Klimatická katastrofa je na spadnutí a Evropa je zoufale nepřipravená

Na alarmující zprávu tento týden reagovala Evropská komise. Slíbila, že všechny výdaje budoucího střednědobého rozpočtu EU budou brát zřetel na „klimatickou odolnost“ a že vytvoří zvláštní výbor, který bude plánovat strategie pro financování projektů nutných k odvracení škod způsobených oteplováním.

Ve srovnání s textem EEA se ovšem tyto sliby jeví jako zoufale nedostatečné. Co zpráva říká: Loňský rok byl celosvětově nejteplejší v historii měření. Teplota stoupla o 1,56 stupně Celsia nad průměr předindustriální éry, což znamená, že 2023 byl nejteplejším rokem na planetě za posledních sto tisíc let. A že byl prolomen strop domluvený jako limitní na klimatické konferenci v Paříži v roce 2015. 

Což není všechno – Evropa je na tom ještě podstatně hůř, protože se otepluje dvakrát rychleji než zbytek planety.

Dopady tohoto oteplování budou tudíž v Evropě proporcionálně horší než jinde. Podle nejpesimističtějších scénářů emisí skleníkových plynů by se mohlo do konce století oteplit až o sedm stupňů. 

Ale i kdyby emise klesaly – a musí přitom klesat světově, úsilí samotné Evropy zdaleka nestačí – jsou dopady klimatické změny na Evropu už dnes nevyhnutelné. 

To, co nás čeká bezprostředně, bude způsobeno nikoli stávajícími a budoucími, ale minulými emisemi. A co nastane po roce 2050, bude záviset na tom, jak budeme dál znečišťovat.

O jaké dopady půjde? Zpráva se opírá spíše o příklady toho, co jsme již zažili, a transponuje tyto zkušenosti ve zhoršené podobě do budoucnosti. 

Například připomíná, že vlna veder z léta 2022 způsobila v Evropské unii předčasnou smrt 60 až 70 tisíc osob. Týž rok udeřily v západní Evropě záplavy, při kterých zahynulo 220 lidí a vznikly škody za 55 miliard eur. Loňské povodně ve Slovinsku stály tuto malou zemi 16 procent jejího HDP.

Za posledních 40 let způsobily extrémní výkyvy počasí v Evropě škody za 650 miliard eur; za poslední tři roky to bylo 50 miliard, z čehož ale pojistky pokrývaly sotva 20 procent. 

Šlo o vlny veder, sucho postihující zemědělce a způsobující požáry, ničivé vichřice a tornáda, a zejména pak povodně. „Pokud se nezlepší ochrana, budou nás jen záplavy pobřežních regionů stát ročně bilion eur.“

Extrémní jevy se budou opakovat a násobit, varuje EEA. Je rozhodně třeba pokračovat ve snižování emisí, ale jenom to zdaleka nestačí. Na všech úrovních bude nezbytné se okamžitě začít připravovat, přizpůsobovat, uvědomovat si blížící se nebezpečí, a tak co nejvíce předem omezit škody, které s sebou tyto jevy přinesou.

Agentura zároveň upozorňuje, že úplně na všechno se připravit nelze. A že ačkoli je už „za pět minut dvanáct“, debata ještě ani nezačala.

„Jaká je přijatelná úroveň rizika? Kolik peněz je třeba investovat, abychom mu dokázali čelit? Kde je vzít? Kterým prioritám dát přednost? Takové otázky si musíme dnes naléhavě klást na místní, regionální, státní i evropské úrovni,“ uvádí k tomu expert EEA Hans-Martin Füssel. 

Upozorňuje, že nejde jen o lapidární opatření, jako budování hrází či naopak zadržování vody, ale nutná jsou opatření ve zdravotnictví, v urbanismu, v územním plánování, ve vybavení obytných budov a tak dále. 

Může se stát, že s oteplením přijdou do Evropy tropické nemoci nebo že dlouhá období sucha znemožní provoz jaderných a vodních elektráren.

Šéfka EEA Leena Ylä-Mononenová varuje, že se rizika „kupí“ rychleji, než na ně stačí národní vlády a EU reagovat. 

Upozornila na nesmírné dopady, které bude mít oteplování na zemědělství, na turistiku, na trávení volného času, na zdraví lidí, na veřejný i soukromý sektor... a celkově na celou ekonomiku. 

Přeje si, aby se toto nebezpečí bralo vážně a aby reakce na něj byla jednou z priorit nové Evropské komise, mimo jiné i při sestavování příštího sedmiletého rozpočtu EU (na období 2027–33).

„Investovat předem, abychom snížili svou zranitelnost.“ To je recept Evropské komise, která argumentuje tím, že budeme-li investovat do přípravy a prevence, bude nás to ve výsledku stát mnohem méně než náprava škod způsobených suchem, záplavami, lesními požáry, vlnami veder či nemocemi. 

Odhaduje se, že tyto škody by mohly do konce století vést k poklesu bohatství Evropské unie o nejméně sedm procent. Komise navrhuje soustředit se primárně na stavebnictví, dopravu a energetiku.

Politikové, podnikatelé a investoři musejí lépe rozumět propojení mezi klimatickými riziky, investicemi a dlouhodobými finančními strategiemi, konstatuje exekutiva EU. 

Chce proto členské státy nabádat, aby prověřovaly a vylepšovaly i své systémy civilní obrany a bezpečnostní mechanismy pro krizové situace a jejich přeshraniční působnost. Naléhá, aby se propojovala práce v klíčových sektorech, kterých se klimatická změna nejvíce dotýká – voda, zdraví, potraviny, infrastruktura a ekonomika.

Evropská komise byla iniciátorem Zelené dohody pro Evropu (Green Deal), která měla tento neblahý vývoj odvrátit. Přišla však příliš pozdě a navíc je postupem času stále více zpochybňována z řady důvodů; česká politická scéna je vůči ní zvlášť skeptická. 

Ze zprávy EEA přitom jasně vyplývá, že v „zelené transformaci“ je naprosto nezbytné pokračovat, pokud se ze skluzavky do pekel nemá stát tobogán. 

Podle posledního průzkumu Eurobarometr ostatně 77 procent občanů EU považuje klimatickou změnu za velmi vážný problém; 37 procent ji už pociťuje na vlastní kůži.

Z nemastné neslané reakce je celkem jasné, že nynější Evropská komise, jejíž mandát letos vyprší, již nepřijde s ničím zásadním ani v této oblasti. Nebude ovšem už předstírat, že opatření jako Green Deal, sama o sobě nezbytná, přinesou záchranu. 

Komisař pro klima Wopke Hoekstra to ostatně lapidárně shrnul v závěru své prezentace: „Je naší povinností zajistit, aby lidé a podniky, budoucí generace dokázaly úspěšně žít, bohužel v podmínkách měnícího se klimatu.“