KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Evropské volby se konají již za týden. Finišuje kampaň a je čím dál zřejmější, na jaké voliče kdo cílí. Respektive usazují se názory, jež byly jasné už na jejím počátku. V Bruselu by přitom čeští poslanci měli v první řadě hájit národní zájmy. Ty já definuji jako „Tři NE!“: Ne Green Dealu, ne migračnímu paktu, ne Rusku. Jak si v tom kdo vede? Hodně napověděla další superdebata lídrů na CNN Prima News.
Už poměrně dlouho víme, kdo chce jaké hodnoty zastávat, pokud se dostane do Evropského parlamentu (EP). Zde jsem na začátku dubna definoval čtyři základní skupiny voličů: „eurohujeři“, „konzervy“, „populisté“ a „dezoláti“. Na tom stále trvám.
Nicméně při pohledu z jiného úhlu – a to čistě pragmaticky, z hlediska hájení českých národních zájmů, a odmyslíme si chování jednotlivých politických subjektů doma a naše sympatie k nim – nám zůstanou jen tři: „Zelení“, „Modří“ a „Rudí“.
Takhle řečeno to připomíná značení prvních politických stran, jež se dělily dle barev gladiátorů v římském cirku. A ono na tom něco je. Brusel je novodobým Římem, přičemž zdaleka nejde jen o názory jednotlivých „provincií“, v Evropském parlamentu hlavně rozhoduje, které velké uskupení (frakce) získá větší podíl na moci.
Pro úspěch každého regionu je ovšemže důležité, zda se mu podaří obratným manévrováním prosadit své zájmy. Jde o velkou mlýnici, kde se střetávají dva typy preferencí: národní a ideologické.
Politika je podobně jako hokej „týmový sport“. A v případě europarlamentu je národní dres důležitější než stranický
V současné době jsou v unijní „aréně“ zásadní tři témata: vztah k Rusku (evropská bezpečnost), k migračnímu paktu (česká bezpečnost) a k ekonomické prosperitě (Green Deal). Někteří to možná ignorují a spíše se rozhodnou podle domácí politiky – jak koho mají rádi či neradi nebo dokonce koho třeba chtějí „potrestat“. Jde o suverénní rozhodnutí každého voliče.
Přesto si dovolím říci, že takový postoj je chybný a nevede ke správnému výběru pro Česko. Což ona debata jasně ukázala.
Když stavíte „nároďák“, také odhodíte stranou řevnivost mezi kluby a jde vám o to, aby uspěl v souboji s ostatními reprezentacemi. Politika se hokeji dost podobá – jde o „týmový sport“, přičemž v případě europarlamentu je národní dres důležitější než stranický.
Tedy z pohledu českého voliče. V Bruselu pak záleží na tom, kdo se dostane do jaké nadnárodní frakce. V následujícím textu rozeberu obojí – tedy jak definici národních zájmů, tak šance jednotlivých subjektů na jejich prosazení (či prosazení se proti nim).
Pokud jde o mě, trvám na tom, že pro naši republiku je nejlepší stát zásadně proti ruskému agresorovi a chtít revidovat jak migrační pakt, tak Green Deal (strategie „Tří NE!). Nicméně pokud to někdo má jinak, bude můj klíč k rozhodování užitečný i pro něj – prostě si u jednotlivých témat dosadí opačná znaménka plus a mínus. Kdo si tedy zvolil jakou barvu?
Začnu „Modrými“, k nimž se já sám počítám: to jsou ti, kteří zastávají onu národní doktrínu „Tří NE!“. Sem primárně patří SPOLU a ANO. Sloučil jsem tedy „konzervy“ a „populisty“, a to právě proto, že chci zdůraznit, co kdo bude zastávat v Bruselu, a ne, jak se chová doma. S jistými výhradami (jež zmíním později) bych sem přidal i Svobodné a sociální demokraty.
Pak zde máme „Zelené“, kteří říkají NE Rusku a ANO povinné migrační „solidaritě“ i Green Dealu. Což jsou (nepřekvapivě) Starostové a Piráti, tedy skupina „eurohujeři“.
A nakonec jsou zde „Rudí“, kteří při rozhodování mezi Ukrajinou a Ruskem volí tu druhou stranu. Zároveň jsou proti migračnímu paktu a Zelenému údělu. Jde o SPD s Trikolórou, Přísahu s Motoristy a komunisty s jejich koalicí Stačilo! To je grupa „dezoláti“, z níž jsem tentokrát vyřadil Lubomíra Zaorálka z ČSSD, který ve středu vystupoval jinak než v první superdebatě.
Toto je obecné rozdělení, nyní se podívejme na „minisouboje“, jež se v superdebatě vedly nejen mezi frakcemi, ale také uvnitř nich (a to často rozhořčeněji).
Chleba se neláme na dělící linii pravice a levice
Leccos ovlivnilo rozdělení lídrů do dvou skupin, a to dle šancí uspět, jaké jim dávají předvolební průzkumy. Což je běžný model, který umožňuje vést nějakou smysluplnou diskusi.
Napřed se utkali Kateřina Konečná za Stačilo!, Filip Turek za Přísahu a Motoristy, Lubomír Zaorálek za ČSSD a Libor Vondráček za Svobodné (ten při debatě v Bruselu chyběl – v té bylo jen osm lídrů, zatímco nyní devět).
V této sestavě se ex-ministr zahraničí Zaorálek snažil bodovat spíše svou kompetencí než radikálností a neprojevoval se jako sympatizant Kremlu. Proto už jsem ho nezařadil mezi „Rudé“. Nejostřejší souboje v jinak poklidné diskusi se odehrávaly mezi Konečnou a Turkem.
