Trump nejspíš republikánské primárky suverénně ovládne, Nikki Haley má přesto ještě jeden trumf v rukávu

Haley sice veřejně deklaruje, že hodlá ve stranickém závodě o nominaci hodlá vydržet – navzdory tlaku některých Republikánů – přinejmenším do takzvaného superúterý (5. března), kdy se konají primárky v největším počtu států. 

Pokud by ani při této příležitosti Haley výraznější úspěch nezaznamenala, staly by se její už tak nevelké šance na získání většiny delegátů zcela nicotnými. Ovšem ani v takovém případě to ještě nemusí být její politický konec –jakkoli to zní nepravděpodobně, nominaci strany by stále mohla za určitých okolností získat.

Za standardních okolností by byly šance Nikki Haley, někdejší velvyslankyně USA v OSN, zcela marginální. Průzkumy veřejného mínění dlouhodobě mluví jednoznačnou řečí: v celonárodním projektu FiveThirtyEight podporuje Donalda Trumpa 76,5 voličů, Nikki Haley by získala 16,7 procenta hlasů.

Situace v jednotlivých státech sice není všude stejná, nicméně v žádném z nich není Haley ani na dohled paritě. Nejblíže k Trumpovi se dotahuje v Jižní Karolíně (50 delegátů), což však není nijak překvapující – jedná o její domovský stát. Vezmeme-li dále v potaz, že v rámci své předvolební kampaně zde Haley investovala nemálo svého času a peněz, jsou její dosažené zisky dosti nevýrazné.

Také v ostatních státech zůstávají výsledky dlouhodobých průzkumů hluboce pod hladinou toho, co by Nikki Haley mohlo dávat alespoň teoretickou šanci na vítězství. Například ve státě Michigan (39 delegátů) si Haley dokázala (k 26. 2.) získat pouze něco málo přes pětinu voličů (zatímco Trump záskal bezmála 80 %), ve státě Missouri (54 delegátů) je rozdíl mezi jmenovanými ještě o několik procentních bodů větší (86 % Trump vs 12 % Haley).

Je poměrně obtížné nalézt v historii amerických primárek příklad, kdy by se papírově jasně poraženému kandidátovi podařilo nepříznivý poměr zvrátit. Jistá paralela se nabízí snad jen s demokratickými primárkami v roce 2020, ve kterých Joe Biden prohrál v Iowě, New Hampshiru a Nevadě a mnohá média jej již odepisovala. Jeho kampaň však ožila po vítězném tažení v Jižní Karolíně (29. 2. 2020) a v reakci na to ještě před demokratickým superúterým několik uchazečů o nominaci strany odstoupilo a vyjádřilo Bidenovi podporu. 

I toto srovnání však mírně pokulhává, protože v republikánských primárkách 2024 už zůstali pouze Donald Trump a Nikki Haley, přičemž odstoupení předchozích uchazečů (R. DeSantis, Ch. Christie, V. Ramaswamy) pořadím nijak „nezamíchalo“. Dominantní figurou byl a stále je bývalý prezident USA.

Proč tedy Haley odmítá vzdát papírově prohraný boj? Odpověď můžeme sledovat ve dvou rovinách. Zaprvé platí, že si pokračování stranické kampaně může dovolit. Podle Federální volební komise získala v posledním čtvrtletí roku 2023 do svého volebního budgetu více než 17 milionů a do nového roku vstoupila se 14 miliony. A to v těchto číslech není zahrnuto všechno (například prostředky z výboru „Team Stand for America“). 

Naopak kampaň Donalda Trumpa se dostala do nečekaných problémů, alespoň vycházíme-li z nejnovějších údajů, podle kterých v lednu 2024 zaznamenala finanční ztrátu přes 2,6 milionu dolarů (příjmy 8,8 milionu USD, výdaje 11,5 milionu USD).

Rozhodnutí pokračovat ve volební kampani může být také motivováno prostou snahou oslabit finance svého protivníka do budoucna, protože dokud totiž utrácí Haley, musí utrácet i Trump. Haley v tomto ohledu nemá co ztratit a navíc by ani nedělala nic neobvyklého – i kdyby prohrála na plné čáře, její postup se jí může snadno zúročit pro příště. 

Bývalý republikánský prezident Ronald Reagan předtím, než drtivě vyhrál stranické primárky v roce 1980 (a stal se prezidentem), se neúspěšně ucházel o nominaci strany v roce 1968 (kdy jej porazil R. Nixon) i v roce 1976 (kdy zvítězil G. Ford). Přesně v tomto duchu si pokračováním kampaně Haley buduje svou vlastní „značku“.

A pak je tu ještě jedna proměnná, na kterou nezapomínejme, byť její dopad nedokážeme přesně vyhodnotit. V tuto chvíli se zdá, že Trump je na dobré cestě, aby získal většinu z celkem 2284 delegátů, kteří se v červenci sejdou na Národním konventu Republikánské strany. 

Ovšem v době, kdy budou delegáti rozhodovat, budou pravděpodobně již uzavřené některé ze soudních sporů, ve kterých nyní Donald Trump figuruje. Ex-prezident je obviněn ve čtyřech bodech: z protiprávního zacházení s vládními dokumenty, z falšování obchodních dokumentů, ze spiknutí s cílem zvrátit výsledky voleb v roce 2020 v Georgii... a nakonec je tu ještě samostatné federální obvinění z ovlivňování voleb v roce 2020.

Ústava USA sice umožňuje, aby o prezidentský úřad usiloval člověk, který je souzen nebo dokonce odsouzen za trestný čin. Je ale dost těžké si představit, že by taková situace neměla žádný dopad na výsledek voleb. Americká historie zná sice případy, kdy se jednotlivci ucházeli o post prezidenta z vězení (např. Eugene V. Debs v roce 1920 nebo Lyndon H. LaRouche junior v roce 1992), nicméně vždy šlo kandidáty marginální strany bez reálné možnosti zvítězit.

Donald Trump naopak reálnou možnost zvítězit má. Hypoteticky vzato tak není možné vyloučit situaci, že se republikánští delegáti na Národním konventu nakonec přikloní k Haley, protože nominovat do prezidentských voleb člověka, který sedí ve vězeňské cele (nebo do ní má „nakročeno“), by v konečném důsledku bylo doslova požehnáním pro Demokraty v čele s Joe Bidenem.