KOMENTÁŘ JAROMÍRA PISKOŘE I Jak dekarbonizace energetiky nabírá stále rychlejší obrátky, vynořují se i nové výzvy. Zásadní jsou otázky tzv. zdrojové přiměřenosti a vyrovnávání rostoucích výkyvů energetických toků v přenosových soustavách. V téhle souvislosti je zarážející, proč polským energetikům nedochází, že mají přímo na předměstí Krakova, kde nyní ČEZ ukončuje provoz v černouhelné elektrárně Skawina, možnost pořídit si strategickou investici. Ta by nejen uspokojila polské zelené klimatology, ale mohla by zároveň nadále fungovat jako zdroj tepla i důležitý stabilizační prvek elektrické sítě. Poláci jsou za ni ochotni dát jen pár zlotých, čeští energobaroni nabízejí daleko více.
Polské sdružení klimatologů s názvem Klimatická koalice apeluje na polskou vládu a polské politiky, aby omezili roli zemního plynu v polské energetické transformaci, zastavili vybudování terminálů LNG na Baltu a přestali hledat další zdroje plynu v zahraničí.
„Místo okamžitého přechodu na systém založený na efektivitě a rozprostřených obnovitelných zdrojích se uhelné elektrárny postupně přestavují na elektrárny plynové. V současné době je v Polsku ve výstavbě několik velkých paroplynových bloků typu CCGT, tedy navržených tak, aby fungovaly jako základ energetického systému, nikoli jako stabilizátor ‚když nefouká a nesvítí‘,“ říká Katarzyna Wiekiera ze sdružení Pracownia dla Wszystkich Stot.
V Polsku plánované nebo již budované plynové elektrárny mají podle ní fungovat nepřetržitě desítky let, během nichž spotřebují miliardy kubíků paliva. „Elektrárny (Ostrołęka C – 745 MW, Rybnik – 860 MW, Dolna Odra – 1 400 MW a gigantické Kozienice – 1 800 MW) radikálně zvýší poptávku Polska po dováženém plynu a zablokují energetickou transformaci. Polská vláda musí myslet systémově ve všech sektorech ekonomiky a neplánovat zvyšování spotřeby, jako je tomu dnes, ale ustoupit od fosilních paliv,“ je přesvědčená Wiekiera.
„CCGT turbíny plynových elektráren postavených v Polsku jsou jedny z nejdražších zdrojů energie. Kolísání ceny paliva, zejména LNG, nestabilita dodávek a kolísání směnných kurzů již vedlo na mnoha místech po celém světě ke zrušení plynárenských projektů. Žádná z elektráren plánovaných v Polsku není a nebude zisková – polská společnost zaplatí 18 miliard zlotých (v přepočtu přes 100 miliard Kč) za elektrárny Dolna Odra, Rybnik, Grudziądz a Ostrołęka. Tyto projekty jsou finančně životaschopné pouze díky dotacím. To nedává smysl, a Polsko by mělo ustoupit od těchto investic prováděných na úkor klimatu, společnosti a energetické bezpečnosti,“ uzavírá Wiekiera svoji analýzu.
Stejně jako v Polsku fungují plynové elektrárny a teplárny po celé Evropě. Investiční rozhodnutí z doby před několika lety ale nelze zvrátit a „starý kontinent“ se jich tak rychle nezbaví. Už jen proto, že někdejší uhelné elektrárny byly nahrazeny plynovými bloky.
Spalování plynu jsou navíc v rámci současného evropského systému emisních povolenek (EU ETS) přiřazeny nižší emise, čímž se použití „modrého paliva“ stalo pro mnoho zemí jediným řešením, jak projít počátečními fázemi energetické transformace. Proto je plyn nazýván „přechodným palivem“.
V Evropě si mnoho zemí vybralo právě zemní plyn, protože k němu měli snadný přístup a jeho dodávky z Ruska byly levné. Dlouhodobé výhledy energetické strategie ovšem nepočítaly s vypuknutím války na Ukrajině a jejími důsledky.
