, ministr průmyslu... Za svou více než dvacetiletou kariéru prošel snad vším, čím může politik projít. Není to žádný politický novic.

Kuba už si zažil také pád do totálního politického bahna, z něhož se mnozí jiní nikdy nevyhrabali. Ale Kuba ano. Dokonce několikrát. Nikde se mu ale nedařilo tak, jako když se stal jihočeským hejtmanem.. Jako hejtman dostal druhou šanci. A možná by pro něj samotného bylo chybou, kdyby opakoval staré chyby.

Jako jihočeskému hejtmanovi mu některé jihočeské babičky posílají při povodních buchty a hrdě píšou příbuzným na Moravu, jakého to máme u nás hejtmana – hrdinu. 

Ale už je vůbec nezajímá, zda se Kuba po své dlouhé a trnité cestě vzhůru politickým bahnem někde neumazal. Na celostátní úrovni by to (opět) bylo něco jiného. A záleží na Kubovi (a vlastně i na ODS), kterou cestu si zvolí.