Rakouští a čeští policisté řeší podivné okolnosti vraždy majitelky jezdecké stáje ze středního Rakouska. Ženu měl zabít její milenec, člen rakouské ultrapravicové Strany svobodných (FPÖ), a poté její tělo z dosud neznámých důvodů odvézt sto kilometrů přes hranice na hřbitov v liduprázdné obci Pohoří na Šumavě. Místo posledního odpočinku na něm nalezli výhradně Němci, včetně předků rodu Hietlerů, které čeští komunisté po válce neprávem podezírali z příbuzenství s Adolfem Hitlerem. Motiv a okolnosti tohoto násilného činu tak dostávají mysteriózní nádech. I když možná úplně zbytečně.
Vrahem devětatřicetileté majitelky jezdecké stáje z rakouské vinařské obce Langenlois má být o pět let mladší místní radní za FPÖ, který s ženou podle rakouského listu Kronen Zeitung udržoval mimomanželský poměr. Aby „podivností“ v tomto složitém případu nebylo málo, manželem zavražděné ženy je rakouský voják mezinárodních sil, už rok sloužící na Blízkém východě.
Zatímco byl tedy manžel dlouhodobě mimo domov, žena se silně angažovala v místě buňce FPÖ, a to třeba i při organizování demonstrací proti očkování proti covidu. A přitom ve dvojici úzce spolupracovala s radním za FPÖ, svým milencem a pravděpodobně také pozdějším vrahem.
Minulý týden totiž nalezl tělo ženy s prostřelenou hlavou náhodný turista v obci Pohoří na Šumavě, ležící jen několik set metrů od rakouské hranice v Novohradských horách. Tělo bylo pohozeno na místním, dnes již nepoužívaném hřbitově se starými německými náhrobky. Zda pachatel ženu zastřelil už v Rakousku a převezl do Pohoří, nebo svou oběť zabil až v Česku, zůstává nejasné.
„Případ vyšetřujeme, vyslýcháme možné svědky, bližší informace zatím nemůžeme sdělovat. Úzce spolupracujeme s rakouskými kolegy,“ uvedl pro INFO.CZ mluvčí jihočeské policie Jiří Matzner.
Rakouská média ale už otevřeně píší o tom, že žena měla být zastřelena v Rakousku a až poté ji pachatel převezl v kufru auta do Pohoří. To je vzdálené zhruba 95 kilometrů od místa pravděpodobné vraždy.
Vražda a sebevražda
Protože radní za FPÖ a milenec zavražděné ženy byl pro rakouské policisty od počátku hlavním podezřelým, vyhlásila po něm hned po nálezu mrtvého těla pátrání a kvůli jeho nebezpečnosti (měl u sebe zbraň) celou turistickou oblast Langenlois uzavřela.
Nakonec pravděpodobného vraha policisté našli v jedné místní stodole, ovšem už bez známek života – nejspíš spáchal sebevraždu. Našlo se také jeho auto, v němž byl dopis na rozloučenou. Ten je ale podle neověřených zpráv rakouských médií jen plný zmatených frází a nikterak nevysvětluje, proč měl pachatel potřebu odvézt svou oběť až do Pohoří na Šumavě, a navíc ji místo v okolních liduprázdných lesích pohodit přímo na místním hřbitově.
To je totiž v celém případu zřejmě ta největší záhada, ani rakouská média ji zatím nijak nevysvětlují.
Pohoří na Šumavě bylo před válkou prosperujícím městečkem, z něhož byli ale po válce všichni obyvatelé německé národnosti vystěhováni. Protože zároveň leželo v přísně střeženém pohraničním pásmu prakticky na rakouské hranici, stalo se z něj na dlouhou dobu vybydlené „město duchů“.
Zůstaly pouze polorozbořené domy, kostel a hřbitov se starými německými náhrobky. A to včetně náhrobku rodu Hietlerů, kteří si prošli „peklem“ kvůli podobnosti svého příjmení s příjmením nacistického vůdce Adolfa Hitlera.
Příbuzní Hitlera?
„Hitlerové na českém jihu!!“ hlásal titulek pražských novin Naše svoboda z 20. prosince 1945. V článku se pak doslova uvádí: „V obci Pohoří v okrese Kaplickém žijí 3 rodiny Hitlerů, a sice 2 hostinští a řezníci a 1 truhlář, kteří jsou pravděpodobně blízkými příbuznými Adolfa Hitlera. Jdeme-li v Pohoří od kostela nahoru, nalézá se uprostřed na levé straně velký hostinec s řeznickým krámkem Jana Hitlera, jehož syn a dcera jsou tak nápadně podobní Hitlerovi, jako by to byli sourozenci..."