Jistě, soupeří o stejné voliče, přestože první se definuje jako levicová, druhý jako pravicový. Ale na tom se chleba neláme, důležitější jsou názory na témata, jež rozhodují o volbě „barvy“ – a tito dva prostě válčí o hlasy těch, kdo nemají rádi Ukrajince.
Je třeba dodat, že právě Stačilo! a Přísaha s Motoristy mají z této skupiny největší šance získat nějaký mandát. Samozřejmě se o úspěch poperou ještě s SPD a částečně asi i s ANO.
Druhé dvě strany mají naději daleko menší. A mezi „Modré“ jsem je zařadil proto, že ČSSD je možnou alternativou k ANO a Svobodní ke SPOLU – tedy pro voliče, kterým nevadí riziko propadnutí jejich hlasu a „volí srdcem“. Dále je třeba vnímat, že Socdem patří v EP k „eurohujerské“ frakci socialistů a Svobodní toho zas tak moc neříkají k Rusku.
Druhá skupina byla (vcelku logicky) zajímavější. Střetla se jednak v názorech na ruskou agresi na Ukrajině, kde stál zástupce SPD a Trikolóry Petr Mach proti všem – byť Klára Dostálová za ANO se v tomto bodě do něj takticky příliš neopírala, neboť její hnutí udržuje křehký kompromis mezi umírněnými prozápadními voliči a snahou přeci jen si uloupnout někoho od „dezolátů“. Když šlo o migraci a Zelený úděl, tam zase byli v menšině Danuše Nerudová za STAN s Marcelem Kolajou za Piráty.
Nejdrsnější střety se odehrávaly mezi „Zelenými“
Spíše než o „válku barev“, v níž tentokrát byli zastoupení „Modří“, „Zelení“ i „Rudí“, se ovšem na poslední chvíli snažili účastníci debaty získávat voliče, jež ještě mohou oslovit, tedy uvnitř těchto frakcí. Samozřejmě že se Alexandr Vondra za SPOLU musel jasně vymezit proti proruským názorům Macha i zeleným postojům Nerudové a Kolaji. Zároveň se však snažil přesvědčit diváky, že za migrační pakt a Green Deal může Babišova vláda. Což mu Dostálová oplácela stejnou mincí.
Nejdrsnější střety se odehrávaly mezi „Zelenými“, což asi všichni čekali. Piráti a STAN jsou na nože už dlouho a bojují o úplně o stejnou skupinu voličů, která je navíc oboustranně hodně prostupná. Což neplatí pro SPOLU a ANO, jejichž elektoráty jsou naopak hodně disjunktní.
Vymezit se museli, aby těm „svým“ ukázali, že národní zájmy hájí lépe než ti druzí, ale nebyl v tom onen až hysterický tón – Vondra a Dostálová vůči sobě zachovali korektnost. Zato liberálové se hodně emotivně pouštěli do všech, včetně vládního partnera.
Jako perličku je třeba zmínit, že Vondra s Dostálovou proti sobě nešli v tématu Ruska a Ukrajiny a nic si vzájemně nevyčítali. Pro mě to nebylo překvapivé, ale musel jsem to říci, protože kolem internetového banneru „Rusko pro tebe všecko“ se strhla velká mela a někdo možná čekal, že se proto ti dva do sebe pustí.
Já od počátku říkám, že je to celé uměle rozpumpované – což mi teď potvrdili lídři kandidátek, kteří zjevně nepovažovali za důležité otevírat tohle téma v debatě.
Nebýt toho, že doma jsou ANO a SPOLU nesmiřitelní soupeři, viděli jsme koaliční spojence, kteří v rámci EU zastávají konzervativní postoje definované doktrínou „Tří NE!“ a patří tedy k „Modrým“. Co se týká rozhodování voličů mezi nimi, tak jistě vezmou v úvahu jejich působení na české politické scéně. Stejně tak půjde primárně o sympatie mezi Piráty a Starosty, tedy členy „Zelených“.
„Rudí“ se také posekají mezi sebou a půjde o to, kdo jak bude radikální v odporu k Ukrajině – ale i v napadání „mainstreamu“. Tohle je hlavní charakteristika „Rudých“, kteří se snaží těžit z toho, že nikdy nebyli u moci a oslovují „antisystémové“ či „protestní“ voliče.
Spolehlivým vodítkem v základním rozhodování je klíč „Tří NE“
Součástí toho je i onen protiukrajinský, proruský postoj. Pikatní je, že ho v Evropské unii nesdílejí ani v národovecké frakci Identita a demokracie (jejíž součástí je SPD). Nehlásí se k němu ani Svobodní, kteří si vystačí s ostrou kritikou všech, kteří „byli u toho“, když se schvaloval Green Deal a migrační pakt.
Klíč „Tří NE!“ je pomůckou v základním rozhodování voličů. Dále jistě každý vezme v úvahu, jak koho má rád či nerad a zda má konkrétní subjekt šanci se do Evropského parlamentu probojovat. Důležité ovšem je, kdo bude v jaké frakci, jak se tyto nově ustaví a která uzavře se kterou spojenectví. To čeští hlasující neovlivní, nicméně ANO a SPOLU za „Modré“ a Piráti a STAN za „Zelené“ mají šanci něco prosadit, ať tak, či tak. Byť to není jisté. Jisté je, že s „Rudými“ se nebude bavit nikdo.
Strany se „vybarvily“, teď už záleží na vás…
