Vývoj podpory západních zemí Ukrajině prochází v současné době obdobím, které se s ohledem na stav americké politické scény dalo možná očekávat. Biden se podpory nevzdává, někteří republikáni ale začínají hrát na sobeckou strunu.
Představitelé dolní komory Kongresu USA se nejsou schopni dohodnout, jakým způsobem podpořit Ukrajinu v jejím existenčním zápasu proti Rusku. Pravda, navržený balík vojenské, ekonomické a humanitární pomoci (ve výši 95,3 miliard USD, z toho 60 miliard pro Ukrajinu) již prošel americkým Senátem.
Schvalovací proces zablokovala skupina poslanců v čele s předsedou Sněmovny Mikem Johnsonem. Prezident Biden jej vyzval, aby o návrhu nechal okamžitě hlasovat: „Podpořit tento návrh znamená postavit se Putinovi, odpor proti němu hraje Putinovi do karet,“ varoval Biden. Nicméně od té doby k žádnému pokroku nedošlo.
Prezident Joe Biden se pokusil tuto situaci vyřešit a pozval do Bílého domu hlavní představitele amerických zákonodárců z obou komor Kongresu. Patrně očekával, že společný nátlak od lídrů obou politických stran, za účasti viceprezidentky Kamaly Harrisové a ředitele Ústřední zpravodajské služby (CIA) Williama J. Burnse, by mohl přinést své „plody“.
Když schůzka skončila a účastníci promlouvali k novinářům, pochvalovali si, jak otevřeně a věcně spolu dokázali hovořit. Avšak než se den s večerem sešel, bylo zřejmé, že žádného pokroku dosaženo nebylo.
Senátoři (demokrat Chuck Schumera a republikán Mitch McConnell), které podpořil lídr demokratů ve Sněmovně Hakeem Jeffries, podle očekávání zopakovali, co jsme již několikrát slyšeli z úst prezidenta Bidena: že schválení zahraniční a vojenské pomoci je vitální národní zájem USA. A že nejde jen o Ukrajinu.
Na seznamu potřebných příjemců pomoci jsou i další země v existenčním ohrožení - Izrael a Taiwan. V nejširším slova smyslu jde o to, jaké škody by dlouhodobé důsledky americké neschopnosti prosadit své národní zájmy mohly napáchat.
Některé obavy artikuloval Chuck Schumer po schůzce v Bílém domě, když varoval: „Nemůžeme si dovolit čekat měsíc, dva nebo tři, protože bychom podle všeho prohráli válku [na Ukrajině], NATO by se přinejlepším rozdělilo, spojenci by se odvrátili od Spojených států a nejdrzejší autokraté světa [Rusko, Čína, Irán, Severní Korea] by toho chtěli využít.“
Tato slova vzápětí potvrdil i polský ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski, který varoval Spojené státy před „zásadními dopady“ na americké spojence po celém světě, pokud by pomoc nebyla schválena: „Pokud balík neprojde, spojenci USA budou zklamáni a získají představu, že Spojené státy možná nebudou schopny poskytnout pomoc.“ Některé země se podle Sikorskeho začnou zajišťovat samy a jiné budou uvažovat o vývoji vlastních programů jaderných zbraní.
Sikorski přitom není žádný radikál, jehož věrohodnost by podkopávala pochybná minulost. Krom současného postu v čele polské diplomacie (od roku 2023) působil léta jako poslanec Evropského parlamentu (2019-2023) a také jako ministra obrany Polska (2005-2007). Nicméně jeho slova jsou více než radikální a neměla by zapadnout.
A pro úplnost dodejme, že manželkou Sikorskeho je uznávaná historička a novinářka, nositelka Pulitzerovy ceny, Anne Applebaumová. Také ona opakovaně vystupovala v médiích na podporu Ukrajiny.
Ohledně možných důsledků neschválení americké podpory Ukrajině se vyjádřila v měsíčníku The Atlantic: „Přesvědčíme miliony Evropanů, že jsme nedůvěryhodní. Pošleme vzkaz i Rusku a Číně, čímž posílíme jejich často vyjadřovaný názor, že USA jsou degenerovanou, umírající mocností.“
Urgence těchto slov a řádků ale zůstává oslyšena. Mike Johnson – jehož kritikové ironicky označují pro jeho proruské názory jako „moskevský Mike“ – se už dříve vyjádřil v tom smyslu, že nebude s předložením návrhu zákona o pomoci Ukrajině k projednání nijak spěchat. A že v současné podobě by návrh neměl vůbec projít. Podle něj by Spojené státy měly nejprve vyřešit problém s rozsáhlou vlnou migrantů, kteří nelegálně překračují americko-mexickou hranici.
V říjnu 2023 v tomto duchu podmiňoval přijetí zákona o pomoci Ukrajině přijetím zákona o ochraně hranic. Nicméně od té doby se prakticky nic nestalo.
Jeho přesvědčení nijak nepodkopala ani smrt Alexeje Navalného, který zemřel za nejasných okolností v ruském vězení, ani varování kolegů z řad jeho vlastní strany nebo nedostatek munice, kvůli kterému musela ukrajinská armáda na několika úsecích fronty ustoupit.
„Ruský postup v Avdijivce, která se s rostoucí pravděpodobností stane prvním ukrajinským městem, jež padlo od dobytí Bachmutu v květnu loňského roku, je přímým důsledkem akutního nedostatku munice, který byl způsoben tím, že americký Kongres zastavil další vojenskou pomoc Ukrajině,“ napsal Jaroslav Trofimov, zahraniční zpravodaj listu Wall Street Journal na svůj twitterový profil.
Russian advances in Avdiivka, which increasingly looks likely to become the first Ukrainian city to fall since the capture of Bakhmut last May, are the direct result of acute ammunition shortage — caused by the U.S. Congress withholding further military aid to Ukraine. https://t.co/1QhzHZBkmV
— Yaroslav Trofimov (@yarotrof) February 4, 2024
Když se Johnson vrátil ze schůzky v Bílém domě, novinářům znovu zopakoval, že jej trápí zcela jiné otázky národní bezpečnosti: „Musíme vzít v potaz především americké potřeby. A když hovoříme o amerických potřebách, musíme hovořit hlavně o naší otevřené hranici [s Mexikem]… Americký lid z obou stran a všech přesvědčení, ve všech městech a státech, to považuje za akutní a vnímá tu hrůzu na hranicích, která zasahuje každého.“
Jaký bude další osud návrhu zákona o pomoci americkým spojencům, zůstává nejasné. Nicméně po měsících bezvýsledného jednání se zdá být jasné, že cílem Johnsona (a několika dalších republikánů) není dosáhnout kompromisu, ale zabránit tomu, aby se ve Sněmovně o pomoci vůbec hlasovalo.
Jakkoli je to smutné a příkladně sobecké jednání, je třeba konstatovat, že se zatím jeví jako velmi efektivní.