11. ledna 1946 se o tomto „objevu“ zmiňuje dokonce na první straně i deník Jihočeská pravda. Jak se ale později ukázalo, Hietlerové (o kterých byl natočen dokument) neměli s Adolfem Hitlerem vůbec nic společného. Potvrdili to historici i svědci. „V Hietlerově hospodě tancovali po válce i čeští četníci. Nepamatuji, že by se někdo téhle rodině mstil nebo ji nějak napadal. Hostinský Hietler byl vážený člověk i mezi Čechy, žádný nacista,“ řekl už dříve autorovi tohoto textu dnes již zesnulý pamětník František Opelka z Benešova nad Černou. Podle něj neměli Hietlerové nic společného ani s Hitlerem, ani s nacistickou ideologií.
Přesto, jak už to bývá, se někteří lidé odmítali a odmítají vzdát už jednou vyvrácených spekulací o tom, že Adolf Hitler mohl mít příbuzné v jižních Čechách. A hřbitov v Pohoří je někdy i vítaným cílem vyznavačů podobných konspirativních teorií. Přispívá k tomu i „tajemnost“ tohoto bývalého živoucího místa, dnes už jen města duchů.
Hledání „pokladů“
Pohraničníci v padesátých letech zadrželi u Pohoří na Šumavě Rakušana, který kopal v hrázi místní Jiřičské nádrže. Ta je nápadně vysoká a spekulovalo se o tom, že Němci v ní mohli za války něco ukrýt. Podobně komunistická Státní bezpečnost prověřovala nepodložené zprávy o možném úkrytu cenností a dokumentů na nedaleké hoře Myslivna (1040 m n. m). Nikdy se ale (alespoň oficiálně) na těchto místech nic nenašlo.
V roce 1996 se zase do liduprázdného Pohoří sjely z celého světa tisíce příslušníků hnutí Rainbow.
O tři roky později spadla v noci věž místního kostela a záchranáři dlouho prověřovali, zda pod troskami někdo nezůstal.
Dnes je v Pohoří na Šumavě kostel opraven a jsou zrekonstruované i některé budovy. Trvale v nich ale nikdo nebydlí, pouze občasně. Opravené domy slouží k rekreaci, okolní pozemky vlastní většinou firma Pohoří CD, s.r.o, jejímž majitelem je společnost Buchers alfa sídlící v pražské Pařížské ulici. Jako jednatel za ní jedná známý českobudějovický advokát Bohumil Koutník, který také vlastní v obci nemovitost.
Na Novohradsku se přitom povídají doslova zkazky o tom, který ze známých podnikatelů a celebrit Pohoří navštívil a investoval do tamních pozemků. V Česku už totiž není mnoho podobně odlehlých a zároveň „mystických“ míst, kde se nepředpokládá žádná nová výstavba, jen případně rekonstrukce starých domů. A přitom tady stále „lišky dávají dobrou noc“.
Otázkou proto zůstává, proč se příslušník rakouské ultrapravice, navíc veřejně velmi aktivní, rozhodl svou oběť převézt právě sem. A tělo položit na hřbitov, na němž má svůj náhrobek i rodina Hietlerů a kde bylo zároveň jisté, že ho ve velmi krátké době někdo objeví. Přímo u Pohoří není žádný oficiální přechod – autem se hranice po cestě ale přejet dá.
Některá rakouská média spekulují o tom, že pro pachatele vraždy a jeho oběť mohlo být bývalé „městečko duchů“ v Čechách dříve oblíbeným místem výletů. Proto možná vrah převezl tělo své mrtvé milenky takřka sto kilometrů právě do Pohoří. Jenže ani tahle verze neodpovídá na otázku, proč rakouský „ultrapravičák“ neuložil nebo nepohřbil tělo v neprostupných lesích nebo slatinách, ale pohodil ho na místním německém hřbitově s tak pohnutou minulostí. Opět evidentně s vědomím, že jeho oběť bude rychle nalezena.
I kdyby měl ale celý příběh tragédie v milostném trojúhelníku příslušníků rakouské ultrapravice nakonec nějaké prozaické vysvětlení, nic to nemění na tom, že Pohoří na Šumavě jako by podobné mysteriózní příběhy přitahovalo.
