Luxusní hotely, obytné hřbitovy, zvířecí mumie: (ne)všední život v Pásmu Gazy okem cizinců i místních instagramových hvězd

Kdo kdy měl možnost hlouběji nahlédnout do života v Pásmu Gazy, shoduje se – bez ohledu na to, zda podporuje Izrael či Palestinu – na jednom: život ve zdejších značně stísněných podmínkách připomíná „lidskou ZOO“. Překvapivě tu ale najdete i pár opravdových „klasických“ zoologických zahrad, včetně ovšem té zřejmě „nejhrůznější“ na světě. 

Zvířata trpí už při pokoutném pašování podzemními tunely, ale tím komplikace nekončí – většina z nich posléze strádá v naprosto nevyhovujících podmínkách, což dříve či později končí jejich uhynutím.

V ZOO Khan Younis zemřely v roce 2014 hlady desítky zvířat. Její majitel tehdy tvrdil, že zvířata pošla proto, že se k nim zaměstnanci nemohli dostat, přitom se ale ZOO nestala během konfliktu terčem bombardování. Jejich mumifikované ostatky následně vystavovali vedle živých zvířat s odůvodněním, že jde o „memento války“. 

Když v roce 2016 dorazil záchranný tým z vídeňské neziskové organizace na ochranu zvířat Four Paws, z původních stovek zvířat bylo naživu už jen patnáct – bengálský tygr Laziz, pět opic, jeden pštros emu, jeden pelikán, dvě káňata, dva dikobrazi, dvě želvy a jedna laň, která krátce před příjezdem záchranářů přišla o koloucha.

O něco jižněji, v nejstarší gazanské ZOO ve městě Rafáh, v roce 2019 čtrnáctiměsíční lvici Falastíně veterinář brutálně amputoval drápy zahradními nůžkami, aby si s ní děti mohly hrát. ZOO měla podle majitele velké výdaje a možnost pohrát si s lvicí mohla zvýšit návštěvnost. O několik měsíců dříve tu umrzla čtyři čerstvě narozená lvíčata.

Zvířata v zoologické zahradě, která si později vysloužila označení „nejhorší ZOO na světě“, se naštěstí dočkala záchrany a nového útočiště v Jordánsku, Izraeli a Jihoafrické republice. Tehdy majitel slíbil, že ZOO navždy zavře. Nedlouho poté svůj slib porušil. 

Dva lvi se třemi novými mláďaty se tísnili v klecích o velikosti jen pár metrů čtverečních, u vchodu stála špatně vycpaná mrtvola kdysi hrdého krále zvířat. Majitel trval na tom, že ZOO znovuotevřel výhradně pro potěchu místních obyvatel.

K ZOO v pásmu Gaza se váže i jedna úsměvná historka z roku 2009. Ředitel jedné ze zdejších zoologických zahrad namaloval na osla černé pruhy a vydával ho za zebru. Později se hájil tím, že opravdová zebra by byla moc drahá.

V Gaze bydlí lidé vesměs v otřesných podmínkách. Na území, které je o 130 kilometrů čtverečních menší než Praha, žije přibližně 2,1 milionu lidí, včetně asi 1,7 milionu palestinských uprchlíků v osmi táborech. 90 % vody v nich není vhodných k pití, stavební materiál ke stavbě přístřešků zabavuje Hamás, výpadky elektřiny jsou na denním pořádku. 

Ti nejchudší ale žijí, nebo spíš čekají na smrt, třeba i na hřbitovech – v chatrčích z vlnitého plechu vklíněných mezi hroby. Někteří tu žijí už celá desetiletí – spí, vaří, perou a vychovávají děti, které si na náhrobcích píšou domácí úkoly. Některé děti nemají rodné listy, protože jejich rodiče neměli na správní poplatek. Kolik lidí tu celkem živoří, nikdo netuší. A nikoho to nezajímá. Podle palestinských úřadů je na hřbitovech města Gaza okolo stovky provizorních přístřešků, které poskytují útočiště desítkám rozvětvených palestinských rodin.

Bydlet se v Gaze dá ale i v pětihvězdičkovém hotelu. Ještě nedávno mohli místní i ti, kteří měli do Gazy přístup zvenčí, např. mezinárodní humanitární pracovníci nebo diplomaté, pobývat v několika luxusních hotelech. 

„Z ručně vyřezávané postele v královském apartmá se díváte přímo na zapadající slunce vrhající růžové a oranžové odlesky nad tmavnoucím Středozemním mořem. Pod rozlehlou terasou posetou proutěnými lehátky je okázalý bazén zasazený do vkusně upravených zahrad. O šest pater níže lemují police hotelového piano baru dokonale vyleštěné sklenice. 

A v nablýskaných koupelnách visí nadýchané župany,“ psal Guardian v roce 2011 u příležitosti otevření prvního pětihvězdičkového hotelu v pásmu Gaza. Hotel Al Mashtal s 222 pokoji byl ale téměř neobsazený i v době svého slavnostního otevření. Nicméně hotel fungoval i v letošním roce, což dokládají vesměs velmi kladné recenze na portálu Tripadvisor. Jeden z návštěvníků ho ale vzhledem k jeho prázdnotě v roce 2018 označil za ideální kulisu pro horor.

Zřícenina s ohořelými zdmi jen stěží připomíná zašlou slávu kinematografie v pásmu Gaza. Vchod zakrývají těžké betonové desky. Ruiny kina Al-Nasr, kdysi jednoho z největších kin na Středním východě, nemá na svědomí válečný konflikt. V roce 1995 ho vypálili členové zdejších islamistických hnutí.