Když je zataženo nebo noc, soláry nic nevyrábějí. Čím nejlépe nahradit tyto pravidelné výpadky?
„Nové plynové kapacity v Polsku budou vyrábět elektřinu za více než čtyřnásobek nákladů ve srovnání s velkými větrnými nebo fotovoltaickými elektrárnami, a podobný trend platí také pro plynové zdroje tepla,“ upozorňuje Klimatická koalice.
Srovnávání zdrojů závislých na počasí z hlediska LCOE (Levelized Cost of Energy = Sdružené náklady na výrobu energie) s velkými výrobními jednotkami je však zbytečné. LCOE totiž nebere v úvahu jeden klíčový faktor – dostupnost.
Co s tím, když je elektřina z fotovoltaických farem levnější, pokud se v systému neobjeví v konkrétní čas? Večerní nebo noční mezeru v systému je potřeba něčím vyplnit.
Ano, CCGT jednotky slouží k základnímu provozu – obsluze tzv. base load. Pro rychlou reakci na večerní poklesy fotovoltaické výroby jsou vhodnější jednotky s otevřeným okruhem (OCGT), které rychleji dosáhnou plného výkonu (tzv. náběh trvá jen několik minut). Navíc jsou levnější, jenže zároveň více emisní, protože nedochází k „rekuperaci“ tepla.
Výše uvedená fakta jsou ze všech možných úhlů pohledu v Polsku diskutována a je zcela zarážející, proč polským energetikům nedochází, že mají přímo v Krakově možnost pořídit si investici, která by uspokojila polské klimatology a mohla by se stát v krátké budoucnosti důležitým stabilizátorem v jejich elektrické síti.
Je jí ČEZem prodávaná stará elektrárna Skawina. V Polsku má zatím jen význam v tom, že dodává teplo pro více než čtvrtinu Krakova. Do pěti let bude muset být tato uhelná elektrárna uzavřena, ale technické a ekonomické podmínky ji předurčují k přestavbě na plynovou s otevřeným okruhem (OCGT).
Stabilizační vyrovnávací zásahy do sítě jsou mnohdy pohotovostní a vždy velmi dobře honorované. Navíc Skawina má své teplo kam udat a zajišťovalo by jí to ekonomickou stabilitu. Samotné město Krakov by bez Skawiny v zimě nemohlo existovat – dodává teplo nejen do tisíců domácností, ale i na Wawel, do nemocnic, do škol či úřadů.
ČEZ se v Polsku nemůže chovat „drsně tržně“, ale český soukromý sektor si servítky brát nemusí
ČEZ dnes provádí ve Skawině svého druhu „due diligence“, aby byl schopen určit, co přesně bude prodávat a za jakou cenu. Rozhodl se z Polska odejít a zastaralá (a dnes ztrátová) aktiva prodat. Jediní Poláci, kteří si uvědomují, co Skawina pro Krakov strategicky znamená, jsou ti, kteří ze Skawiny odebírají teplo.
Městský energetický podnik (MPEC – Kraków) vyjádřil několikrát zájem o koupi Skawiny, ale představa Poláků o ceně je směšná – chtěli by koupit starou elektrárnu za „pár zlotých“ a za evropské peníze ji přestavět na plynovou. Je třeba chápat, že město Krakov je příšerně zadlužené a nynější, pár týdnů čerstvý primátor, nemá s nadcházejícím létem potřebu zabývat se zimním vytápěním.
Zájem ale je. Nikoli ze strany Poláků, nýbrž českých energobaronů. ČEZ se jako podnik, kde má stát majoritu, nemůže v Polsku chovat drsně tržně a vyhrožovat Krakovu, že jim vypne teplo, i když jim žádný polský důl nechce prodat uhlí a musí jej nakupovat za burzovní ceny odjinud. Byl by z toho diplomatický problém podobný Turówu.
Český soukromý subjekt si ale servítky nebude muset brát – a v blízkém budoucnu tak možná čeká Krakov „česká zima“.
