KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Dva týdny před volbami do Evropského parlamentu se ukazuje jako nejpravděpodobnější, že v něm bude i nadále možné provozovat podobnou „většinu“ jako dosud. Její soudržnost ale značně oslabí a na parlamentní scéně zřejmě významně zesílí i jiné hlasy.
Převážná část legislativy bude zřejmě stále procházet díky dohodě mezi evropskými lidovci, socialisty a liberály. Tyto tři frakce by podle posledního průzkumu měly obsadit 401 ze 720 křesel v EP.
Novinkou je to, že existuje i druhá možná budoucí většina, a to spojenectví lidovců s euroskeptiky a krajní pravicí, které vygeneruje podle téhož průzkumu 363 křesel. Potvrzuje se tak dávno ohlašovaný trend – relativní stabilita stran pravého středu, pokles podpory pro levici a liberály, a zejména úspěch konzervativní a krajní pravice.
Průzkum Europe Elects přisuzuje Evropské lidové straně (EPP) 182 křesel, Socialistům a demokratům (SD) 134 křesel, Obnově (liberálům) 85 křesel. Evropští konzervativci a reformisté (ECR) mají šanci dosáhnout 83 mandátů a ve stejný počet může doufat krajně pravicová frakce Identita a demokracie (ID). Následují Zelení s 54 mandáty a Sjednocená levice (komunisté) se 43.
Zbývajících 56 míst by měli obsadit zástupci národních politických stran, které a priori nepatří do žádné frakce. Do zmíněné možné aliance pravice a krajní pravice jsou tak započítáni také budoucí europoslanci za maďarský Fidesz a slovenský Smer.
Pro pořádek připomeňme, že lídr českých průzkumů hnutí ANO patří zatím do liberálního klubu v EP (Obnova), vládní ODS do euroskeptického klubu ECR, TOP 09 a KDU-ČSL do EPP, tedy nejsilnější frakce, k níž se hlásí také STAN. Piráti zasedají dosud v lavicích Zelených, SPD patří do krajně pravicové ID a komunisté ke Sjednocené levici.
Českým specifikem zůstává, že ANO v podstatě nesdílí program liberální Obnovy, ale nehrne se jinam. Politika ODS spíše ladí s postoji EPP než většiny členů ECR. Také Piráti se se Zelenými zdaleka ve všem neshodnou. Takže není vyloučeno, že se po volbách, a ve světle jejich výsledků, mohou změnit i některé náklonnosti.
Kampaň se na evropské úrovni v podstatě nevede, volby se odehrávají takřka výlučně na domácím kolbišti. Většina frakcí v EP spadá do „evropských politických stran“, což jsou více či méně volná uskupení, která uspořádala před volbami své schůze a zvolila své čelné představitele, kteří by teoreticky měli po volbách a na základě jejich výsledku usilovat o nominaci na nejvyšší posty v EU, zejména úřad předsedy Evropské komise.
Lidovci takto vyslali do boje stávající šéfku komise Ursulu von der Leyenovou; debata se proto hodně točí kolem její bilance a spočívá především v tom, že se protagonisté ostatních formací vůči ní tak či onak vymezují.
Von der Leyenová ví, že teď bude potřebovat každý hlas – už před pěti lety prošla jen s odřenýma ušima
Za nejzajímavější událost posledních dní lze považovat jasné stanovisko italské premiérky Giorgie Meloniové, která rozbila všechny iluze o tom, že by její strana Bratři Itálie, která bude v eurovolbách pravděpodobně hodně úspěšná, posílila lidovecké řady nebo aspoň slíbila podporu Von der Leyenové, pokud bude podruhé nominována šéfy států a vlád.
Ve videoprojevu ke sjezdu euroskeptických a ultrapravicových stran o víkendu v Madridu jasně oznámila, že Bratři Itálie zůstanou v řadách ECR. Zároveň se ovšem ani slovem nezmínila o možném spojenectví ECR s ID, které je noční můrou levicových i středových formací.
Von der Leyenová naopak nezavírá dveře případné budoucí spolupráci se stranami napravo od EPP, a zejména pak s ECR. V debatě uspořádané think-tankem Breughel tento týden odmítla takovou součinnost vyloučit. Podotkla, že to závisí na tom, jak bude příští europarlament složen a kdo bude sedět ve kterém klubu.
V reakci na toto lavírování oznámili liberálové, socialisté a zelení, že pokud jasně neodmítne spolupráci s ECR, nezvednou pro Von der Leyenovou ruku. Nemá to tedy jednoduché – ví, že bude potřebovat každý hlas, že žádnou frakci kromě lidovců nemá stoprocentně na své straně; a pamatuje si, že před pěti lety prošla jen s odřenýma ušima většinou pouhých devíti hlasů.