V Pásmu Gaza vyrůstá generace, která nikdy v životě v kině nebyla. Ale nebylo tomu tak vždycky. Gaza kdysi zažívala rozkvět kinematografie na vlastní oči. V roce 1944 bylo slavnostně otevřeno kino Al-Samer, které promítalo především egyptské filmy. Po Nakbě (vynuceném exodu Palestinců z roku 1948) začala UNRWA (Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě) pořádat v uprchlických táborech každodenní filmová představení. Počátkem 50. let minulého století vyrostla v Pásmu Gaza další kina, koncem 70. let jich byla více než desítka. Po vypuknutí první palestinské intifády byla ale většina z nich uzavřena a proměněna na společenské sály. 

V roce 1994 palestinská samospráva znovu otevřela kino Al-Nasr. O rok později ho olizovaly plameny islamistické prudérnosti a nenávisti ke všemu západnímu. Podle strážců zdejší morálky filmy obsahovaly dekadentní, neslušné scény neslučitelné s islámskými tradicemi. Z chození do kina se tak stalo tabu.

Počet aut v pásmu Gaza je podle statistik – ovšem s vyloučením nejlidnatějšího města Gaza, ze kterého nejsou k dispozici přesné údaje – 88 087. Reálný počet je tedy mnohem vyšší. Autoopraven je v Gaze spousta, ale už před aktuálním konfliktem se oblast potýkala s palivovou krizí, kterou zapříčinilo uzavření přechodů s Egyptem.

Gaza spotřebuje denně na 400 tisíc litrů nafty a 200 tisíc litrů benzínu, zatímco před 7. říjnem „přiteklo“ přes izraelský přechod Kerem Šalom každý den pouze 120 až 150 tisíc litrů. Někteří řidiči přešli na plyn na vaření, což kromě bezpečnostních a ekologických rizik způsobovalo jeho ještě větší nedostatek.

Gaza má ale i své automobilové nadšence. Milovník veteránů Munir Al-Shandi řídí Mercedes-Benz Gazelle z roku 1929. Do jeho stáje patří například i luxusní Armstrong Siddeley z roku 1946. V plánu má zrestaurovat Audi z roku 1960, Ford z roku 1951 a Saab z roku 1975.

Surfařská komunita v pásmu Gazy čítá několik desítek členů, včetně dívek. Předtím, než sem v 60. letech dorazila surfová prkna, používali místní rybáři široké ploché prkno zvané „hasake“, případně třeba dveře od staré lednice.

„Nejdřív jsem se musel naučit surfovat s téměř jakýmkoliv hardwarem, zpočátku jen s malou rybářskou lodí, kde jsem si procvičoval svůj postoj. To, co mohu v Gaze dělat, je učit se z internetu. Sledoval jsem surfovací videa na TikToku a Twitteru. Naučil jsem se z nich, jak surfovat a jak vyrábět surfová prkna,“ vysvětluje Mahmoud Yousef Sultan, místní plavčík a rybář. 

Okupace pásma Gazy brání dodávkám surfovacích prken, popruhů, vosků i neoprenů. Přesto se někteří Gazané své záliby nevzdávají. „Když je v Gaze na mnoho hodin odpojena elektřina, často vyrážíme s rodinami na snídani a oběd k moři,“ říká Sabah Rajab Abu Ghanem, jedna z mála zdejších surfařek. „Zůstáváme u moře, protože je to místo, kde můžeme zažít chuť svobody a štěstí,“ dodává v německém dokumentu Gaza Surf Club z roku 2016.

Pásmo Gaza má i své instagramové hvězdy. Ve dvoumilionové Gaze jsou celebritami. Sedmadvacetiletá Fatma Abu Musabbeh, kterou sleduje 302 000 lidí, sdílí každodenní život z úhlů, ve kterých to sluší nejen jí, ale i Gaze. Fatma jako jedna z mála Gazanů i cestuje, jak dokumentují její snímky od egyptských pyramid nebo třeba fotky z Mekky. Mladá aktivistka, elektrokomunikační inženýrka a televizní moderátorka se v poslední době nevyhýbá ani svědectvím o současné situaci.

Dvaatřicetiletá Kholoud Nassar je schopná z bezútěšného prostředí vypreparovat střípky krásy, které publikuje na profilu se 112 000 followery. Mezi posledními příspěvky najdete i audiokazetu a pevný telefon. Hemží se to tu ale hlavně retro auty. Signifikantní proprietou Kholoud Nassar je stařičká plechová hračka – červený Volkswagen, který se na jejím profilu objevuje kontinuálně už od jeho založení v roce 2014. Styčnými prvky obou profilů jsou pak květiny a káva. 

Gaza má ale i svého hvězdného komika. Mahmoud Zuaiter, který baví více než 700 tisíc followerů, se proslavil satirickými stand-upy na sociálních sítích a ve zdejší populární televizní show. I jeho profil se ale v poslední době místo vtipů plní obrázky zkázy.

Ovšem asi nejvlivnějším instagramovým influencerem je Ahmed Hijazi, kterého sleduje 1,2 milionu lidí. Spíše než na líbivé obrázky si potrpí na sport a hlavně „mediální advokacii“ Palestinců. V posledních dnech jeho profil přetéká obrázky zraněných dětí a obžalobou Izraelců.