Sobotní Celostátní fórum Pirátů rozhodne o novém vedení, které stranu povede do příštích sněmovních voleb. Podle politologa a experta na politický marketing Otty Eibla bude pirátský restart spojený s etablováním nových osobností. „Nic nepřekonatelného, vlastně to může být dobrá příležitost,“ predikuje pro INFO.CZ.
V sobotu kolem poledne budeme znát nového předsedu nebo předsedkyni Pirátské strany. V jistém ohledu půjde o přelomový moment, neboť de facto jediným jejich předsedou byl doposud Ivan Bartoš. Dokonce to lze říct takto: pro nemalou část voličů, kteří politiku nesledují na každodenní bázi, Piráti = Bartoš.
„To asi ano, ale je to vlastně důležité?“ reaguje na mou úvodní poznámku Eibl. „Fanoušci a voliči Pirátů, hádám, zaznamenali i někoho jiného. A někdo, kdo Piráty nikdy nevolil a ani o nich neuvažoval, znát členy ani vedení nutně nemusí. To bude pro stranu malý problém.“
Do čela strany kandiduje šest politiků a političek: bývalý pražský primátor a současný radní pro dopravu Zdeněk Hřib, bývalý senátor Lukáš Wagenknecht, bývalý ostravský radní David Witosz, exnáměstek libereckého hejtmana Zbyněk Miklík, senátorka Adéla Šípová a bývalý místostarosta Prahy 3 Štěpán Štrébl.
Eibl si všímá mimo jiné toho, že o post neusiluje nikdo z dosavadních lídrů strany. „Do popředí tak půjde někdo méně známý, kdo to může mít těžší už jen proto, že se bude těšit malé známosti. Pirátský restart tudíž bude muset být spojený s etablováním nových osobností a jejich značek.“
To ale podle politologa není nic nepřekonatelného. „Vlastně to může být dobrá příležitost, ale je to problém navíc,“ uvažuje. Nový předseda a jeho vedení stranu přitom převezmou v momentě, kdy prochází krizí a čelí úbytku preferencí.
Klíčová otázka tedy zní takto: V čem spočívají šance Pirátů na obrat a novou expanzi? „Myslím, že tato situace je dobrým výchozím bodem pro nastavení nového směru,“ uvažuje Eibl.
Výhodou nového vedení podle něj bude i to, že mu nikdo nebude moc vyčítat, že „za Bartoše bylo líp“. A zdůrazňuje: „Možná bylo, ale na volebních výsledcích to dlouhodobě vidět nebylo. Zaznamenal jsem, že se Piráti dobře cítí v opozici a že opozici údajně ‚umějí‘.“
I kdyby to byla pravda, podle Eibla by nebylo zrovna moudré na tom stavět novou značku. „Dopředu by se tak vzdávali vládních ambicí a hádám, že nevolíme proto, aby naši koně skončili v opozici. Ono upřímně – opozici umí vlastně každý. Důležité je umět převzít zodpovědnost a vedení.“
Oni sami nyní – poté, co odešli z vlády Petra Fialy – tvrdí, že chtějí být jinou, konstruktivní opozicí. V tomto ohledu bude také zajímavé sledovat, jak se nové vedení bude stavět k vládnímu angažmá Pirátů. „Z vlády odešli tak akorát včas, aby si opoziční renomé vybudovali. To se krásně povést může, ale platí, co jsem už řekl: Bez ochoty vládnout to nikdy nebude ono,“ dodává politolog.
Evidentní také už nějaký čas je, že se uvnitř strany zformovaly dvě skupiny: ta první pobyt ve vládě hájí s tím, že kromě neúspěšné digitalizace Piráti prosadili mnoho věcí, které by bez nich nebyly. Tuto pozici hájí Bartoš nebo Olga Richterová.
Druhá skupina se bude chtít vrátit zjevně k protestní rétorice – o ODS mluví například tak, že je ovládána kmotry a pokud jde o účast Pirátů ve vládě, říkají o sobě, že s ní od začátku nesouhlasili.
„Myslím, že se nakonec bude akcentovat pirátská dravost, schopnost dohlížet,“ reaguje Eibl. Akcentace vládních úspěchů totiž podle jeho slov nefungovala do této chvíle. „Tudíž není důvod, proč by o ní pozitivně měli mluvit lidé, kteří s pirátským vládním angažmá měli společného relativně málo.“
„Nemyslím ale,“ pokračuje politolog, „že by radikální křídlo bylo nějakým způsobem destruktivní. Podle mého soudu už neuvidíme ani podobné úlety, které následovaly poté, co Petr Fiala oznámil Ivanu Bartošovi, že ve vládě končí. To bylo trapné a myslím, že si z toho Piráti vzali lekci.“
Přesto se ptám, zda Piráti nedoplácejí na to, že se z party „alternativců“ stali tak trochu součástí politického establishmentu a ztratili tudíž punc těch, kteří chtěli být jeho alternativou. „Piráti utrpěli několik porážek v řadě, jsou přinejlepším druhou volbou,“ říká.
A pokud neumí ustát přechod z naštvaného módu do konstruktivního, budou se podle Eibla neustále potýkat se stejnými problémy a pořád dokola „zrazovat“ či „zklamávat“ voliče. „Ideály jsou navíc vázané na hodnoty a témata. Těch se podle mě Piráti nevzdali,“ dodává.
„Jen se z vládních lavic těžko vládne se stejným étosem, s jakým se vede kampaň. Na to bych se úplně vykašlal a soustředil se na to, jak úspěchy prodávat - a těch skutečně nebylo málo, jen na ně nebylo tolik vidět,“ zdůrazňuje politolog.
Ivan Bartoš mi k tomu tento týden v obsáhlém bilančním rozhovoru řekl, že by se Piráti měli přestat zabývat svým vnitřním fungováním, formulovat své priority a jasně lidem říct, proč by právě jim měli dát ještě jednu šanci.
Eibl má za to, že to může přijít právě v okamžiku, kdy budou mít nové vedení, které rozhodne, kudy napříště „poplují“. A v čem tedy spatřuje jejich šance a možnosti pro nový růst? A také jeho limity? „Dlouhodobě nám tu chybí progresivně levicová strana – tuto roli by Piráti klidně mohli hrát, byť by se nejspíš velmi často stávali součástí kulturních válek.“
Na druhou stranu by si ale podle jeho mínění mohli v tomto typu boje udržet tu naštvanost a energii, která z nich postupně vyprchala. „Alespoň co se mediálního obrazu týče. Na české politice jsme viděli už hodně vzestupů a pádů, možné je de facto všechno.“
Eibl si všímá i toho, že o Piráty je ještě pořád v médiích i mezi lidmi zájem. „Ten ale nemusí trvat věčně. A nakonec bude asi jedno, s čím přijdou, pokud nebudou schopní a ochotní to sdělit lidem. A tady se projeví část mého konzervativního já – tohle se nedá urvat online přes sociální sítě.“
Jinak řečeno: Piráti se podle politologa budou muset zase vydat mezi lidi a představit se jim. „Pokud se spolehnou jen na pěkná videa, IT libůstky a sociální sítě, budou chvíli bavit, ale to neznamená, že uspějí v okamžiku, kdy k úspěchy budou potřebovat nejen lajky od fanoušků, ale hlavně jejich nohy. Jednoduše proto, aby došli k volebním urnám,“ dodává Otto Eibl.
