Dvojí metr vládních politiků. České televizi sami dělají to, za co kritizují Babiše

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Zrušení pořadu 168 hodin ukazuje naprostou vychýlenost debaty o České televizi. Na tu nyní naskakují i vlivní koaliční poslanci, kteří na jedné straně mluví o „politickém tlaku“ a „normalizaci v České televizi“, na straně druhé však na televizi sami tlačí. 

Pokud má být Česká televize v některé oblasti skutečně silná, je to bezpochyby zpravodajství a publicistika. Sportovní přenosy, počet kanálů, produkce kriminálek či pořadů jako je StarDance, to všechno je k celospolečenské diskusi – ale bez silného a nezávislého zpravodajství se „Česká“ prostě neobejde. 

Politici však mají často pomýlené dojmy o tom, co má to „silné zpravodajství“ vlastně znamenat. V jejich pojetí má televize zpravidla reflektovat jejich vidění světa, přidají či uberou se jí peníze, případně se do Rady ČT pošle konformní či nonkonformní dráb. 

Jak se politické příkopy v posledních letech prohlubují, posouvá se celá debata do vzorce, kdy opozice tvrdí, že veškerá produkce ČT je naskrz prohnilá a koalice je naopak přesvědčená, že všechno, čeho se tři tisíce lidí z ČT dotknou, se promění ve zlato. 

Odstup vymizel, na konstruktivní kritiku zapomeňte, jede se na první signální silných slov. 

U hlavní opoziční persony Andreje Babiše už jsme na takový modus operandi poměrně zvyklí. Babiš Českou televizi nesnáší, čímž se ostatně nijak netají. Je to zřejmé z jeho projevů i z panoptika maňásků – čest několika výjimkám –, kteří za jeho vlády prošli do Rady ČT. 

Podobně jako Babiš ale na Českou televizi nyní kvůli konci pořadu 168 hodin tlačí i vlivní koaliční poslanci, kteří veřejně apelují za jeho zachování. Pravda, tlak je to jiný, je s jinou motivací i cílem, ale stále je to politický tlak na nezávislé, veřejnoprávní médium.

Nejvíce se z tuzemských politiků do ČT pustil předseda pirátských poslanců Jakub Michálek, který v souvislosti s koncem pořadu 168 hodin natvrdo mluví o „politické objednávce“ a „normalizaci v ČT“. Podklady ke svým tvrzením – kromě pár kuloárních drbů – však neuvádí. 

Michálkovi sekunduje místopředseda Sněmovny Jan Bartošek, podle kterého je konec 168 hodin „překvapivým rozhodnutím“ a který očekává, že „budou řešeny skutečné příčiny konce pořadu“.

Oba koaliční politici v zásadě varují před politickým tlakem na Českou televizi, ovšem sami se jej dopouštějí, když bez jakékoliv podstaty mluví o „zástupných důvodech“, „cizím zadání“ a „normalizaci“. 

Vymezují svými slovy koridor, jak by podle jejich apriori politického vidění světa měla Česká televize vypadat, artikulují nepsané zadání, které by generální ředitel měl naplňovat. 

Přitom je zřejmé, že oni sami jsou součástí politického establishmentu, na který Česká televize musí nahlížet kriticky a který musí být pod jejím permanentním drobnohledem. Netřeba snad dodávat, že k tomu, zda se v ČT „nehraje levá“, primárně slouží Rada ČT.

Slova obou koaličních poslanců jsou o to překvapivější, že pětikoalice jde ve svém funkčním období České televizi otevřeně na ruku. 

Nejprve malá mediální novela z její dílny přinesla rozředění vlivu „staré Rady ČT“, tedy té navolené za Babiše (a upřímně řečeno, je dobře, že se tak stalo, ovšem nemá cenu si nalhávat, že se nejednalo o účelovou legislativu). 

Velká mediální novela zase znamená štědrý šek pro ČT, což má podle argumentace pětikoaličních poslanců přinést větší nezávislost veřejnoprávní televize.

Paradoxně, jak tvrdí Legislativní rada vlády, zákon přinese přesný opak: „Navrhovaným postupem může dojít k oslabení nezávislosti České televize a Českého rozhlasu na moci výkonné,“ říká LRV.

Proč by peníze od lidí měla dostat jen Česká televize? Opravdu dělá tu nejlepší práci?

sinfin.digital