KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Evropou se šíří panika z běženců. Ani neoschl inkoust na migračním paktu, a už je tu návrh na jeho radikální změnu. Proč ten spěch? Důvod je zřejmý. Za pár dní se konají volby do europarlamentu. Vlády si nechtějí vytáhnout Černého Petra a být těsně před nimi obviněny, že nechrání své občany před „vetřelci“, z nichž mají strach. Přituhuje, a co byl před deseti lety extrém, je dnes mainstream.
Jak mnoho se v Evropské unii změnilo od památného výroku spolkové kancléřky Angely Merkelové „Wir schaffen das!“ Dnes už si ani Němci nemyslí, že to zvládnou. Jejich děti jsou ve škole šikanovány muslimy, řadu měst terorizují migrantské gangy často i nezletilých jedinců, na 600 tisíc práceschopných cizinců pobírá dávky, což stojí německou státní kasu v přepočtu 10,5 miliardu korun měsíčně.
Severské země nasazují azylovou politiku, že by ani česká SPD nevymyslela tvrdší. A sotva přijatý migrační pakt má hodně odpůrců.
Spokojen s daným stavem není prakticky nikdo. Pravda, každý si „ideál“ představuje jinak. Španělé a Francouzi by prostě chtěli problém přesunout dál na kontinent. Italové rovněž volají po „solidaritě“, ale zároveň si uvědomují, že skutečným řešením je udržet nevítané cizince mimo Unii.
Němci se zmítají mezi nátlakem ze strany „vítačských“ neziskových organizací a růstem preferencí protimigrační AfD. Země střední a východní Evropy vesměs migranty z Afriky a Asie jednoznačně odmítají.
Do této mlýnice zájmů ostře vlétly dva nové balony. V Nizozemsku se dohodla koalice pod vedením Geerta Wilderse. Ta si do programu dala zpřísnění opatření vůči žadatelům o azyl, zrušení slučování rodin uprchlíků, snížení počtů zahraničních studentů, deportace lidí bez povolení k pobytu, a to i násilím.
K tomu hodlá prosadit „opt out“ (výjimku) z evropské migrační a azylové politiky. Což je docela unikum, protože něco takového se požaduje dřív, než je přijato nějaké opatření (zde migrační pakt), ne až poté.
Kdysi solitérní kverulanti, dnes pomalu mainstream
Druhý výkop zařídila česká vláda, která zorganizovala dopis patnácti zemí Evropské komisi, v němž požadují zásadní změny migračního paktu. Vadí jim mimo jiné, že v něm chybí dostatečná prevence, účinná návratová politika, tvrdší boj s pašeráky lidí, důraz na dohody se státy na migračních trasách, jež udrží běžence mimo EU, či zajištění míst mimo Unii, kam bude možné migranty trvale přemístit. Poslední návrh je inspirován britskou dohodou s Rwandou či italskou s Albánií.
Signatáři přípisu jsou vedle České republiky Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Řecko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Litva, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Polsko, Rumunsko a Finsko. Na kvalifikovanou většinu to nestačí, ale na blokační menšinu ano.
Problém je, že se nepřipojily nejlidnatější země, tedy Německo, Francie a Španělsko. Zatím je však tato iniciativa teprve na začátku, což na patnáct států se skoro dvěma sty miliony obyvatel vůbec není špatné. Je to stejně, jako má ona trojka, která nás přinejmenším už nemůže válcovat.
Když se migrační pakt dojednával, pozice „kverulantů“ byla předem ztracená. Vláda udělala politickou chybu, když se nepřidala k Polákům a Maďarům. Ti byli od pořádku proti. Za to dostává od opozice „čočku“. Ale nezmohla by nic, v tom ANO a SPD lžou, k blokační menšině bylo tehdy daleko.
Dokáže EU konečně migraci doopravdy řešit, a ne si problém přehazovat jako horký brambor?
Dívejme se raději do budoucnosti. A ta přeci jen vypadá lépe, protože zde si český kabinet dokázal vyjednat slušnou podporu. Jen pro přesnost dodejme, že pod dopis se podepsala ještě Rutteho nizozemská vláda – ne ta Wildersova!
