Jestli jste si po první řadě Česko hledá elektrárnu mysleli, že naše energetika je mistrem světa ve vzdorování dekarbonizaci, druhá řada ON TOUR vás musela vyvést z omylu. Dokonce i země s ideálními přírodními podmínkami směřují k uhlíkové neutralitě velmi pomalu a dost často na úkor soběstačnosti, bezpečnosti či dostupnosti energií.
Na cestách po evropských elektrárnách jsem si do notýsku zapisoval exkluzivní zážitky. Při příležitosti uzavření druhé řady seriálu se s vámi podělím o deset těch nejpozoruhodnějších (pády na snowboardu v Kodani mezi nimi nehledejte, ty zůstaly několik týdnů zapsané na mé zadnici).
1. Problémy se dají exportovat za hranice, ale tím nezmizí
Nic ve zlém, kodaňská elektrárna Avedøre je se svou rekordní účinností a designem bílé královny hodna obdivu. Ale když si představím ty tisíce lodí, které svážejí dřevní hmotu z celého světa ke všem evropským elektrárnám a teplárnám, které se rozhodly přejít z uhlí na biomasu, nemůžu se zbavit dojmu, že tohle prostě není klimaticky košér.
Podobný vzorec vidím i v dánském prvenství v podílu větru na produkci elektřiny. Na jednu stranu všechna čest, na druhou stranu je třeba přiznat, že rozkolísanou dánskou síť vyrovnává norská voda či švédské jádro. Funguje to pochopitelně skvěle, ale asi se shodneme na tom, že když problém exportujeme za hranice, nezmizí. A když to tak uděláme všichni, z mnoha malých problémů se může stát jeden fakt velký.
2. NIMBY je investiční položka mastná jako hranolky na plovárně
Spalovna komunálního odpadu v širším centru města, 200 metrů od nejbližšího domu a dva kilometry od královského paláce? V Kodani to prošlo, ale sluší se přiznat, že jen za cenu brutálního navýšení investice.
Amager Bakke je díky tomu možná nejekologičtější ZEVO na světě a díky unikátní sjezdovce na střeše budovy zcela určitě i nejbizarnější. Zkuste ale to samé navrhnout v pražských Malešicích nebo lokalitách, kde se mají v Česku stavět nové spalovny. Investor vám pěkně poděkuje s tím, že takové nápady jsou doslova k nezaplacení…
3. Jsou místa, kde svítí a fouká pořád (tedy aspoň si to myslí místní)
Zatímco mezi Dány jsem našel pár hloubavců, kteří připustili, že i v jejich větrné zemi občas nefouká, a dokonce i tušili, jak se u nich tento problém řeší, Španělé zůstali věrni „mañana stereotypu“ a dávali ruku do ohně za to, že nad jejich zemí slunce svítí pořád.
Když jsem byl hodně neodbytný s otravnými argumenty typu tma či oblačno, dostali jsme se maximálně k bateriím. Na zemní plyn, který na Pyrenejský poloostrov proudí Maghrebem z Alžírska si nevzpomněl nikdo. Aspoň je vidět, že tady energetická krize vlastně ani nebyla.
4. Technický unikát svět nespasí – právě proto, že je to unikát
Kdybych měl jmenovat jeden TOP zážitek, který předčil všechny ostatní, s těžkým srdcem bych vybral termosolární elektrárnu Gemasolar. Ani snad nejde o to, že si u ní připadáte jako na jiné planetě, jako spíš o to, že se inženýrům podařilo rozetnout gordický uzel energetiky a donutit na počasí závislou výrobu fungovat jako stabilní zdroj.
Obdobně hrdý jsem i na zařízení na přímé zachytávání oxidu uhličitého, které vybudovali Islanďané. Zároveň si ale uvědomuji, že právě v unikátnosti obou projektů tkví i jejich limity: Možná se na světě podaří postavit ještě tři čtyři nebo možná pět šest podobných. Ale to bude všechno.
5. Největším nepřítelem ochrany přírody je často ochrana přírody
Znáte takové to MEME, jak se cyklista rozmlátí na kole kvůli tomu, že si sám strčil klacek do drátů? Přesně tak na mě působí němečtí ekologičtí aktivisté, kteří by na jednu stranu chtěli dekarbonizovat ekonomiku už zítra, ale na druhou stranu jsou proti ukládání oxidu uhličitého do podzemí. Tedy proti něčemu, bez čeho si třeba v těžkém průmyslu uhlíkovou neutralitu ani nelze představit.
6. Nejlepší pomoc přírodě někdy spočívá v tom, že se jí nesnažíme pomáhat
Z neenergetických témat mě zaujal trend v obnově krajiny po těžbě, jaký se v posledních dekádách ujímá v Německu. Zatímco dříve se prováděly nákladné technické rekultivace, v současnosti se značná část území ponechává samovolnému vývoji, tzv. sukcesi. Výsledky jsou fantastické – potvrzuje se, že nejkrásnější přírodu vytváří příroda sama. Ostatně v poslední době se to už ukazuje i na končícím lomu ČSA v Česku.
7. Evropská klimatická politika je často kontraproduktivní
Nikdy nezapomenu na tu prázdnotu kilometrové haly, v níž už rok a půl odpočívá 226 elektrolytických pecí. Hliníkárna Slovalco musela kvůli emisním povolenkám a vysokým cenám elektřiny ukončit primární výrobu hliníku. Přitom ve srovnání s čínskými hliníkárnami má čtvrtinovou emisní intenzitu! Kde udělali soudruzi v Bruselu chybu?
8. Revoluci v energetice neslibují ani vyzdvihované „ofšóry“
Až pověsím moderátořinu na hřebík, stanu se technikem na offshorové farmě Horns Rev II! To je prostě job snů. O to víc mě mrzí, že navzdory obdivuhodným provozním parametrům offshorů zájem o aukce na výstavbu nových větrných parků po celém světě upadá. Čísla jasně ukazují, že větrné „gro“ pořád zůstává na pevnině a v dohledné době se na tom nic nezmění.
9. Dokonce i Islanďané honí uhlíkovou neutralitu horko těžko (doslova)
Jsou tak blízko, a přesto tak daleko. Tak bych popsal statečný dekarbonizační boj v podání Islanďanů. Přestože mají v přírodě doslova dary od pánaboha v podobě geotermální a vodní energie a díky nim i téměř bezemisní energetiku, k uhlíkové neutralitě celé ekonomiky se budou plahočit ještě minimálně 16 let i oni. Nemluvě o tom, že poslední události na poloostrově Reykjanes napovídají, že první z těchto darů může být i poněkud danajský.
10. Slováci mají zpoždění, ale my jsme ještě ani nezačali!
Tu správnou elektrárnu pro Česko jsme nakonec našli tam, kde bychom ji úplně nehledali. Na Slovensku!
„Bratiá“ nedávno spustili třetí blok Mochovců a brzy uvedou do provozu i ten čtvrtý. Posměch nad tím, že stavba měla zpoždění přes 30 let, není na místě. Díky tomuto kroku se totiž Slovensko po 16 letech vrátilo k soběstačné výrobě elektřiny, může si dovolit bezpečně uzavřít poslední uhelnou elektrárnu a po vzoru Francie směřuje k titulu jaderné velmoci se sedmdesátiprocentním podílem atomu v energetickém mixu.
Takže návod pro Česko je jasný. Vrátit se v čase někam do roku 2004 a urychleně rozběhnout výstavbu temelínské trojky a čtyřky…
Zde si můžete pustit všechny díly seriálu Česko hledá elektrárnu
