Nejvlivnější posty v EU jsou rozdané, Von der Leyenovou ale ještě čeká tanec na tenkém ledě

Kandidáty prosazovala šestice stávajících lídrů zastupujících politické strany pravého a levého středu, tedy lidovce, socialisty a liberály. Ostatní jim dali za pravdu, a není divu – vždyť se k těmto stranám hlásí dnes 22 z 27 premiérů zemí Evropské unie. 

A bylo třeba jednat rychle. V době, kdy se k moci v řadě zemí, v neposlední řadě Francie už za pár dní, derou k moci představitelé krajní pravice, sílí potřeba na evropské úrovni zajistit stabilitu a kontinuitu.

Schválená trojice má všechny atributy vyváženého týmu. Zastoupeny jsou tři zmíněné hlavní politické proudy. Zeměpisná rovnováha je zajištěna, stejně jako přítomnost velkých a malých zemí. 

Poprvé v historii se ve třech ze čtyř nejvyšších evropských funkcí usazují ženy – vedle Von der Leyenové a Kallasové bude v čele Evropského parlamentu velmi pravděpodobně pokračovat pravicová maltská politička Roberta Metsolaová.

Po poslední pětileté zkušenosti šlo evropským lídrům neveřejně také o to, aby na pomyslném bruselském Olympu vládla svornost a spolupráce.

Napětí mezi stávajícím předsedou Evropské rady Belgičanem Charlesem Michelem a Von der Leyenovou už bránilo optimálnímu fungování institucí. Antóniu Costovi předchází pověst zkušeného a vyváženého politika. On i Kallasová si v prvních reakcích libovali, že budou s pokračující šéfkou komise tvořit výborný tým.

Připomeňme si – Ursula von der Leyenová má za sebou především velmi slušnou bilanci v čele Evropské komise. Její pokračování ve funkci znamená nejen kontinuitu, ale také schopnost navrhovat originální a neotřelá řešení. Byla doslova neochvějná v podpoře Ukrajiny i v době, kdy její domovské Německo nemělo ještě docela jasno.

Na druhé straně nejednou předvedla schopnost přizpůsobit své priority a naslouchat politickým přáním členských států. Její pokračování je sázkou na jistotu.

António Costa je považován za strůjce portugalského „hospodářského zázraku“. V premiérském úřadu strávil osm let a když v roce 2023 rezignoval, bylo to kvitováno jako čestný krok, ačkoli podezření z korupce vznesená proti němu byla velmi chabá. Od té doby je portugalský soud označil za pouhé „spekulace“. 

Costa, který je indického původu z bývalé portugalské koloniální enklávy Goa, je váženou osobností evropské sociální demokracie, oddanou sociální spravedlnosti a hledání kompromisů. Formálně byl jmenován na 2,5 roku; pokud s ním budou lídři spokojeni, bude pokračovat.

Kaja Kallasová patří k mladé generaci prozápadních politiků v malé baltské zemi; má za sebou kariéru v estonském a Evropském parlamentu. Jejím otcem je první estonský komisař Siim Kallas. 

Rozhodně usiluje o maximální podporu Ruskem napadené Ukrajině a prosazování protiruských sankcí. I proto je její jmenování vysokou představitelkou pro zahraniční a bezpečnostní politiku třeba brát jako dobrou zprávu. Na druhé straně se málo ví o tom, nakolik je zběhlá v zahraničněpolitických vztazích EU vůči dalším regionům světa.

Zatímco ovšem Costa má své křeslo již jisté, zbývající tři musí ještě potvrdit Evropský parlament. Metsolaová bude zřejmě znovuzvolena celkem hladce, a to na poloviční 2,5leté odbobí. 

Kallasová bude muset podstoupit slyšení v zahraničním výboru, protože bude také automaticky místopředsedkyní Evropské komise.

Nejtěžší úkol čeká Ursulu von der Leyenovou. V Evropské radě proti ní hlasoval maďarský Viktor Orbán. Horší ovšem je to, že se hlasování zdržela italská Meloniová. Naznačila tak, že německou političku v Evropském parlamentu v půli července nemusí podpořit ani poslanci za její stranu Bratři Itálie a potažmo zbytek frakce Evropští konzervativci a reformisté, která je dnes třetí nejsilnější.

I proto, že hlasování bude tajné, nemůže se Von der Leyenová plně spolehnout na disciplínu centristických formací. Řada politických stran z jednotlivých zemí už sdělila, že pro ni ruku nezvednou. 

Dohromady mají lidovci, socialisté a liberálové v parlamentu momentálně 399 ze 720 mandátů, tedy pohodlnou většinu. Odhaduje se však, že kolem 10 procent bude hlasovat jinak. Pokud by von der Leyenová neprošla, byť o jeden hlas, museli by lídři do jednoho měsíce najít náhradu. Znamenalo by to velkou komplikaci na nejvyšší evropské úrovni.

Příští dva týdny tak budeme svědky složitého a úporného vyjednávání, ve kterém nesmí nově nominovaná šéfka komise udělat chybu. Bude přesvědčovat odpůrce ve „svých“ politických frakcích, aby ji nakonec přece jen podpořili. 

Na zadní se staví například francouzští Republikáni nebo poslanci irské Fianna Fáil, součásti Evropské lidové strany (EPP), která přitom Ursulu von der Leyenovou nominovala svou kandidátkou.

Bude hledat spojence mezi Zelenými, což by ovšem mohlo vadit konzervativnějším lidovcům, zejména jejím vlastním křesťanským demokratům v Německu. A také zřejmě mezi euroskeptiky, ale tak, aby to nevěděli socialisté nebo liberálové.

Bude napínavé sledovat, jak se nakonec rozhodnou nejen Bratři Itálie, ale i další součásti ECR, například zástupci české ODS. Záležet bude také na tom, jak se nakonec setřesou politické skupiny v EP, jaké frakce vzniknou a jaký budou mít vliv.

Například před pěti lety hlasovali pro Ursulu von der Leyenovou poslanci polské strany Právo a spravedlnost (PiS). Tentokrát to pravděpodobně neudělají; ba dokonce údajně zvažují založení frakce společně s Orbánovým Fideszem a českým ANO expremiéra Babiše.

Bude to tanec po tenkém ledě, při kterém se bude vyjednávat také o tom, co za to, tedy jak budou rozděleny funkce v příští Evropské komisi a komu by mohla která připadnout. 

Bude se hrát o to, jak bude komise uspořádána, zda budou zachovány úřady výkonných a „obyčejných“ místopředsedů, a zda se bude při jejich budoucím obsazování brát v potaz hlasování poslanců napojených na toho či onoho lídra. 

Neočekávejme však, že by se o tomto tématu, které nejvíce zajímá i české politiky a média, jakkoli veřejně debatovalo dříve, než Von der Leyenová skutečně projde Evropským parlamentem.