KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Hluboký útlum Pirátské strany se pokusí ukončit volba nového předsedy strany a místopředsedů. A byť se o vedení strany přihlásilo šest kandidátů, favorité jsou dva: Lukáš Wagenknecht a Zdeněk Hřib. Jejich souboj bude mimo jiné o tom, jak se strana vypořádá s dědictvím Ivana Bartoše.
Nejprve fakta: Piráti letos neuspěli v evropských a krajských volbách, což vyústilo v rezignaci jejího kompletního vedení. Následně byl její předseda v demisi Ivan Bartoš odvolán z vlády kvůli zpackané digitalizaci stavebního řízení, na což strana reagovala odchodem do opozice.
Současně jsou v běhu přípravy mimořádného celostátního fóra, které se uskuteční 9. listopadu v Praze. Piráti, kteří prožívají zdaleka nejhlubší krizi ve své dosavadní historii, na něm rozhodnou o jméně nového předsedy a jeho místopředsedů. Do čela strany kandiduje šest politiků a političek.
Nástupcem Bartoše chtějí být: bývalý pražský primátor a současný radní pro dopravu Zdeněk Hřib, bývalý senátor Lukáš Wagenknecht, bývalý ostravský radní David Witosz, končící náměstek libereckého hejtmana Zbyněk Miklík, senátorka Adéla Šípová a bývalý místostarosta Prahy 3 Štěpán Štrébl.
Favorité jsou dva: Wagenknecht a Hřib. A jejich souboj bude střetem i o to, jak strana v budoucnu naloží se vším, co pro její identitu, charakter a veřejný obraz znamená odkaz Ivana Bartoše. Protože pro každého, kdo se o politické dění zajímá pouze zběžně, což platí o většině lidí v zemi, Piráti = Bartoš. Nikoho jiného z této strany de facto ani neznají.
To on je v očích lidí doslova vydupal ze země, to on byl až na krátkou přestávku jejich jediným předsedou v jejich patnáctileté historii, to on z nich bez peněz oligarchů a vlivných podnikatelských struktur učinil stranu, která postupně a setrvale rostla, to on je dovedl v roce 2017 do dolní komory a v roce 2021 i do vlády.
Jejich vývoji jsme se podrobněji věnovali již před měsícem, nyní tedy jenom stručně: Piráti pod vedením Bartoše nikdy neohnuli hřbet a politiku nebrali jako prostředek, na rozdíl třeba od předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, jemuž nešlo nikdy o nic jiného než o kšefty. Pro Piráty je politika hlavně nástroj, jak měnit svět, zemi nebo město, ve kterém žijí, k lepšímu.
Což v zásadě platí i o jejich angažmá ve vládě Petra Fialy, byť v ní museli hájit i pozice, které jim byli historicky cizí. A právě toto všechno – s důrazem na účast Pirátů ve vládě – bude teď jádrem konfliktu volby nového předsedy. Vnitřně strana prochází deziluzí, z vnějšku bude ale klíčové, jak se zachová k člověku, bez něhož by nebyla tam, kde je.
Tím nemá být řečeno, že jde v politice o nějaký typ vděčnosti. Je to drsné a nemilosrdné prostředí, což ostatně Piráti v těchto týdnech zažívají na vlastní kůži. Ve volbě předsedy půjde o něco podstatnějšího – o srozumitelné a konzistentní směřování strany, která v budoucnu nepopře zásadní politické hodnoty, z nichž vyrostla.
Zejména vnitrostranickou demokracii a transparentnost, férové primární volby, transparentní hospodaření a hlavně svobodu jako základní hodnotu. „Jsme svobodomyslní lidé. Svoboda je téměř ekvivalentem slušnosti a ohleduplnosti, protože to není ta brutální svoboda, kterou člověk obtěžuje své okolí,“ shrnul kdysi jádro programu strany Bartoš.
Interpretace vládního angažmá Pirátů bude dvojí: úplně všechno špatně (Wagenknecht, Bek) vs. málo, ale aspoň něco dobře (Hřib, Richterová)
Není od věci připomenout, že Piráti tento týden uzavřeli pro veřejnost své internetové fórum, na kterém členové strany diskutují a hlasují. Šlo sice o svérázný a netradiční, ale zcela zásadní prvek jejich identity.
Ve vztahu k Bartošovi a budoucnosti strany bude podstatné ale ještě něco jiného – způsob, jakým se nové vedení postaví k angažmá Pirátů ve vládě Petra Fialy.
V zásadně uvnitř strany existují dvě základní pozice: ta první se k účasti ve vládě nehlásí vůbec v ničem, odmítá ji se vším všudy. A tudíž odmítá i dlouhodobou strategii Bartoše, která nespočívala pouze v kritice poměrů, ale také v ambici je měnit k lepšímu. Tento proud ve volbě nového předsedy reprezentuje Wagenknecht. Jde o pozici, k níž má dlouhodobě blízko také třeba Mikuláš Peksa.
Opačný tábor se bude k vládnímu angažmá, a tedy také k dědictví Ivana Bartoše – byť jistě s výhradami – stavět o poznání vstřícněji. Bude o něm hovořit jako o etapě, která kromě neúspěchů přinesla i pozitivní momenty, neboť Piráti ve vládě prosadili část věcí, které voličům slíbili před volbami. Tuto pozici si osvojila třeba Olga Richterová, ve volbě předsedy ji reprezentuje Hřib.
Vše ostatní bude z vnějšího pohledu irelevantní. Je skoro jisté, že se Piráti budou vášnivě dohadovat o tom, jak má strana v budoucnu fungovat směrem dovnitř, ostatně Zdeněk Hřib už navrhl reformu jejího „vnitřního života“.
Voliče bude ale zajímat něco úplně jiného: její identita a uvěřitelnost. A tady bude klíčem i to, jakým způsobem naloží s dědictvím Bartoše.
Protože pokud se přikloní k tomu, že do vlády neměli vstupovat, pokud se pokusí vrátit k čistě protestnímu tónu a začnou po třech letech v koalici s ODS a dalšími stranami šermovat tím, že tady vše řídí kmotři a mafie, budou si z nich lidé utahovat a ptát se, proč jim to ty tři roky nevadilo. A sami si i odpovědí – protože se kvůli dobře placeným místům ve státní správě Piráti svým původním ideálům zaprodali.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
