Až dva roky vězení hrozí od včerejška Italům, kteří využijí v zahraničí službu náhradní matky. Nový italský zákon budí kontroverze, i někteří čeští odborníci v něm ale vidí inspiraci pro úpravu české legislativy.
Itálie se stala vůbec prvním státem na zeměkouli, který svým občanům zakazuje využívání náhradních matek nejen na domácím území, ale i v těch zahraničích zemích, kde je tato služba legální. Jinými slovy: pokud si italský pár, ať už homosexuální či heterosexuální, najme k odnošení a porodu „svého“ dítěte náhradní matku třeba v Kanadě, neměl by se vracet domů – v Itálii mu totiž za tento druh „obchodu s lidmi“ – jak jej nově definuje zákon – hrozí až dva roky vězení a k tomu drakonická pokuta ve výši až 1 milion eur (26 milionů korun).
Zmíněný zákon, který navrhla italská pravicová vládní strana Bratři Itálie, prošel ve středu italským senátem poměrem 84 hlasů proti 58. Jeho schválení okamžitě vyvolalo ostré protesty zejména ze strany aktivistů LGBT komunity.
Přestože služby náhradní matky vyhledávají často kromě homosexuálů také heterosexuální páry, aktivisté jsou přesvědčeni, že se jedná o cílený útok právě na LBGTQ komunitu.
Odpůrci zákona už během hlasování v senátu argumentovali tím, že v zemi klesá porodnost, a přesto vláda lidem ztěžuje možnost stát se rodiči. „Pokud má někdo dítě, měl by dostat medaili. Místo toho jste ale posíláni do vězení, když nemáte dítě tradičním způsobem,“ řekl agentuře Reuters na demonstraci proti zákazu náhradního mateřství LGBT aktivista Franco Grillini. Podle něj se jedná o „obludný zákon“, který ještě kromě Itálie nepřijala žádná země na světě.
Symbol ohavné společnosti?
Italská premiérka Giorgie Meloniová se naproti tomu už v minulosti jednoznačně vyslovila pro přijetí tohoto zákona. Náhradní mateřství označila za „symbol ohavné společnosti, která si plete touhu s právy a nahrazuje Boha penězi“.
Předseda další pravicové vládní strany Liga severu Matteo Salvini tuto praxi také nazval „odchylkou“, která se ženami zachází jako s „bankomatem“. Poslankyně Carolina Varchi, která ve středu zákon předkládala, přitom odmítla, že by byl v první řadě namířen proti homosexuálům. V Itálii totiž podle ní služby náhradní matky využívají především heterosexuálové.
Člověk není objekt ani věc, nemůžete na něj uzavírat smlouvu.
psycholožka, signatářka Casablanské deklarace
Odpůrci náhradního mateřství argumentují tím, že se za frázemi o humánní pomoci lidem, marně toužícím po dítěti, skrývá čistě jen obchod s lidmi. Mladé, většinou nemajetné ženy, poskytují svou dělohu lidem, kteří si to mohou dovolit.
„Kdyby se jednalo o altruismus, bohaté celebrity by se stávaly náhradními matkami pro chudé páry. Jenže se děje pravý opak,“ řekla INFO.CZ psycholožka Hana Konečná, která je českou zástupkyní v Bioetické komisi Rady Evropy.
Ze všech dostupných studií podle ní vyplývá, že náhradní mateřství je službou, v níž mladé chudé ženy za úplatu riskují zdraví a možné těžké psychické následky ve prospěch těch bohatších. O tom, že se jedná o tvrdý obchod s lidmi svědčí údajně i uzavírání smluv s náhradními matkami. „Člověk není žádný objekt nebo věc. Nemůžete na něj uzavírat smlouvu,“ říká Konečná. Sama patří k signatářům takzvané Casablanské deklarace, v níž 72 odborníků z celého světa vyzvalo politiky k celosvětovému zákazu služeb náhradních matek.
Právní vakuum
Česko se řadí k zemím, v nichž zatím v otázce náhradního mateřství panuje jakési právní vakuum. Toho využívají i organizátoři služeb náhradních matek například z Ukrajiny, kdy vozí náhradní matky k porodu do Česka a následnému „odběru“ ze strany objednavatelů dětí.
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek proto po konzultaci s dalšími resorty navrhl úpravu české legislativy , která by náhradní mateřství zcela nezakazovala, ale určitým způsobem regulovala. Ve zkratce jde především o to, že službu náhradní matky by vždy musel povolovat soud, a to pouze za předpokladu, že by jednalo o altruistický akt (třeba mezi příbuznými) bez nároku na odměnu.
Příjemci této služby by také museli prokázat, že jim v početí a donošení dítěte brání objektivní zdravotní důvody, nikoliv třeba vysoký věk. Také by zřejmě nemohli oficiálně žádat o náhradní mateřství homosexuálové. Schvalovací proces příslušného zákona (včetně možných změn a doplňků) je ale teprve v počátcích.
Zastánci úplného zákazu náhradního mateřství jsou ale přesvědčeni o tom, že by se Evropa měla v tomto případě řídit italským příkladem. Samotná představa, že žena, která dítě porodí, není jeho matkou, ale pouhým jakýmsi „biologickým inkubátorem“ bez přímého vztahu k novorozenci, je podle nich zrůdná.
„V Itálii se proto v odporu proti náhradnímu mateřství spojili katolíci s feministkami, což je unikát. Českým feministkám, jak se zdá, tenhle druh obchodu se ženami a dětmi paradoxně zdaleka tolik nevadí,“ uvedla Hana Konečná.
Advokát Petr Kalla, který v Česku zastupuje některé stejnopohlavní páry dožadující se uznání svých rodičovských práv, však odmítá, že by náhradní mateřství – jak uvádí Casablanská deklarace – bylo nehumánním aktem. „S náhradním mateřstvím se setkáváme už v biblickém Starém zákoně a využívaly ho i některé starověké kultury v případech, kdy žena nemohla donosit dítě sama,“ řekl už dříve INFO.CZ Kalla.
V Česku ohledně náhradního mateřství panuje právní vakuum.
Ve světě je legislativa upravující náhradní mateřství značně rozdílná, což mimo jiné komplikuje i uznávání rodičovských vztahů k dětem, které porodily náhradní matky.
Itálie, Španělsko, Francie a Německo patří mezi evropské země, které všechny formy náhradního mateřství na svém území zakazují. Ve Velké Británii je tento institut povolen pouze jako altruistický akt – matka nesmí za svou službu dostat nic nad rámec přiměřených nákladů. V Irsku, Nizozemsku, Belgii panuje podobně jako v Česku kolem náhradního mateřství právní vakuum. USA a Kanada náhradní mateřství povolují, a to i pro páry stejného pohlaví.
