Střední Evropa, včetně Česka, patří k oblastem s největším úbytkem sněhu na zeměkouli. Zjistili to autoři studie zveřejněné v prestižním vědeckém časopise Nature. Vůbec poprvé vědci dokonale zmapovali změny ve sněhové pokrývce na Zemi za posledních 40 let a dospěli jednoznačně k závěru, že lidská činnost vedle globálního oteplování způsobuje i rapidní úbytek sněhu v naprosté většině zemí severní polokoule. Pokud bude tento trend pokračovat, což se dá předpokládat, bude to mít pro země jako Česko fatální následky.
I když se může zdát logické, že nárůst průměrných teplot v souvislosti s globálním oteplováním zcela logicky způsobuje i úbytek sběhové pokrývky, tahle „logika“ nemusí platit vždy. Důkazem jsou obrovské sněhové bouře, které zasáhly středozápad a severovýchod USA, stejně jako nedávné přívaly sněhu v Česku.
Jinými slovy to, že se celkově otepluje, ještě zdaleka nemusí znamenat, že také méně (během celé zimy) sněží. Jen mohou být sněhové srážky jinak rozložené v čase. Navíc, a to je důležité, se množství a objem sněhových srážek měří mnohem hůře než u srážek dešťových.
Nová studie odborníků z americké Dartmouth College, zveřejněná v polovině ledna v časopise Nature, přinesla do debaty o změnách, spojených se sněhem, trochu jasnější světlo.
Vědci potvrdili, že změna klimatu způsobila v letech 1981 až 2020 na severní polokouli výrazně méně sněhu a tento trend se týká zejména východní a střední Evropy (včetně Česka) a pak také jihozápadu a středozápadu USA. V těchto regionech klesá sněhová pokrývka o závratných 10 až 20 % každé desetiletí.
„Je tak zcela jasné, že změna klimatu má negativní dopady na sníh a vodu,“ uvedl Alexander Gottlieb, hlavní autor studie a doktorand na Dartmouth College.
Vědci zjistili, že úbytek sněhové pokrývky se zrychluje, když průměrné zimní teploty v místě stoupnou nad minus 8 stupňů Celsia, což je bod označovaný jako „zlom pro ztrátu sněhu“. Poté se úbytek sněhu zrychluje i s mírným zvýšením teploty. „Každý další stupeň oteplení pak odebere větší a větší kus vašich sněhových vodních zdrojů,“ píše se ve studii.
Nejvíce ohrožené jsou touto postupující změnou právě středozápad a jihozápad USA i střední a východní Evropa. „Do konce 21. století očekáváme, že tyto regiony budou téměř bez sněhu,“ uvedl Gottlieb.
Není vody bez sněhu
Vědci analyzovali v letech 1981 až 2020 poklesy sněhové pokrývky v březnu, protože to podle nich představuje „pohodlné shrnutí“ veškerého zimního počasí. „Březnová sněhová pokrývka je symbolem všeho, co se stalo přes zimu,“ vysvětlil hlavní autor studie Justin Mankin.
Úbytek sněhové pokrývky může podle vědců už brzy znamenat obrovské problémy s vodou i v oblastech, které její nedostatkem dosud netrpí. I kdyby místo sněžení v zimě pršelo, což se nyní často děje, sněhovou pokrývku jako ideální zásobárnu vody na jaro to nenahradí.
„Když přecházíte na režim, ve kterém v zimě již nedominuje sníh, ale místo toho převládá déšť, dostanete se do situace, kdy můžete mít nádrže zaplněné jen z poloviny,“ uvedl Malkin.
Kromě akutního nedostatku vody přitom postiženým zemím hrozí i ekonomické problémy, spojené s útlumem zimního cestovního ruchu. Předchozí analýzy ukázaly, že pokud se Země do konce století oteplí o předpokládané 3 stupně, devět z deseti lyžařských středisek v Evropě by se mohlo ocitnout zcela bez přírodního sněhu. A umělý sníh všechno nevyřeší.
Jednak jsou při jeho výrobě nutné nízké teploty, jednak i voda, které může být na horách už v brzké době nedostatek
Jak píše například rakouský deník Der Standard, v Rakousku se v průměru pro všechny nadmořské výšky snížil od roku 1961 počet dnů v roce, kdy na zemi leží sníh, celkem o 40 dní. Rakouské analýzy zároveň předpokládají, že výroba umělého sněhu by mohla v roce 2050 vyžadovat dvakrát více energie a vody než nyní.
