Má expertní znalost fungování procesů v Evropské unii, patří k nejvýraznějším nastupujícím politikům v ODS a v nadcházejících evropských volbách doplňuje Ondřej Krutílek z 5. místa kandidátky (3. místo za ODS) vedoucí tandem Saši Vondry a Veroniky Vrecionové. V rozhovoru pro INFO.CZ mluví Krutílek o tom, jak chce SPOLU ve volbách porazit Andreje Babiše, vysvětluje, že někdejší koalice PirSTAN nemá žádný bianco šek na jmenování evropského komisaře za ČR a popisuje, jak přesně je třeba „zracionalizovat“ Green Deal a změnit migrační pakt.
Ondřej Krutílek
Ondřej Krutílek se narodil v roce 1981 v Novém Jičíně. Po vystudování Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity začal v roce 2004 působit jako analytik legislativy EU v Centru pro studium demokracie a kultury (CDK) a jako asistent v Evropském parlamentu. Dlouhá léta působil také v soukromém sektoru (B&P Research) a think-tancích (Evropský informační projekt, Pravý břeh).
Jeho specializací je monitoring a analýza legislativy EU, především v oblasti politiky životního prostředí. Věnuje se i otázkám vnitřního trhu EU a hospodářské a měnové unie. O problematice EU rovněž příležitostně publikuje a přednáší na univerzitách a středních školách.
Některé politické strany v evropských volbách zřetelně cílí na mladé voliče, je to i případ koalice SPOLU?
Vidím to tak, že s mladými voliči je třeba mluvit, zapojovat je do politické debaty i voleb samotných, ale na druhé straně tu nechci dělat „ageismus naruby“. Politiku děláme pro většinovou společnost, ne jenom pro mladé nebo pro staré.
Jak tuto „většinovou společnost“ chcete oslovit?
Mým největším úkolem by bylo „zrealističtění Green Dealu“, což je klíčové téma současné Evropy. O nic menšího se nehraje. Pokud jako kontinent nechceme přijít o poslední zbytky své konkurenceschopnosti, je třeba Green Deal zmírnit, podívat se na něj střízlivě, revidovat jej. My jsme se zasekli na tom, že se až iracionálně soustředíme na dekarbonizaci naší společnosti, ale přitom zanedbáváme jiné aspekty Zelené dohody – důraz na zelenější zemědělství či cirkulární ekonomiku.
Co myslíte tím, že se až přehnaně soustředíme na dekarbonizaci?
Že v Evropě produkujeme jen asi sedm procent globálních emisí CO₂ a nad zbylými 93 procenty nemáme žádnou kontrolu. Takže máme na výběr: můžeme u nás sice přijímat drastická opatření, která budou mít zásadní vliv na evropský průmysl, ekonomiku, konkurenceschopnost a v důsledku i na naši populaci, ovšem pokud podobný přístup nezaujmou i další velké státy, nebude to mít vzhledem k vynaloženému úsilí výraznější globální vliv.
Proto je mým cílem, abychom nejeli s důrazem na dekarbonizaci nadoraz, ale soustředili se i na ony další aspekty Green Dealu, respektive boje s klimatickou změnou – tedy například na snižování ekologické zátěže v zemědělství či na podporu cirkulární ekonomiky.
Zemědělci musí vědět, že dotace nejsou peníze, které dostanou „jen tak“.
U zemědělství je to složité: Když Evropa nedávno přišla se zpřísněním podmínek pro zemědělce, ti zablokovali Evropu a vynutili si ústupky. Jak je přesvědčit?
K zemědělcům je třeba přistupovat jinak, než to Evropa doteď dělala. Pokud chceme, aby naši farmáři kromě pěstování potravin také chránili přírodu, musíme jim jasně říct, že pokud budou dostávat nějaké dotace, budou je dostávat právě na ty mimovýrobní věci. Na to, aby se chovali udržitelně. A to je naprostý základ: Zemědělci musí vědět, že dotace nejsou peníze, které dostanou „jen tak“.
Taková změna mindsetu přitom nemusí být ani takové sci-fi, jak se na první pohled může zdát. Nový Evropský parlament bude mít v nastavení dotací poměrně velké slovo, protože bude schvalovat nový víceletý finanční rámec od roku 2028. Úkolem nového Evropského parlamentu tak bude i nastavení pravidel pro to, aby zemědělství ekonomicky prospívalo a zároveň přispívalo k omezení klimatické změny.
V neposlední řadě je pak třeba zemědělcům nabízet alternativy. Pokud je budeme neustále sešněrovávat stovkami obsáhlých regulací a nenabídneme jim alternativu v podobě nových pěstitelských metod, je jasné, že budou vyjíždět do ulic. Musíme jasně říct, co od nich chceme, a zároveň jak jim v dosažení těchto cílů Evropa pomůže.
Dá se podle vás vůbec vyvážit boj s klimatickou změnou a ochrana evropské konkurenceschopnosti?
Pro mě téma „zrealističtění Green Dealu“ znamená, že v Evropě propustíme uzdu inovacím a dáme byznysu vodítka v tom, kam chceme jako EU jít. Zároveň však po podnicích nebudeme chtít reportovat každou prkotinu a nebudeme na ně valit nekonečné regulace. Cílem EU má být přeci naopak byznys rozvíjet, a ne ho zabíjet v samotném počátku přemírou byrokracie a zbytečných regulací. Na tom EU založena nebyla. To je jedna oblast změny mindsetu.
Druhá pak je v tom, že v kontextu klimatické změny se musíme více soustředit i na adaptační opatření, a nikoliv jen na ty mitigační. Klimatická změna probíhá, všichni to pozorujeme. Pojďme se snažit ji co nejvíce omezit, ale zároveň se připravujme na to, jak se s jejími důsledky vyrovnáme. Opakuji: v Evropě vypouštíme asi jen sedm procent emisí CO2 a nemůžeme si lhát do kapsy, že i když emise stáhneme na nulu, tak klimatickou změnu sami zastavíme. Nezastavíme.
Podle nedávného průzkumu STEMu není Grean Deal pro Čechy nijak velkou prioritou. Čím to je?
Je to takto: Když se lidí na ulici zeptáte, zda je pro ně Green Deal důležitý, většinou vám odpoví negativně. To ostatně prokázal ten průzkum. Jenže – a to je i má osobní zkušenost – pokud s nimi o tom mluvíte obšírněji, když začnete vysvětlovat, co všechno Green Deal ve skutečnosti ovlivňuje, tak lidé rychle mění názor.
Ve skutečnosti veřejnost často nemá povědomí o tom, co všechno Green Deal obsahuje a zahrnuje, jak masivní vliv má na jejich životy, a to každodenně. Až ve chvíli, kdy to pochopí, jejich zájem výrazně roste.
