Co je štěstí? Uprostřed tisíců nahých mužských těl chytit kus malého dřeva!

Přesně za půl roku, třetí únorovou sobotu, v pozdním odpoledni, totiž vypukne Hadaka Matsuri – Festival nahého muže. Je to extrémně výstřední, ale také velmi tradiční japonský festival. Odehrává se již téměř 1300 let na několika desítkách míst po celém Japonsku, ale nejikoničtějším dějištěm je chrám Saidaiji ve městě Okajama, který leží v půli cesty mezi Hirošimou a Ósakou. 

Pravidelně se jej účastní téměř 20 000 mužů, kteří jsou oblečeni pouze do bederní roušky a tradičních ponožek, a zuřivě mezi sebou bojují o dvě malé posvátné tyčinky údajně přinášející štěstí.

Tyčinky měří asi 20 centimetrů, mají tloušťku 4 centimetry a do davu naháčů je vhazuje kněz z okna umístěného 4 metry nad shromážděným vzrušeným davem.

Kdo tyčinky zvané shinghi chytí – a následně se mu je podaří bez úhony pronést ven z bran chrámu do jedné z přistavených dřevěných bedniček na odměřování rýže – toho po celý následující rok bude provázet štěstí.

Za ten kus ročního štěstí hodiny strávené uprostřed mužských těl, břicho na břicho, zadek na zadek, v odéru potu a lidského pachu a sloupané cizí kůže, určitě stojí. 

A když nezískáte tyčinku shighi, nezoufejte. Kromě tyčinek se do davu házejí i další posvátné předměty, třeba svazky vrbového proutí. Přestože je podobných předmětů do davu vhozena celá stovka, není snadné je chytit a ještě těžší je si je udržet. Ale i ty přinášejí kus štěstí.

Kořeny zdejšího festivalu Hadaka Matsuri sahají až do dob před 500 lety (na jiných místech v Japonsku se konají podobné akce, některé až o 800 let starší), kdy uctívači chytali papírové talismany, které mezi ně rozhazoval místní kněz.

Tyto talismany byly dokladem dokončení novoroční asketické průpravy, která jejím absolventům přinášela samé dobré věci – což se záhy rozkřiklo a tak každoročně přijíždělo do chrámu Saidaiji stále více lidí. Protože se papír rád trhá, byl nakonec vyměněn za trvanlivější tyčinky, jak je známe z festivalové rituální praxe dodnes.

„Wasshoi! Wasshoi! Wasshoi!“ křičí nazí muži při příchodu na rituální kolbiště. Tento pokřik dnes znamená něco jako české „Hej rup“, ačkoli etymologové vystopovali jeho původní význam ve smyslu „zůstaňme v souladu“.

Festival se sice odehrává v zimě, která je v Japonsku co do teplot stejná jako u nás, ale zápal účastníků to nijak nezchlazuje. Naopak, někteří nemohou samou nedočkavostí ani popadnout dech, proto jsou v pravidelných intervalech poléváni ledovou vodou.

Festival začíná pochodem přes město, ohňostrojem u řeky, bubnováním a tanci, přičemž vše pomalým pohybem směřuje k chrámovým branám. A když přesně dvě hodiny před půlnocí zhasnou všechna světla v chrámu, začne tuhý boj o posvátné tyčinky. Pokud se je někomu podaří zachytit, už se na něj sápou ostatní, aby ho o ně připravili – stejně jako v rugby.

Je třeba mít ruce nahoře nad hlavou, protože pokud je dáte dolů, podél těla, extrémní tlak polonahých mužských těl vám je doslova přilepí k bokům, pres na vaše plíce bude enormní a navíc budete bez kontroly unášeni davem sem a tam.

Potom pochopíte, proč jsou před chrámem připravené desítky záchranářských vozů a proč chirurgická oddělení v nemocnicích mají pohotovost.

Kolem rozvášněného nahého davu stojí ještě větší dav oblečených přihlížejících. Pak jsou zde i další diváci, kteří, snad ze strachu, aby nepřišli k nechtěné fyzické úhoně, sedí opodál vyrovnáni v řadách na sedadlech vyvýšených tribun. Za tahle místa se musí platit, vše ostatní je zdarma. Tedy téměř zdarma, protože i vy, nezkušení Evropané, se můžete Hadaka Matsuri zúčastnit.

Mezi 20 000 mužských účastníků se vždy vmezeří i několik Evropanů a Američanů. Možná i vy budete příští únor jedněmi z nich. Až se převléknete (za 3 000 jenů získáte v provizorních šatnách tradiční bederní roušku, šátek na hlavu a bíložluté ponožky) a následně budete vyplivnuti do úzkých uliček v zimním chladu, ještě rádi se vmáčknete do davu nahých Japonců, a tak doslova proniknete do vnitřního kruhu starého Japonska.

Nemusíte se obávat, nikdo vůči cizincům nebude projevovat žádné nepřátelství. Naopak, budete vítáni a téměř oslavováni žoviálními domorodci. Když budete mít štěstí, při čekání na noční vrchol se k vám jistě dostane i několik pohárů saké a piva.

Festival nahého muže je vnímán jako svátek mužů, ale nic nebrání ženám se jej také zúčastnit. Minulý rok to bylo poprvé, kdy se částí festivalu stalo několik desítek žen (byť šly jen v průvodu), které tak probořily prastaré tradice. Neexistuje žádný písemný zákaz, které by účast žen omezoval, jen do minulého roku žádnou nenapadlo se zeptat. A za zeptání nic nedáte.