GLOSA VRATISLAVA DOSTÁLA | Sobotní začátek nové řady taneční soutěže StarDance na ČT1 zaznamenal nejvyšší sledovanost od roku 2008 – pořad sledovalo 42,45 % domácností se zapnutou televizí a přilákal celkem 1,63 milionu diváků starších patnácti let. Několik rozumbradů si ohledně toho bude moct hlavy ukroutit; co když se ale nakonec dopracujeme k tomu, že půjde o novou vzorovou normu veřejnoprávní zábavy?
Opakuje se to pokaždé, když Česká televize spustí další řadu StarDance: ozvou se hlasité reakce, že tento franšízový formát na veřejnoprávní obrazovky nepatří. Což často bývá i otřepaný a dost laciný argument v debatách o navýšení koncesionářského poplatku. A přesně tyto debaty nás čekají ještě minimálně celý podzim během schvalování velké mediální novely, která s jeho navyšováním počítá.
Poslanci mají před sebou druhé a třetí čtení, pak se ke slovu dostanou senátoři. Opozice bude s poplatky šermovat až do sněmovních voleb. Budeme slýchat roztodivné argumenty, skoro vždycky od lidí, kteří koncept média veřejné služby odmítají, případně mu nerozumí. Většinou si to také mohou dovolit – mají dostatek peněz na to, aby si platili bezpočet komerčních televizních platforem.
Česká televize by podle nich neměla dělat vrcholový sport, dokumentů výrazně méně, televizní seriály a filmy snad vůbec, tvorbu pro děti opomíjí. V zásadě by se podle nich měla řídit jednoduchým principem: co se neuživí na trhu, co si na sebe nevydělá, nechť si nechá Česká televize. To ostatní patří komerčním kanálům. A pokud o to má divák zájem, ať si připlatí.
Že jde mnohdy o brak, jim nevadí. Opomíjí tak vůbec to hlavní: Česká televize je a měla by být především kulturní institucí. Nelze ji redukovat a přistupovat k ní úzce, skoro se chce říct omezeně, počtářsky, účetně. Její tradice a bohatství spočívá v tom, že bere v potaz i jiná hlediska. Třeba umělecká. Tím ovšem nemá být řečeno, že po ní nemá být požadováno chování řádného hospodáře.
Za další: tak jako je demokracie pro všechny, měla by být i ČT pro všechny. A byť jde o zřejmě nedostižný ideál, neznamená to, že na něj máme rezignovat. Součástí veřejnoprávního konceptu tedy je, že si v něm každý z nás aspoň občas najde to své. Není tu jen pro náročného filmového diváka, obdivovatele alternativního divadla nebo noisové hudby, natož jen pro milovníky historických nebo sociálně kritických dokumentů.
Součástí tohoto konceptu totiž není jen vzdělávat a informovat, ale i bavit. A podle toho by měla být koncipována programová okna jednotlivých kanálů. Ambicí prvního je nabízet „rodinné formáty“, u kterých se mohou potenciálně sejít všechny generace.
A jen tak mimochodem: výkony desítky tanečních párů v sobotu kromě 1,63 milionu diváků starších patnácti let zaujaly také 121 tisíc dětských diváků.
Pozitivní i negativní zájem, který vyvolává každá další série StarDance, je důkazem toho, že to Česká televize dělá dobře.
Ostatní kanály lákají jinak orientované diváky. Podstata spočívá v tom, že pokud veřejnoprávní televize vybírá poplatky od každé domácnosti, měla by se pokoušet hledat cesty, jak také všem něco nabídnout. A pokud se jí to nedaří, měla by být kritizována s tím, aby to dělala jinak a lépe.
Debatu o dětském, sportovním, zpravodajském nebo artovém kanále ponechme na jindy. Co když je ale zájem (včetně toho kritického), který pravidelně vyvolává každá další série StaDdance, důkazem toho, že to Česká televize v tomto případě dělá dobře. V opačném případě by nepoutal tolik pozornosti napříč jindy tak rozdělenou společností.
A byť nejsem jejím divákem, zkusím vypíchnout věc, která musí zaujmout snad každého. Popularita taneční soutěže celebrit – což je vlastně dost nudný a neinvenční nápad – tkví ve schopnosti namixovat natolik pestrou paletu soutěžících, že si tam skoro každý najde svého hrdinu. Soutěže se v průběhu času zúčastnili herci a herečky, muzikanti, spisovatelky, vrcholoví sportovci, influenceři...
Před několika lety poutala pozornost farářka Církve československé husitské Martina Viktorie Kopecká, která později ve své knize přiznala, že žije se ženou. Letos je mezi soutěžícími například paralympionik Jiří Ježek. A třeba dánskou verzi StarDance před několika lety vyhrál stejnopohlavní mužský pár složený z herce Jakoba Fauerbyho a jeho tanečního partnera Silase Holsta.
U nás ještě tak daleko nejsme: přesto do jisté míry platí, že i tak konzervativního diváka, jakým je většinově ten český, lze skrze podobnou soutěž kultivovat. Jistě, Marek Eben vás svým pojetím moderování akce vždycky tak nějak ubezpečí, že se toho tady z hlediska akceptovatelného (ne)korektního humoru zase tolik nemění.
Přesto ale, pokud se uchopí i tak banální námět jako taneční soutěž celebrit kreativně a s citem, možná se nakonec jednou dopracujeme k tomu, že ji budeme považovat za etalon veřejnoprávní zábavy. Tak jako bývalo kdysi Televarieté či „Kouzelník“ – které ostatně ČT dodnes mimo prime time úspěšně reprízuje.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
