Evropský parlament nečekaně hladce schválil návrh, jehož smyslem má být ochrana práce novinářů a nezávislosti médií v EU. Normu skrytou za názvem Akt o svobodě médií navrhla loni komisařka Věra Jourová jako naprostou novinku v unijní legislativní praxi. Materiál vyvolal velkou debatu, včetně ostré kritiky, o čemž ostatně svědčí i tři stovky předložených pozměňovacích návrhů.
Verze schválená europarlamentem je poněkud silnější než ta, na níž se v červnu shodly členské státy. Nadcházející trialog, tedy navazující vyjednávání mezi EP, ministry členských států a Evropskou komisí, tudíž nebude snadné. Cílem bruselských institucí je předlohu schválit do květnových eurovoleb.
Akt zakazuje sebemenší cenzuru a všechny formy vnějšího ovlivňování redakční politiky médií či obsahu jejich sdělení. Výslovně vylučuje jakoukoli možnost tlačit na novináře, aby odhalovali zdroje svých informací. Znemožňuje využívání sledovacích technologií vůči novinářům, a to ve všech případech s výjimkou vyšetřování vážných zločinů jako terorismus či obchod s lidmi; i zde ale musí sledování povolit soud. Pokud by novináře přesto někdo sledoval, mohou se bránit u zvláštního orgánu, který každý stát EU bude muset zřídit.
Všechna média se budou naopak muset podvolit požadavku, aby zveřejnila vyčerpávající informace o svých majitelích a struktuře společností, které je vlastní. Budou muset veřejně dokládat, jaké finanční prostředky obdržely od státu a z jiných veřejných zdrojů, a to jak formou dotací, tak jako příjmy z reklamy zadávané státními podniky či institucemi. Tato povinnost se netýká jenom klasických sdělovacích prostředků, ale také online platforem a vyhledávačů. Příjem ze státem zadávané reklamy nesmí u každého jednoho média překročit 15 procent jeho provozních nákladů.
Pokud jde o veřejnoprávní média, musí jejich provozovatelé zajistit odpovídající, udržitelné a předvídatelné financování, které jim umožní pěstovat nezávislou službu. Ta musí spočívat v nestrannosti a názorové pluralitě. Šéfové veřejnoprávních médií mají být jmenováni v otevřeném a nediskriminačním řízení; odvoláni mohou být jen za výjimečných a přesně stanovených okolností.
Co když nebude dodržován?
Dodržováním nových pravidel se má zabývat rada složená ze zástupců mediálních rad členských států. Bude sledovat, jak se k normě staví vlády členských zemí, a bude jejich počínání hodnotit. Bude se také podílet na boji proti dezinformacím a manipulacím s informacemi. Původně měla pracovat v součinnosti s komisí, Evropský parlament ale navrhuje, aby od ní tato rada byla zcela oddělena.
Akt o svobodě médií má formu nařízení; znamená to, že bude v členských státech platit přímo, bez převedení do národního právního řádu, a to šest měsíců poté, co bude definitivně schválen.
Bude-li někde docházet k situacím, které Akt nepřipouští, budou se poškození moct bránit u národních soudů. Například pokud bude polská vláda dál objednávat reklamu pouze u „spřáteleného“ tisku a diskriminovat tak ostatní noviny. Nebo pokud bude zneužívat veřejnoprávní média jako nástroj pro šíření vládní linky. To obojí bude protiprávní jednání a pokud to národní soudy neuznají, budou mít poškození aktéři možnost se obrátit na Evropskou komisi, která vůči příslušné vládě zahájí řízení pro porušení práva. To pak může skončit až verdiktem Evropského soudního dvora, což v případě odsouzení znamená pro danou zemi vysoký peněžitý trest.
Tyto obavy se ostatně pěkně promítly i do dnešní rozpravy. Například polská europoslankyně Elzbieta Kruková z vládní strany Právo a spravedlnost označila zákonodárnou iniciativu započatou Věrou Jourovou za „porušení smluv o EU“ a „zásah do pravomocí členských států“. Podotkla, že Polsko má dostatečné zákony chránící svobodu médií a nepotřebuje evropské, kterými se EU „vměšuje do státní svrchovanosti“ Polska. Je tedy nabíledni, že Polsko bude obtížným partnerem při schvalování mandátu Rady EU pro jednání s EP; i o něm se ale bude rozhodovat kvalifikovanou většinou.
Řada řečníků naopak tvrdila, že Polsko a Maďarsko porušují svobodu médií jako jeden z pilířů parlamentní demokracie, a poukazovali na to, že bezprecedentní evropská norma vzniká právě kvůli jejich počínání. A prý také proto, aby byly po ruce vhodné nástroje pro případ, kdy by se polskou cestou mínily vydat další vlády.
Zejména Zelení z druhé strany namítali, že návrh nejde dost daleko, že umožňuje nadále koncentraci médií, že nedostatečně řeší střety zájmů, že málo omezuje velké internetové platformy, aby nakládaly podle svého s redakčním obsahem médií a tak dále.
Zpravodajka Sabine Vereheyenová na tiskové konferenci upozornila, že před trialogem s členskými státy bylo třeba se úzkostlivě držet pravomocí, které EU v této nepříliš probádané oblasti má, aby nemohla být obviněna, že je překračuje na úkor členských států. Upozornila také, podobně jako v úvodu rozpravy Eva Jourová, že návrh doplňuje další více či méně nové právní akty EU, například nařízení o digitálních službách nebo směrnici o praní špinavých peněz, plus legislativu upravující podmínky hospodářské soutěže. „Je to součást větší mozaiky, příspěvek k harmonii, nikoli kakofonii,“ podotkla Jourová.
