KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Středeční volba nového vedení Rady ČT není zajímavá ani tak tím, že Karel Novák obhájil post předsedy, nebo že jeho novým místopředsedou je Ivan Tesař. To hlavní je většina, která se za nimi zformovala. Alianci, která má relativně těsnou, ale přece jen většinu, tvoří zástupci ODS, hnutí ANO, SPD, KSČM a exprezidenta Miloše Zemana.
Už jsem o tom psal několikrát, naposledy v dubnu letošního roku. Jsou tomu nejméně tři roky, co uvnitř Rady ČT vznikla silná skupina radních okolo bývalého předsedy kontrolního orgánu veřejnoprávní televize Pavla Matochy. Její zástupci od té doby postupují v pevném a jednotném bloku.
Jeho těžiště tvoří radní, kteří byli do kontrolního orgánu veřejnoprávní televize zvoleni ještě v minulém volebním období, tedy v čase, kdy volby do všech mediálních rad válcovala aliance složená z hnutí ANO, SPD a komunistů, kteří svůj postup koordinovali s tehdejším prezidentem Milošem Zemanem.
Proto je radním třeba natolik anekdotická figura jako Luboš „Xaver“ Veselý. Kromě něj a Matochy do této skupiny radních patří Jiří Šlégr nebo Roman Bradáč. A také Petr Šafařík, kterého do Rady ČT protlačili už v tomto volebním období Piráti, a nejspíš ještě pořád i Vladimír Karmazín, kterému v těchto dnech mandát končí. A není vyloučeno, že se mu ho podaří obhájit.
Avšak pokud jsem v minulosti několikrát uvedl, že druhou skupinu radních tvoří spojenci znovuzvoleného předsedy Rady ČT Karla Nováka, tj. třeba Ladislav Mrklas, Ivan Tesař a nejspíš také Ilja Racek. V danou chvíli – pokud jde o rozložení sil v Radě ČT – platí toto: obě tyto skupiny už nějaký čas postupují jednotně a ve shodě.
Doložit to lze právě na výsledku středeční volby vedení Rady ČT. Ještě předtím je ale potřeba říct, že Novák, Mrklas nebo Tesař patří mezi radní, které před jejich zvolením podporovala především ODS.
Jinak řečeno: skupina radních, kteří mají tak či onak relativně blízko k nejsilnější vládní straně, svůj postup v kontrolním orgánu veřejnoprávní televize koordinuje a hlasuje jednotně s lidmi, kteří v něm reprezentují a hájí zájmy hnutí ANO, SPD, komunistů a Miloše Zemana.
O těch z nich, kteří tvoří nově ustálenou většinu, a byli minulý rok na jaře u volby generálního ředitele, jednoznačně také platí, že kvůli nim propadl Petr Dvořák. A z opačného břehu nazřeno: stávající šéf ČT Jan Souček je tedy reprezentantem právě této většiny.
Ale zpět ke středeční volbě nového vedení Rady ČT: vyzyvatelem Karla Nováka byl dosavadní místopředseda Rady ČT Vlastimil Ježek, jehož do volby nominovala Milada Richterová. Pozoruhodný moment nastal ve chvíli, kdy Ježek připomněl, kterak v minulé volbě předsedy podpořil právě svého protikandidáta.
Dle svých slov v mezičase zjistil, že se liší jejich hodnotová měřítka. A také míra účelu, který světí prostředky. Proto se rozhodl, že mu obhajobu mandátu tentokrát aspoň znepříjemní. Což se mu nakonec příliš nepodařilo. Oproti deseti hlasům pro Nováka jich bral jenom šest. A zde platí, že šlo o hlasy těch členů Rady ČT, za kterými je politicky vzato STAN, TOP 09 a lidovci.
Kromě Ježka a Richterové mezi ně patří Ivana Chmel Denčevová, Jiří Padevět nebo Bára Procházková. Ta ostatně kandidovala na post místopředsedkyně. O její porážce pak logicky rozhodla totožná většina jako při volbě předsedy – zvolen byl Ivan Tesař.
Sečteno podtrženo: většinu, která stojí za volbou nového vedení Rady ČT, netvoří – jak by někdo mohl předpokládat – radní reprezentující vládu Petra Fialy, nýbrž ODS, hnutí ANO, SPD a komunisté se Zemanem.
Zjevně se ukazuje, že existují oblasti, ve kterých mají aspoň někteří občanští demokraté blíž k hnutí ANO než ke svým vládním partnerům. A veřejnoprávní média jsou ilustrativním příkladem tohoto spojenectví. Doložit to lze nejen poměry v Radě ČT, ale také tím, jak v posledních letech dopadly některé volby do mediálních rad v Poslanecké sněmovně.
Také proto bude mimořádně zajímavé sledovat, zda vládní koalice udrží deklarovanou jednotu, až Sněmovna bude rozhodovat o „velké“ mediální novele. Její součástí je třeba navyšování koncesionářských poplatků, což řada lidí z ODS, anebo z jejího bezprostředního okolí, nese dost nelibě.
V danou chvíli nicméně v kuloárech české politiky převažuje názor, že ODS, byť se „skřípěním“ zubů, nakonec dodrží těžce vyjednanou koaliční dohodu a bude ve věci „mediální“ novely hlasovat jednotně.
Přesto platí výše uvedené: část občanských demokratů dává už nějaký čas dost nepokrytě najevo, že jim nečiní problém v některých věcech hlasovat s těmi, proti kterým se jindy údajně principiálně vymezují.
Což ovšem nemusí hned znamenat, že s nimi budou příště vládnout. Tak daleko jít nemíním. Skoro jistě si ale tato aliance nepřeje silná a nezávislá média veřejné služby.
A pokud je nechce hned oslabit, což je věc, o kterou se nejspíš postará po příštích volbách Andrej Babiš, ani za nic se nemíní postavit na stranu těch, kteří si přejí posílení pozice ČT a ČRo.
