Před 80 lety se v Ústí nad Labem narodila žena, která svého času proslula po celém světě jako zachránkyně cestujících z uneseného letadla z Atén do Říma, v němž teroristé zadržovali rukojmí několik týdnů. Ústecká rodačka Uli Dericksonová se stala hlavní postavou hned dvou hollywoodských filmů. Ale zatímco „let TWA 847“ dodnes patří k nejznámějším únosům letadel vůbec, původ tehdejší hlavní hrdinky je všeobecně neznámý.
Uli Dericksonová přišla na svět necelý rok před koncem druhé světové války v Ústí nad Labem jako Ulrike Patzeltová. Její sudetoněmecká rodina byla po válce z Česka vyhnána do „sovětské zóny“ ve východním Německu, odkud ale později Patzeltovi uprchli do západního Německa.
V mládí pracovala Ulrike mimo jiné jako „au pair“ ve Velké Británii a Švýcarsku, poté se v roce 1967 přestěhovala do Spojených států. Tam se provdala za pilota Russela Dericksona, přejmenovala se na Uli Dericksonovou a stala se letuškou.
Právě fakt, že se narodila v Sudetech v německé rodině a němčina byla její rodnou řečí, měl později sehrát v jejím životě zásadní roli – a nejen v jejím. Což se ukázalo záhy poté, co 14. června 1985 (mimochodem byl to pátek, stejně jako tomu bude letos) přivítala coby vrchní palubní stevardka cestující na palubě letadla TWA 847 z Atén do Říma.
Krátce po startu vnikli do kabiny stroje dva libanonští teroristé vyzbrojení samopalem a granáty, které se jim (v tehdejší době daleko benevolentnějších kontrol než dnes) podařilo propašovat na palubu v příručních zavazadlech. Pilotovi nařídili obrátit stroj směrem na Bejrút.
Problém byl, že únosci neuměli téměř ani slovo anglicky – počítali totiž s tím, že se s nimi na palubu dostane ještě jejích třetí, anglicky mluvící společník, jenže toho zadržela před nástupem do letadla řecká policie.
Bezvýchodnou situaci vyřešila až Uli Dericksonová – ukázalo se totiž, že jeden z únosců mluví dobře německy a že ona je na palubě jediná, kdo se s ním dokáže domluvit.
Ze své kreditní karty zaplatila pět tisíc dolarů – za letecký benzin a zároveň propuštění rukojmích
Tím si zároveň od počátku u obou únosců získala i určitý respekt, umocněný velkou osobní statečností a pomocí cestujícím. Únosci byli členy hnutí Hizballáh a výměnou za propuštění cestujících v letadle žádali propuštění až 700 členů této organizace zadržovaných v izraelských věznicích.
Letadlo zamířilo nejprve do Bejrútu, kde tehdy zuřila občanská válka, a Dericksonová únosce žádala, aby propustili ženy a děti – nakonec se jí povedlo přesvědčit teroristy k propuštění „pouze“ 17 starších žen a jednoho dítěte, výměnou za palivo.
Z Bejrútu se letadlo vydalo do Alžíru, kde se Dericksonové povedl další „husarský kousek“: protože obsluha alžírského letiště žádala peníze za dotankování, které ale teroristé neměli, zaplatila ze své kreditní karty 5000 dolarů (v dnešní hodnotě téměř třikrát tolik, takže v přepočtu na „naše“ přes 300 tisíc), ale pod podmínkou propuštění dalších 20 rukojmích.
„Tam a zpátky“ mezi násilím a smrtí
Letadlo se znovu vydalo do Bejrútu. Po cestě únosci odhalili, že v letadle sedí i třiadvacetiletý Robert Stethem, potápěč americké armády – toho nejdřív brutálně zbili, pak zastřelili a po přistání vyhodili na letištní plochu.
Zároveň nařídili letuškám, aby shromáždili pasažéry s izraelskými pasy a s „židovsky znějícími“ jmény. Dericksonové se ale podařilo část pasů ukrýt a jejich držitele tak zachránit před „selekcí“, hrozící dalším násilím a zabíjením. Letadlo znovu zamířilo do Alžíru, kde únosci propustili dalších 65 cestujících – tentokrát mezi nimi byly i Dericksonová a další letušky,
S piloty a zbytkem cestujících se pak teroristé vrátili zase do Bejrútu, kde v obavě přes útokem osvobozujícího komanda zbylé pasažéry rozvezli do úkrytů po městě. A vyjednávali o jejich popuštění za vězně Hizballáhu.
Až 30. června, tedy 16 dní po únosu, se všichni pasažéři dostali na svobodu. A to výměnou za celkem 31 Libanonců, vězněných v Izraeli, tedy za zlomek počtu, který původně žádali únosci. Ti nakonec přežili celou akci, při níž jen zásluhou Dericskonové zemřel „pouze“ jeden člověk, bez úhony.
První z únosců Mohammed Ali Hamadi zemřel až v roce 2010 v Pakistánu po útoku amerického dronu. Další – Hassan Izz-Al-Din – pravděpodobně stále žije. A figuruje na seznamu nejhledanějších teroristů americké FBI.
Ústecká rodačka Uli Dericksonová musela po návratu do USA paradoxně čelit od některých organizací nařčení, že se podílela na selekci Židů v letadle. Nakonec se ale prokázalo, že opak byl pravdou a že se snažila maximum izraelských pasažérů před selekcí (a tím i jisté smrti) ochránit. Zcela jistě se jí tak podařilo osobním nasazením a statečností zachránit mnoho životů.
Od Německé spolkové republiky obdržela vrchní stevardka jedno z nejvyšších vyznamenání – Záslužný kříž se stuhou. A podobně vysokého ocenění se jí dostalo i v USA.
Americká organizace veteránů „Legion of Valor“ jí jako první ženě v historii udělila Stříbrný kříž za hrdinství. „Zjevně to měla pod kontrolou. Dokonce vznášela požadavky na únosce. Cítíme k ní maximální úctu a vděk za její skutečně hrdinské činy,“ řekl o chování Dericksonové jeden ze zachráněných pasažérů letadla Tom Collins.
Na motivy únosu, který patří dodnes k nejznámějším svého druhu na světě, byly natočeny hned dva slavné filmy. První z nich je americko-izraelský akční film Delta Force z roku 1986, jehož tvůrci se volně inspirovali právě příběhem Uli Dericksonové.
Druhý film s názvem „Únos letu 847“, který přišel do kin o dva roky později, je pokusem o poměrně věrnou rekonstrukci únosu. Snímek je dobře známý i českému publiku.
Uli Dericksová zemřela v roce 2005 v americkém Tucsonu na rakovinu. Do rodného Ústí nad Labem se podle všeho už nikdy nepodívala.
