KOMENTÁŘ LADISLAVA NAGYE | Otázkou, zda Joe Biden bude skutečně znovu usilovat o druhý prezidentský mandát, se nyní intenzivně zabývají média po celém světě. Jednou to vypadá, že spíše odstoupí a už se spekuluje, kdo ho nahradí, jindy se jeho odstoupení jeví jako vysoce nepravděpodobné. Přitom není tak docela jasné, zda by nahrazení stávajícího prezidenta jiným kandidátem demokratům pomohlo.
Je třeba zdůraznit, že změna očekávání ohledně Bidenova rozhodnutí není rozmarem počasí a vůbec ne výmyslem novinářů.
Zatímco ve dnech bezprostředně následujících po strašlivém vystoupení v televizní debatě to skutečně vypadalo, že se Joe Biden kandidatury vzdá (pod tlakem mediálního pokrytí, ale i vyjádření některých zasloužilých demokratů), nyní se zdá, že si kandidaturu podrží a jeho odstoupení je spíše nepravděpodobné.
Velmi silně na tom zapracovalo Bidenovo bezprostřední okolí. Jeho samotného přesvědčovat nemuselo – Biden (a ještě víc údajně jeho žena) na funkci velmi silně lpí.
U starého člověka je to pochopitelné: o funkci v minulosti usiloval už několikrát a je vyvrcholením jeho dlouhé politické kariéry, která začala zkraje sedmdesátých let.
V případě jeho nejbližších spolupracovníků jde nepochybně o snahu udržet si moc. A to se jim patrně podaří, jelikož demokraté žádným mechanismem v tomto ohledu nedisponují.
Anglosaská média správně zdůrazňují, že Joe Biden má pod kontrolou všechny delegáty, které potřebuje, aby si v srpnu zajistil stranickou nominaci. Pokud bude přesvědčen o tom, že kandidaturu zvládne, nikdo ho nedonutí ji stáhnout.
Celá situace dostává trochu monarchistický nádech, což podtrhují i slova samotného Joea Bidena. Ten jako by věřil, že je prezidentem a vítězem nad Trumpem z vůle boží.
„Pokud by ke mně sestoupil Hospodin a řekl: ‚Joe, ten závod vzdej’, pak bych ho vzdal. Ale Hospodin z nebes nesestoupí,“ prohlásil Biden.
Mezi důvěrou ve vlastní síly a vnímáním veřejnosti však zeje obrovská propast: jako u některých monarchů v dávné i nedávné historii. Joe Biden je přesvědčen, že zvládne i druhé funkční období. Většina televizních diváků však musela pociťovat obavy, že nevydrží ani do konce neslavné televizní debaty.
Letošní prezidentské volby ve Spojených státech tak budou výjimečné. Stanou proti sobě dva kandidáti, kteří by z rozumných a legitimních důvodů v čele největší světové mocnosti stát vůbec neměli. U obou je to patrné delší dobu.
Výkon Joea Bidena v poslední debatě nebyl překvapivý: zmatenost projevoval během celého mandátu, stejně tak se vědělo a psalo o tom, že vzhledem k ubývajícím kognitivním schopnostem dokáže denně pracovat jen velmi omezenou dobu.
Na druhou stranu, Trump na tom není lépe: sice dokáže být aktivní velmi dlouho, ale mnohdy by bylo lepší, kdyby aktivní nebyl.
Joe Biden nastupoval do Bílého domu s nadějí, vnímanou širokými vrstvami jeho voličů, že se mu podaří prezidentskému úřadu vrátit vážnost a zejména jistou normálnost fungování, což po chaotických letech Trumpovy administrativy bylo více než žádoucí.
I tato image profesionálního a schopného politika však dostala značnou ránu, když v únoru zvláštní vyšetřovatel Robert Hur zveřejnil zprávu, podle které Joe Biden ještě v době před nástupem do prezidentského úřadu neoprávněně nakládal s tajnými dokumenty: přesně řečeno, úmyslně a zcela v rozporu se zákonem si je uložil v garáži svého soukromého domu.
Hur se rozhodl Bidena nestíhat, nicméně škoda byla napáchána. A nejen to: Trump za podobný prohřešek stíhán byl, navíc Biden jeho stíhání politicky využíval a zdůrazňoval, že případ je výmluvným dokladem Trumpovy nekompetence.
