Kulturní válka kvůli nočním vlakům do Bruselu je absurdní: Ozkoušeli jsme za vás

Jestli vás tahle dlouhá cesta nevykolejí, jsem zjišťovala na vlastní smysly. Vizuálně vlak European Sleeper vážně nepřipomíná legendární Orient Express. I tak má ale jeho omšelá estetika své kouzlo. Nostalgii doplňuje funkční interiér bez všeprostupujícího „plastového moru“, přestože je na první pohled patrné, že kupé zažilo už lepší časy – v minulém století. Vše je ale čisté a pečlivě uklizené. V plánu je investice do novějších vagónů, ovšem nejdřív je na ně potřeba vydělat.

Belgicko-nizozemské družstvo European Sleeper, které provozuje stejnojmenný noční vlak, vzešlo z komunity vlakových nadšenců. Start-upu se formou crowdfundingu podařilo v roce 2021 vybrat členské příspěvky ve výši půl milionu eur, o rok později pak prodal členské podíly za 2 miliony eur. Přesto to zatím stačí jen na „vlaky ze secondhandu“. Železniční doprava nemá na růžích ustláno – zatímco letecké palivo je osvobozeno od daně, na trati se platí za každý ujetý kilometr. 

Aktuálně si European Sleeper pronajímá 15 vagonů, od května 2023 jezdil na trase z Berlína do Bruselu a zpět, teď nově souprava startuje a končí i v Praze.

V Česku zastavuje v Praze-Holešovicích, Ústí nad Labem a v Děčíně. Další zastávky jsou v Německu (Drážďany a Berlín), v Nizozemsku (Amsterdam a Rotterdam) a v Belgii (Antverpy).

Vybrat si můžete ze tří variant pohodlí. Kromě klasických sedaček s místenkou (od 79 euro, 2000 korun) nabízí lehátka (od 109 euro, 2800 korun) či luxusnější lůžka (od 139 euro, 3500 korun) – jedná se o ceny za jednosměrnou jízdenku; s předstihem se vám může povést zakoupit jízdenku i levněji. 

Já cestu absolvuji v pětimístném, plně klimatizovaném lehátkovém kupé v bývalém vagónu Deutsche Bahn z 90. let spolu s kolegou Petrem Bílkem. Za příplatek (20 euro, 500 korun) je ale možné zvolit čistě ženské lehátkové kupé.

Vůbec první vlak vyrazil v březnovém podvečeru z Prahy v atmosféře dychtivého očekávání. První kilometry ukusuje vzorově, včas dorazí nakonec i do cíle. S Petrem i dlouho po soumraku konverzujeme o základních otázkách života, vesmíru a vůbec. 

Když se mi začnou klížit oči, dojdu si vyčistit zuby do jedné ze dvou umýváren s umyvadlem a zrcadlem, kterými je vagón vybaven – sprcha bohužel součástí lehátkového vozu není. Využít ji ale mohou cestující v lůžkových vozech, kteří mají navíc umyvadlo přímo v kupé. Sdílená je pochopitelně i toaleta – po celou dobu jízdy je v ní krásně čisto, palubní personál pravidelně doplňuje mýdlo, toaletní papír i papírové ubrousky na utření rukou.

Po večerní hygieně se spolucestující gentlemansky vzdálí, zatímco se převléknu do pyžama, zalezu si do hybridu spacáku (prostěradla s kapsou), přikryju se dekou a uvelebím se na spodním lehátku. To vznikne jednoduše zdvihnutím opěrky, díky čemuž opěradla zajedou hlouběji a odhalí dostatečný prostor na spaní. 

Spát ale můžete i na patrových lehátkách, která jsou v běžném provozu sklopená. Podle zkušeností ostatních cestujících jsou však pohyby vlaku ve vyšších polohách markantnější. 

Ve 23 hodin začíná „noční klid“, přestává se prodávat občerstvení, nehlásí se stanice a cestující by měli být potichu. Vlak ale celou cestu vydává tzv. růžový šum. Někomu se při něm skvěle usíná, jiného může rušit. Proto není od věci přibalit si špunty do uší. 

Petr ještě chvíli pracuje na počítači položeném na dřevěném stolku, který na první pohled připomíná žehlící prkno. Svou funkci plní znamenitě. Najdete ho, stejně jako žebřík k palandám, pod sedadly.

Já si pouštím na Netflixu další díl seriálu Problém tří těles a ještě před koncem usínám, vzbouzím se až v Nizozemsku. Vyspala jsem se nad očekávání dobře. Kvalita spánku v nočním vlaku je ale individuální, později si od některých spolucestujících vyslechnu i kritické hodnocení.

V autobuse ani letadle oproti tomu nejsem schopna usnout. Navíc trpím občas kinetózou, která mě ve vlaku nikdy nepotkala. Tady si můžu v klidu číst, pracovat nebo jen tak zírat z okna. 