Migrační pakt je vítězstvím těch, kteří chtějí běžence přerozdělit ostatním, nad těmi, kteří je vůbec nechtějí pustit do (či ponechat v) EU. Odpor „vítačů“ je dosud tuhý, ale ke změnám musí dojít, pokud nemá společenství hrozit dezintegrace. Finsko a Polsko opevňují své hranice s ruským prostorem, protimigrační strany posilují, střed a východ Evropy jasně odmítá přijímat muslimy.
Důležité je, že Nizozemsko se po Dánsku stává další „starou“ zemí, která drakonicky zpřísní migrační a azylovou politiku. Přitvrzují však rovněž Rakousko, Švédsko, Finsko, dokonce i Francie. Problémem je španělská ultralevicová promigrační antisemitská vláda. A Němci se pořád nemohou zbavit komplexu z druhé světové války. Měli by však reagovat opačně. Pokud chtějí aspoň částečně splatit svůj dluh Židům, musí zarazit migraci, která k nim proudí převážně z muslimských zemí, což hrozí novými pogromy…
Tohle nebude krátký a snadný boj. Ale vybojovat se musí. Ve jménu bezpečí původních obyvatel Evropy, pro budoucnost našich dětí a zachování hodnot západní civilizace.
Pro začátek by se měly Česko a Visegradská čtyřka přidat ke vznikajícímu holandskému kabinetu a požadovat opt out z migračního paktu. Přinejmenším pokud nebudou přijaty návrhy signatářů dopisu. Šlo by o další páku, jak je prosadit. V současné podobě je pakt nepřijatelný a lze čekat, že i nový Evropský parlament (EP) k němu bude mít výhrady.
Ostatně nepochybně právě blízkost eurovoleb spustila horečnou aktivitu vlád (včetně české), které si zkrátka uvědomily, že je doma za čerstvě schválenou migrační politiku nepochválí. Sice poněkud pozdě, ale to je pořád lépe, než později.
Záležet bude na tom, kolik mandátů získají v Europarlamentu „vítačské strany“. Kdyby se liberálové, zelení a socialisté ocitli v jasné menšině, vše by bylo snazší. Což uvidíme za tři týdny. Zatím si docela vyskakují a chtějí zabránit spolupráci lidovců a konzervativců.
Kvůli dlouhodobé neschopnosti Unie vypořádat se s nelegální migrací bude tohle téma jedním z hlavních v rozhodování voličů
Pokud mají evropští křesťanští demokraté pud sebezáchovy, pak nejen že si nenechají vymluvit úzkou spolupráci s frakcí konzervativců a reformistů, ale nebude jim ani vadit, když s nimi v otázkách migrace budou hlasovat identitární strany. Jak se říká, „bližší košile než kabát“.
Je lepší nechat si spílat od Pirátů, Zelených a dalších progresivistů, než od vlastních občanů. Ostatně kvůli dlouhodobé neschopnosti Unie vypořádat se s nelegální migrací bude tohle téma jedním z hlavních, které ovlivní rozhodování voličů.
Evropa musí dostat migrační toky pod kontrolu. Státy musejí mít nejen právo, ale i reálnou možnost suverénně rozhodovat, koho pustí na své území.
Výjimkou jsou osoby s právem na azyl, ale těch je mezi současnými běženci minimum. Musí zase platit „moje země, moje pravidla“. To neznamená, že přestaneme přijímat cizince. Náš vymírající kontinent je potřebuje. Ale jen takové, kteří pracují, integrují se a nepředstavují bezpečnostní hrozbu. Ukrajinci jsou pro nás ideální a my od nich získáváme více než oni od nás.
Co si budeme nalhávat, problém s migrací vznikl zejména kvůli africkým a asijským muslimům. Což si uvědomuje stále více lidí a politiků. Dnes už se v Evropě sotva kdo odváží stoupnout před voliče a tvrdit jim, že tito příchozí představují ve svém celku přínos a ne hrozbu.
Vítačská mentalita ještě funguje, ale běží jen setrvačností, na volnoběh. Až bude definitivně poražena a obnoven řád a pořádek, můžeme přemýšlet o řízené legální migraci. Ale do té doby bude i pro mainstream platit radikální motto: „Migranty v Unii nechceme!“