Pokud by Joe Biden z prezidentského klání odstoupil – jakkoli se to nyní jeví jako možnost čistě teoretická –, nabízela by se jako logická náhrada viceprezidentka Kamala Harrisová. O tom, že ona se Bidenovou náhradnicí nestane, jsme psali ZDE.
Vedle důvodů již uvedených je zde ještě jeden: pokud by jí Biden chtěl pomoci, rezignoval by už teď a nechal ji aspoň pár měsíců v úřadu prezidentky. Tak by mohla voliče přesvědčit o své kompetenci řídit zemi. Vzhledem k tomu, jak moc Joe Biden na funkci lpí, je však toto naprosto vyloučené.
Kamala Harrisová ve své funkci nepřesvědčila a ostatní potenciální demokratičtí kandidáti mají šanci ještě menší: už jen proto, že do voleb zbývá velmi krátká doba, aby se nějak výrazněji zapsali do povědomí široké americké veřejnosti.
Často se hovořilo o stávajícím kalifornském guvernérovi Gavinu Newsonovi. Toho však limituje právě to, že pochází z Kalifornie.
Mezi liberální Kalifornií a konzervativními státy typu Texasu panuje silné napětí, až nepřátelství, které dokonale ilustruje rozpolcenost americké společnosti. Toto napětí je tak silné, že ohrožuje i jednotný trh, což je jedno z nejvýznamnějších aktiv Ameriky.
Projevilo se mimo jiné i v případě farmaceutických firem a kontroverze, zda mohou posílat potratové pilulky do států zakazujících potraty. Firmy se ocitly mezi dvěma mlýnskými kameny: ze strany konzervativních států jim hrozily žaloby, pokud pilulky posílat budou, ze strany Kalifornie uzavření přístupu s jinými produkty na kalifornský trh, pokud nebudou.
Vyhlídky dalších potenciálních náhradníků za Bidena jsou ještě horší. To potvrdily i výzkumy, které ukázaly, že žádný z nich nemá větší šanci ohrozit Trumpa než právě stávající prezident.
Stejně jako Biden se u moci zuby nehty drží i Donald Trump. Toho navíc žene pomsta – a nikterak se tím netají. Pokud bude v listopadu zvolen (a průzkumy zatím naznačují, že to je pravděpodobné), čekají americkou domácí politiku hodně turbulentní měsíce.
„Umělecký dojem“ z prvního Trumpova období nebyl vábný (byť reálně jeho vládnutí tak velký průšvih nebyl, zejména z hlediska mezinárodní politiky), teď to bude jistojistě ještě nevábnější.
Republikánům se nepodařilo Trumpa zbavit ani po ostudném útoku na Kapitol, k jehož vyprovokování přispěl.
Nepodařilo se jim to hlavně kvůli alibismu. Trump i po neúspěchu ve volbách držel otěže strany pevně v rukou a zcela nepokrytě likvidoval jakoukoli opozici: prostě a jednoduše tím, že se postaral o to, aby kariéra jeho kritiků nepokračovala.
Rozhodli se proto vyčkávat a alibisticky spoléhat na to, že věc vyřeší soudy. Ty skutečně proběhly a probíhají, nicméně Trumpovi to v kandidatuře nezabrání. Ba co víc, řada z těchto soudních procesů jeho pozici ještě posílí, a to hlavně proto, že působí jako procesy vedené účelově, politicky.
Zprávy z Bidenova tábora nicméně hovoří o tom, že k podobné mocenské taktice likvidace potenciálních vyzývatelů se odhodlal i Joe Biden a jeho nejbližší okolí.
Je příznačné, že výzvy ke vzdání se kandidatury přicházejí povětšinou od bývalých, dnes již neaktivních politiků nebo od lidí mimo politiku. Ti, kteří mají stále politickou perspektivu, mlčí nebo jsou loajální: jejich kariéra by totiž v příštích volbách mohla skončit.
Asi není důvod se domnívat, že příští americký prezident způsobí katastrofu. Ani jeden z kandidátů by sice tak velkou mocnost vést neměl, ale oba již jako prezidenti působili a nic úplně hrozného se nestalo: jeden nekoherentně blábolil na Twitteru, druhý surreálně vyprávěl o tom, jak se v uplynulém měsíci setkal s Mitterandem, ale to bylo spíše úsměvné.
Skutečnou tragédií je, že na případu země, která vždy byla etalonem demokracie, vidíme doslova v přímém přenosu postupné slábnutí demokratických principů a nástup mafiánsko-monarchistického intrikování.