Sympatickou placatou krajinu pravidelně střídá urbanistická transparentnost – mrňavé domy s obrovskými okny bez záclon vás na vteřinu vezmou až do svých obýváků. V každém z nás je kousek voyera. Tohle v letadle nezažijete.

Ráno ve svém dočasném obýváku snídáme horkou kávu a přikusujeme k ní croissant namazaný Nutellou, vanilkový jogurt s ovocným müsli, krekry s ardenskou paštikou nebo máslem a jahodovým džemem z krabičky. Ta obsahuje i pomerančový džus a dřevěnou lžičku a nůž. V lůžkovém voze dostanete snídani automaticky v ceně jízdenky, v lehátkovém si ji můžete přikoupit za 14 euro (350 korun).

Ve vlaku sice není zařazen jídelní vůz, ale od stevarda si můžete kdykoli objednat něco k zakousnutí: brambůrky, oříšky, nachos, nudlovou polévku nebo vafli. K pití pak kávu, čaj, kapučíno, horkou čokoládu, vodu nebo colu. Ale také víno nebo belgické pivo (jemný Cristal, nealkoholický Affilgem Blond, ba dokonce i speciální „vlakové“ pivo European Sleeper Weizen Beer s obsahem alkoholu 5 %). Všechny platby probíhají kartou.

Zanedlouho po snídani už vjíždíme do cílové stanice. Vlak nás „vyplivne“ na multikulti bruselském nádraží a dobrodružství může pokračovat. Z nádraží se dostanete do historického centra města metrem za 5 minut. I to je obrovská výhoda nočního vlaku. Ušetříte čas i peníze za taxi. Po několika hodinách v hravém a podnětném srdci Evropské unie nasedáme do vlaku a vydáváme se na cestu zpět.

Tentokrát jsem v kupé sama. Při maximální naplněnosti se do něj vejde až 6 lidí, což si – pokud nejde o rodinu nebo přátele – raději nepředstavuji. Zarezervovat si ho můžete i sami pro sebe, cena se však radikálně navýší. 

Přes relativně příjemnou maximální míru soukromí (v kupé se dají zatáhnout závěsy a zamknout na řetízek), zjišťuji, že ve dvou (a více) se to lépe táhne i na kolejích. Poměrně brzy usínám a budím se až kousek od Drážďan. Tentokrát přijíždí vlak do cílové stanice se zhruba půlhodinovým zpožděním, které nabral už v Nizozemsku.

Patnáctihodinová cesta přímým nočním vlakem z Prahy do Bruselu při své první inaugurační jízdě budila vášně především na sociálních sítích.

Lehátkové vozy určitě nejsou pro každého. Nečekejte opulentní luxus, sametové uniformy stevardů ani snídani z porcelánu. Není tu dokonce ani WiFi. Nic vás ale nenutí si jenom povídat, v rámci Evropské unie spotřebováváte data stejně jako doma. Ovšem právě možnost trávit čas jinak než běžně je obrovskou devizou cestování nočním vlakem.

I přes nekomfortní a „časožroutské“ procedury doprovázející každý let je cesta do Bruselu rychlejší vzduchem. A pokud si koupíte letenku nízkonákladové aerolinky, jejíž stroje přistávají na letišti Charleroi vzdáleném „pouhých“ 46 kilometrů od Bruselu, dokonce i levnější. Tím ale benefity létání končí. 

Když pomineme fakt, že na nádraží stačí dorazit pár (desítek) minut před odjezdem a většinu cesty nočním vlakem můžete strávit spánkem v leže, takže v cíli se vzbudíme odpočatí, je třeba vzít v potaz, že smyslem cestování není jen rychlost – jak praví otřepané, ale stále platné klišé: i cesta je cíl.

Zážitkové cestování nabízí i možnost strávit čas mimo nudnou komfortní zónu – poznávat nové kraje i lidi. Navíc noční vlak nemusí být jen atrakcí, ale pro někoho i nutností. Pokud totiž cestujete se psem, jízdním kolem nebo objemnějším zavazadlem, v letadle budete mít problém. Sice ne neřešitelný, ale otravný. 

Vlak vše výše uvedené pojme bez potíží, navíc je to nenásilné řešení pro lidi, kteří mají fobii z létání – takových je v populaci nejméně 5 %. V sezóně navíc může noční vlak vozit nejen české cyklisty poznávat nové trasy za hranicemi, ale i přivážet cyklistické nadšence z Beneluxu k nám. A to nejen do Prahy, ale i do severních Čech.

Všechno má své pro a proti a každý si může vybrat způsob cestování, který mu vyhovuje. Vést proto vyostřené diskuze o tom, nakolik je jízda nočním vlakem iracionálním rozhodnutím, je skutečná ztráta času.