Zemědělci dotlačili evropskou elitu k ústupkům. Ukrajina spláče nad výdělkem, Putin se směje

Kompromis potvrzuje dosavadní omezení dovozu drůbeže, vajec a cukru a rozšiřuje ho na kukuřici, oves, kroupy a med. Pokud dovoz tohoto zboží z Ukrajiny do EU dosáhne určité hranice, budou obnovena cla. 

Hlavní zprávou zde je, že se zástupci členských zemí nakonec rozhodli na seznam komodit podléhajících za zmíněných podmínek clu nezařadit pšenici, která je hlavním ukrajinským vývozním artiklem. Pšenice tak bude putovat do EU a přes její území dál do třetích zemí bezcelně.

Omezení importu laciných potravin z Ukrajiny se od začátku roku stalo jedním z hlavních požadavků zemědělců, kteří se vzbouřili v mnoha zemích EU včetně Česka. Vlády jejich tlaku nyní částečně podlehly. Předpokládá se, že lídři EU na schůzi koncem týdne tento postup politicky posvětí a bude formalizován na schůzi ministrů zemědělství „sedmadvacítky“ příští týden a posléze předložen europarlamentu.

Aby to nevypadalo tak nepěkně, zakáže EU možná souběžně dovoz ruského obilí a dalších plodin. To se zatím nedělo proto, že se evropští exportéři obávali pravděpodobné odvety ze strany ruských dovozců. Sankční režim zavedený proti Rusku od roku 2022 a od té doby pravidelně upevňovaný se netýká potravin, ale ani hnojiv či pesticidů, které EU z Ruska nadále dováží ve značném množství. 

Český ministr Marek Výborný na každý pád oznámil, že on bude usilovat o zákaz dovozu ruské (a také běloruské) zemědělské produkce do EU; konkrétně mluvil o obilí a olejninách.

Evropská komise prodloužila v únoru režim volné obchodní výměny pro celou EU s výjimkami pro cukr, drůbež a vejce. Proti hlasovaly tehdy jen Polsko, Maďarsko a Slovensko. Evropský parlament však přišel posléze s daleko tvrdšími požadavky, zahrnujícími také obilí. EU pod tlakem traktorů v ulicích evropských měst sice ustoupila, ale ne tak, jak si poslanci představovali.

Podnět k obratu vzešel minulý týden podle serveru Politico od francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který v Berlíně slíbil polskému premiérovi Donaldu Tuskovi, že ho v této věci podpoří. 

Právě v Polsku je „fronda sedláků“ nejostřejší, vyhrocuje se a ohrožuje jinak obecně proukrajinskou náladu v polské společnosti. Pro Tuskovu vládu je to obtížné téma, tím spíš že protestující mají podporu strany Právo a spravedlnost, silnou zejména na venkově – a k tomu se tu za necelé tři týdny budou konat obecní volby.

Na stole je tedy nyní návrh mírně rozšířit seznam plodin a komodit, na něž se bude omezení vztahovat. Nemění se ovšem způsob výpočtu kvót, takže referenčními roky pro dovoz zmíněného zboží zůstanou 2022 a 2023. 

Polsko tlačilo na to, aby se použila čísla z roku 2021, kdy Ukrajina do EU vyvážela mnohem méně, protože před válkou měla svá tradiční odbytiště, kam směřovaly dodávky po moři. 

Rusko nejenže posléze tuto „černomořskou cestu“ znemožnilo, ale obsadilo se svým obilím tradiční ukrajinské trhy. Dnes Ukrajina opět po moři vyváží část své produkce, ale část nadále směřuje po souši do EU.

Evropští farmáři se snaží odbourat lacinou ukrajinskou konkurenci poté, co si už vynutili zásadní změny ekologických pravidel společné zemědělské politiky EU.

Ukazuje se, že stačí párkrát zablokovat traktory hlavní města, notabene v předvolebním období, zajistit si podporu demagogů zejména z řad krajní pravice, a vlády pravého či levého středu se mohou přetrhnout, aby protestujícím vyšly vstříc a obnovily klid a mír. 

V případě dovozu z Ukrajiny však vlády přece jen většinově nechtějí napadenou zemi více poškozovat, když jedním dechem volají, že ji budou podporovat „ať to stojí, co to stojí“. Vladimiru Putinovi se vzrůstající kakofonie nepochybně líbí.

Protesty zemědělců cílily od počátku také na nadměrnou byrokratickou zátěž, které jsou vystaveni ze strany společné zemědělské politiky EU (SZP), zejména jejích novějších ekologických pravidel. Evropská komise proto navrhla drastické osekání těchto povinností.

V podstatě tím připouští, že zemědělci se ekologicky chovat nemusejí; pokud ale budou přísnější pravidla dodržovat, dostanou k normálním dotacím příplatek. Malé farmy do deseti hektarů navrhuje pak zcela vyjmout z režimu kontrol dodržování pravidel ochrany životního prostředí, takže se jim administrativně uleví.

Zemědělci mají i nadále povinnost starat se o krajinotvorné prvky jako remízky nebo meze, nemusí však už nechávat ležet určité procento půdy ladem. Ale pokud to udělají, dostanou prémii.

Ubude jim také povinnost omezit intenzivní obdělávání části pozemků nebo střídat plodiny kvůli kvalitě půdy, pokud to jejich vláda nezahrne do vlastní národní strategie společné zemědělské politiky. Ti, kteří nebudou „zelené“ praktiky provádět, je také nebudou muset hlásit, úřady je nebudou kontrolovat – takže se omezí papírování a byrokracie.

O návrhu budou ministři zemědělství sedmadvacítky jednat příští týden. A očekává se, že ho schválí, protože jim poskytne pádný argument při dalších jednáních s nespokojenými zemědělci. Na druhé straně ovšem střešní evropské zemědělské lobby COPA-COGECA, zastupující velké asociace z členských zemí, připadá návrh nedostatečný.

Lamentují naopak organizace sdružující „zeleně“ smýšlející farmáře. Vyčítají Komisi, že se dohodla se zástupci intenzivního průmyslového zemědělství, jen aby vyhověla požadavku vlád, které si přejí hlavně konec protestů. 

Byly to přitom tytéž vlády, které souhlasily se začleněním „zelených“ požadavků a pravidel do společné zemědělské politiky a podmínily vyplácení zemědělských dotací jejich dodržováním. Časy se mění…