Co vládě může zlomit vaz: Máte se hůř, ale je to pro vaše dobro

GLOSA VRATISLAVA DOSTÁLA | Zoufale potřebujeme politiky, kteří nebudou dávat tolik na odiv své hodnotové ukotvení v kombinaci se zlehčováním reálných problémů, jimž lidé čelí nebo čelit budou. Protože lidé – kromě toho, že by si měli vážit demokracie a právního státu – se chtějí také najíst, mít slušnou práci a střechu nad hlavou.

„Zdražování pohonných hmot samozřejmě přijde, ale jestli to bude o dvě koruny, tři koruny, o pět či o deset, to já teď nevím. O třicet to nebude. Chci říct, že cílem těchto opatření není, aby se lidem hůře žilo, ale aby spotřebovávali méně fosilních paliv a mimo jiné, abychom také nedávali vydělat Rusku, které je největším producentem fosilních paliv, na nichž jsme dlouhodobě byli závislí a teď se toho pomalu a těžko zbavujeme.“

Tohle je přesně ten typ výroku, který mnoho lidí spolehlivě rozpálí. A svou nadutostí je dožene k úvaze, na jejímž konci může být dost velká nechuť volit některou z vládních stran. Autor citovaného výroku, ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák, lidem vzkazuje, že se budou mít hůř, ale že je to pro jejich dobro.

S povolenkami už jsme prohráli a teď se hraje jen o to, jestli to odnese Babiš, nebo Fiala

Což není v žádném ohledu myšleno jako obhajoba Ruska a jeho bestiální politiky. Nehájím ani fosilní paliva a automobilovou kulturu – obojí je mi dost protivné. Sám auto nemám, všude cestuji vlakem. Nepreferuji ho ani tak kvůli tomu, že jde o ekologičtější způsob dopravy, jako z vyloženě praktických důvodů: ve vlaku můžu pracovat, číst, odpočívat nebo vyřizovat korespondenci.

Zrovna tak ale vím, že se obzvlášť na venkově nebo v menších a odlehlejších sídelních oblastech dnes lidé bez auta neobejdou. Mizí veřejná doprava, která vozí děti do škol či kroužků a zajišťuje dojíždění do práce, na nákupy, za kulturou, doktorem i na úřady. Pokud má rodina více dětí, musí mít mnohdy auta dvě, jinak by to prostě všechno nezvládli zorganizovat.

Mají toho nad hlavu, a přitom si hledí toho podstatného: dobré práce, svých dětí a celkově naplněného života. Většina lidí totiž ve své každodennosti uvažuje vyloženě prakticky: u večeře se zpravidla neprobírá kvalita demokracie, právní stát, naše geopolitické ukotvení nebo politický odkaz Václava Havla. Válku sice nenávidí, ale ani toho Putina zase tak často lidé neřeší.

Mnozí skousnou spíše to, že je někdo pokrytec a prospěchář než falešné moralizování a apely na „tu pravou“ hodnotovou politiku.

Mají totiž většinou o dost jiné problémy: třetina z nich žije jen s minimální finanční rezervou, každá desátá domácnost dokonce žádnou nemá, spousta lidí má honičku a své základní životní potřeby pokrývá s vypětím všech sil. Někteří musí mít vedlejší pracovní poměr nebo brigádu. Ostatně v posledních pěti letech čelili zdražení, které podle některých výpočtů šplhalo až k nějakým pětačtyřiceti procentům.

Což je také moment, ze kterého bude chtít příští rok před sněmovními volbami těžit opozice. Už teď to před krajskými volbami testuje: lidé budou stále dokola poslouchat, jak je vše drahé a kdo za to může. Andrej Babiš, ač sám oligarcha, moc dobře ví, co lidi pálí a co jim má tedy říkat. A protože je cynik, bude tak činit s mimořádnou naléhavostí a možná i brutalitou.

A mnozí skousnou i to, že je pokrytec a prospěchář. Co naopak jiní nesnesou, je vyprázdněnost a falešné moralizování těch, kteří je budou vydírat v tom smyslu, že jen oni reprezentují tu pravou hodnotovou politiku, že jen oni jsou zárukou demokracie. „Žije se vám sice hůř, ale zase se můžete dojímat tím, že jste na straně dobra.“ Tak nějak to budou lidem v podstatě říkat.

Zdraží benzin o 2 koruny, nebo o 15? A hrozí nám energetická chudoba? Vše, co byste měli vědět o „českém Green Dealu“

Pokud v tom míní pokračovat, už teď se můžou spolehnout, že skoro jistě prohrají. Jako by v tom byli nepoučitelní, přitom z dat už celkem dlouho víme, že to není tak, že by horší kvalita života dělala z lidí příznivce autoritářů. Avšak přibývá mezi nimi těch, kterým je jedno, jestli žijí nebo nežijí v demokracii, neboť zkrátka nečerpají výhody současného systému, jsou rezignovaní a apatičtí.

Takže ano – potřebujeme hodnotově ukotvenou politiku. Ale nesmí být přezíravá k tomu, co v každodenních životech řeší většina národa. Dokonce je to přesně obráceně: bez toho, že budeme trpělivě a konstruktivně řešit sociální a ekonomické těžkosti lidí, to tady bude s kvalitou demokracie vždycky tak trochu na vážkách. Politici by tedy neměli problémy přehlížet, nýbrž hledat jejich systémová řešení.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.

Žijeme v matrixu? V zimě dotujeme vlekaře, kterým nenasněžilo, a v létě ovocnáře, kterým nasněžilo

Draghi: Evropa se musí naléhavě probudit, jinak ji čeká agónie

Vláda zoufale hledá peníze na dotaci obnovitelných zdrojů. „Zelená korupce“ nás vychází strašně draho

sinfin.digital